Ukuli bula – když nazí Hamarové skáčou přes býky a chlapci se mění v muže

Když se hovoří o tradičních afrických přechodových rituálech, často se objevuje motiv mužské i ženské obřízky, různé formy snášení bolesti při skarifikaci či jiných tělesných modifikacích nebo zasvěcování do tajné nauky. Existují však rozmanité a často i překvapivé tradice, jako je hamarský přechodový obřad ukuli bula – skákání přes býky.

Hamarové jsou etnikem žijícím v etnicky, jazykově, kulturně i nábožensky mimořádně rozmanité oblasti údolí Omo v jihozápadní Etiopii. Vzhledem k tomu, že žijí ve stejné oblasti jako Surmové a Mursiové, kteří jsou známí svými labretami v proříznutých spodních rtech, bývají často cestovateli opomíjeni a musím se přiznat, že také já, přitahován surmickými kmeny, jsem navštívil Hamary jen krátce. Byla to chyba, patří totiž k těm nejzajímavějším africkým etnikům, jen holt žijí v oblasti, kde je takových mimořádně fascinujících etnik více.

Hamarové hovoří vlastním jazykem patřícím k omotským jazykům, náležícím k afroasijské jazykové rodině, a jejich počet je recentně odhadován na přibližně 65 tisíc osob. Živí se především pastevectvím a chovem dobytka, a také proto má jejich mužský přechodový obřad podobu těsně spjatou s býky, kteří představují bohatství, zázemí a plodnost.

Obřad ukuli bula (někdy také ulku bula), při kterém dospívající chlapec skáče přes určitý počet býků, představuje okamžik, kdy se chlapec stává mužem a plnoprávným členem společnosti. Bez úspěšného absolvování obřadu nemůže vlastnit stáda, uzavřít sňatek ani získat společenskou autoritu.

V den konání přechodového obřadu rodina chlapce shromáždí několik býků (viděl jsem čtyři, ale i více), kteří jsou postaveni těsně vedle sebe. Muži býky drží zepředu za rohy, zezadu za ocas, tak aby chlapec mohl po zvířatech přeskákat. Jejich hřbety jsou někdy potřeny kluzkou směsí, aby byla zkouška těžší. Mladík poté musí vyskočit na hřbet prvního býka a několikrát – nejčastěji čtyřikrát – přeběhnout po hřbetech všech shromážděných býků, aniž by spadl. Pokud uspěje, je považován za dospělého. Pokud ne, celý obřad se odkládá a musí čekat na další příležitost. Tradičně je chlapec skákající přes býky zcela nahý.

Neobvyklou součástí ceremonie, která probíhá před samotným skákáním po hřbetech býků, je šlehání žen, zvyk, který dnes ostře kritizují lidskoprávní organizace. Jde o část obřadu, kdy přicházejí příbuzné chlapce, kterého čeká rituál – jeho sestry, sestřenice nebo jiné ženy z rodiny –, a ty žádají mužské příslušníky komunity, aby je šlehali dlouhými pruty, nejčastěji po zádech.

Šlehání je natolik silné, že způsobuje poměrně hluboké krvavé rány. Jizvy, které po tomto aktu zůstávají, představují veřejné vyjádření oddanosti rodině. Žena tím symbolicky potvrzuje, že bude svého příbuzného podporovat po celý život, a on na oplátku ponese odpovědnost za její materiální zajištění a bezpečnost. Jizvy se tak stávají viditelnou připomínkou vzájemných závazků a rodinné loajality. Vnějším pozorovatelům se zvyk jeví nepochopitelný, ale takto to zkrátka mezi Hamary je.

Obřad ukuli bula je dnes v ohrožení především vlivem vzrůstajícího turistického ruchu v údolí Omo. Běžně se totiž pořádá nikoli jako skutečný přechodový obřad, ale jako atrakce pro platící turisty. Na mnohých místech Afriky jsem byl svědkem monetizace původních kulturních a náboženských tradic, které se tak stávaly prázdnými a lidé ze sebe dobrovolně činili herce na prknech divadla s názvem Předstírání, které v Evropě vládne a je vyváženo do zemí, kde do nedávna věci ještě skutečně něco znamenaly.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024 (dotisk 2026).

Audio:

Český rozhlas – Radio Wave. Papež Lev XIV. v Africe: Mezi chudobou, neokolonialismem a duchy předků. O Africe s religionistou doktorem Havelkou (Praha, 2026).