Článek
K energiím jsem se dostal už před vysokou školou. Bez vzdělání i znalostí jsem začínal v nejšpinavějších stokách energetického trhu: Nastoupil jsem na brigádu jako řadový prodejce. Naštěstí vše zlé je pro něco dobré. Alespoň jsem tak od počátku viděl, jaké nesmysly se lidem říkají, jen aby podepsali smlouvu.
Slyšel jsem, jak podomní prodejce říká obyvateli Guldenerovy ulice, kde má sídlo ČEZ, že „ten ČEZ je německej“. Další experti zase tvrdili, že s podpisem smlouvy s jiným dodavatelem se klient zbaví nutnosti platit poplatek za obnovitelné zdroje. A tak dál.
Tahle tristní zkušenost přímo z terénu mě nasměrovala k nové práci, kterou jsem začal dělat hned od prvního semestru při studiu. Jezdil jsem po obcích a dělal přednášky o tom, že zdejší energetický trh nefunguje úplně fajn. Tedy, že je to spíš regulérní divoký západ. Regulérní, ale zato zcela neregulovaný. Říkal jsem lidem, pojďme oslovit dodavatele energií, já nastavím podmínky smluv a vy ušetříte peníze. Já to všechno zajistím a pohlídám.
Rozjelo se to slušně. Zaujali jsme novináře, a především odběratele. Telefon mi permanentně vyzváněl, po přednáškách jsem uzavíral smlouvy. Energetický trh tehdy doslova frčel, a kdybych jen prodával elektřinu a plyn, mohl jsem mít brzy vystaráno. Jenže mě čím dál víc vytáčel ten státem tolerovaný hyenismus a energetická džungle bez pravidel. Začal jsem tedy pomáhat lidem aspoň v ní přežít.
Byly to smutné příběhy s velmi podobným scénářem: Domácnost navštívil podomní prodejce, a už to jelo: pokuty, navyšování záloh, dvakrát i vícekrát placené zálohy. Jednu paní po osminásobném zdražení plynu odpojili. Jiný senior dostal flastr 45 tisíc za jeden rodinný dům. Další a další malé lidské tragédie. A žádné světlo na konci tunelu, nikdo nic nereguloval, nikdo nic nehlídal.
Dokonce ještě v roce 2020, dávno před začátkem nynější krize, byly na našem energetickém trhu legální praktiky, které celá EU zakázala už v roce 1993.
Dnes jsou energie konečně v centru pozornosti. Všechno zlé může být i pro něco dobré – vyčistí se tedy aspoň ten Augiášův chlév?
Zanechte marných nadějí. Celou tuhle obří krizi „řídí“ asi pět lidí. Stát ani jeho energetický úřad prakticky nekomunikují. Chtělo by to nějakého „energetického Prymulu“, ale vládu nic takového zatím nenapadlo. A co reálně hrozí? Mám informace přímo od majitelů firem, kteří se tak tak drží, aby nemuseli zavřít výrobu. Zatím většina mlčí, aby na sebe neupozornili banky a neztratili svou pozici u odběratelů a dodavatelů. Šetří každý watt, vypínají topení, zbytné žárovky a čekají. Jestli se ale nic nestane a všichni se budeme jenom dál uklidňovat, že vše je vlastně ok, máme s příchodem skutečné zimy na krku daleko větší problém. Firmy budou končit jedna za druhou a masivní propouštění nás uvrhne do hlubokých ekonomických potíží. Rád bych se mýlil, ale signály od těch, kterých se to týká, jsou již delší dobu docela zřetelné.
