Článek
Bývalý komik a zbohatlík se soudy v patách, to není popis dalšího hosta bulvární talk show, to je staronový prezident Spojených států. Donald Trump se znovu stává nejmocnějším mužem světa, inaugurován bude jako 47. prezident USA 20. ledna, tedy pozítří. A budou to zajisté znovu výživné čtyři roky. Jestli můžeme něco u Trumpa brát jako jistotu, tak to, že bude naprosto nepředvídatelný.
V Moskvě na „druhé straně světa“ zase zastává úřad prezidenta válečný štváč Vladimir Putin, který je vším, jen ne tím, za koho se prohlašuje, mírotvůrce a demokraticky zvolený státník.
Koho se bát a proč?
Pro jistotu obou. Důvodů k obavám dávají oba celému světu přehršel. Nastupující americký prezident Donald Trump obavy vyvolává svými prohlášeními, to ruský lídr Vladimir Putin rovnou svými činy. Oba mají jednu stejnou vlastnost, tendenci destabilizovat mezinárodní vztahy a měnit zaběhnuté pořádky.
Jako větší nebezpečí se pro Evropu v tuto chvíli jeví logicky Putin. Důvodem je právě probíhající válečný konflikt na Ukrajině. Putin je aktuální a akutní hrozba, ale co Trump? I on v sobě skrývá nejednu hrozbu a ty se již brzy aktuálními stát můžou, vlastně už jimi jsou také. Donald Trump vystřídá Joe Bidena v Bílém domě pozítří a zahálet rozhodně nebude. Pokud se pokusí převést do reality všechny své plány, má svět další dobrý důvod k tomu se bát.
Diktátor a válečný agresor
Vladimir Putin je stálicí světové politiky. Má to jednoduché opodstatnění, svoji funkci si drží díky potlačování opozice a pochybným volbám. To už je ale o něm dávno známé. Za zmínku stojí jeden fakt, možná spíše kuriozita. Rusko je na rozdíl od USA pouze poloprezidentskou republikou, tudíž ruský prezident by měl mít menší pravomoci něž ten americký a o svou moc se dělit s dalšími vládními orgány. Že skutečnost je úplně jiná, asi netřeba zdůrazňovat.
Jak s touto de facto neomezenou mocí nakládá dobře víme. Politickými a ekonomickými nátlaky ovlivňuje státy ve sféře bývalého Sovětského svazu, ale i za jeho tehdejšími hranicemi. Velký problém má obzvlášť ten stát, jehož území se Putinovi zalíbí natolik, že neváhá rozpoutat válečný konflikt. Samozřejmě musíme připojit k výčtu ještě tvrdé potírání domácí opozice a velkohubé výhružky všem nepřátelům Ruska, i když tyto výhružky často vypouští do éteru spíše jeho stoupenci Sergej Lavrov a Dmitrij Medveděv. Možná buďme rádi ještě za Putina, Medveděv by totiž už nejraději viděl celý západní svět zdevastovaný jadernými zbraněmi.
Na druhou stranu, pokusme se najít na Putinově rozpínavosti pozitivní stránku věci. Zní to nesmyslně, že by něco jako válečná agrese mohla mít i pozitivní dopad, ale něco se přeci jen najde. Ruská invaze na Ukrajinu totiž dokázala na chvíli spojit a stmelit onen západní svět, který se v posledních letech už dost diferencioval. Obzvlášť silně pak kroky Putinova režimu spojily Evropu jako takovou. Jenže na Ukrajině se válčí už příliš dlouho a efekt společného nepřítele postupně vyprchává. Vlády evropských zemí se zase začínají názorově vzdalovat a je jasné, že s návratem Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA dojde i ke zhoršení vztahů přes Atlantik.
Velké výroky nepředvídatelného hráče
Donald Trump načne po své inauguraci 20. ledna druhou etapu svého prezidentování v Bílém domě. Jeho dvě funkční období proložily čtyři roky vlády Joe Bidena. Končící prezident je možná největším kontrastem, který je v americké politice k Trumpovi možné najít. Unavený a často zmatený Biden se v poslední době stáhl do ústraní. Příliš o něm není slyšet a je faktem, že jeho aktivita od nástupu do úřadu s každým rokem klesala. Zato o Trumpovi je v současnosti slyšet opravdu hodně. Probírají se zejména jeho velké výroky, které zasévají po celém světě obavy z jeho potencionálních kroků jako prezidenta největší světové mocnosti. Jestli na něčem ohledně Trumpa panuje shoda, tak na tom, že je neřízenou a nepředvídatelnou střelou.
Trump se proslavil řadou bizarních výroků a činů jako prezident už při své předchozí štaci v Bílém domě. Například způsoby, kterými navrhoval řešit covidovou pandemii. Nakažené chtěl léčit slunečním prozařováním nebo injekcemi s dezinfekcí. Mimo jiné se stala slavnou jeho poznámka o fotoaparátech při setkání s Kim Čong-unem, když se ujišťoval zda na fotkách budou se severokorejským vůdcem vypadat štíhle.
Řadu bizarních výroků si schoval i na období před svým druhým nástupem do prezidentského úřadu. Mají ovšem závažnější charakter a nepůsobí už tolik úsměvně. Trump hodlá Spojené státy ekonomicky zabezpečit. K tomu prý potřebuje, Grónsko a Panamu. Jak je chce získat? Prý ekonomickým nátlakem, ale možnost použití vojenské síly nevyloučil s tím, že Grónsko s Panamou jsou opravdu klíčové pro USA. Zajímavá rétorika, která je velmi ošemetná a moc se neliší od způsobu, jakým interpretačně ospravedlňuje Vladimir Putin válku na Ukrajině.
Uklidnit nás může, že v případě Kanady použití vojenské síly zamítl, tu by chtěl k USA připojit jen ekonomickým tlakem. Ale když už je to cestou na Grónsko… Výroky Donalda Trumpa o nutnosti americké expanze by neměly nechat svět chladným s tím, že jde jen o velké řeči, ze kterých sejde. Bylo by chybou tyto výroky bagatelizovat. Přeci jen, ruský vpád na Ukrajinu byl také pokládán za nepředstavitelný scénář.
A pak tu máme Trumpovi sliby ohledně celní politiky. To je také velice obsáhlé téma. Na to, zda k nastavení radikálně vysokých cel dojde, si budeme muset počkat. Teoreticky by mohlo dojít i k celní válce mezi Čínou a USA. Dopady takového sporu by pocítila silně i Evropa, neboť logickým celosvětovým důsledkem by bylo zvýšení cen prakticky veškerého zboží.
Egomaniak s touhou ovládat všechno
I takto by se dal trefně popsat Donald Trump, ale řeč je teď o někom jiném. Elon Musk v průběhu amerických prezidentských voleb vtrhl na scénu jako uragán. Sebestředný boháč se snaží ovládat všechno a všechny. Díky jeho prakticky neomezeným finančním možnostem se mu to do velké míry daří.
Musk už prokázal, že je silnou figurkou na šachovnici, ale jeho moc má ještě potenciál růst. Podílel se na volebním vítězství Donalda Trumpa a nyní se zdá, že nechce ovlivňovat jen politickou scénu v USA, ale že má ambice ovlivňovat politiku po celém světě. Doma ve Spojených státech už má od svého největšího politického spojence Trumpa slíben post ministra pro efektivitu vlády. Krásný a demokratický název, že?
Musk má plány i v zahraničí. Vůbec se netají tím, že by si přál, aby předčasné volby v Německu vyhrála AfD. Vzhledem k tomu, že vlastní jednu z největších sociálních sítí, má nemalé možnosti výsledky německých voleb skutečně ovlivnit. Samozřejmě je na místě debata o morálnosti a legálnosti v případě takového zapojení do voleb. V posledních dnech navíc vyšlo na povrch zjištění, že se mu znelíbil současný britský premiér Keir Starmer. Ten podle Muska dokonce patří přímo do vězení. Se svými poradci už i prý řešil možnosti Stramerova sesazení. A nezapomínejme na Ukrajinu, ani ta není mimo pole zájmů amerického miliardáře.
Podtrženo, sečteno, Elon Musk by chtěl řídit svět. Jak si povede, to ukáže čas, ale už teď je jisté, že troškařit nehodlá. Ministerstvo pro efektivitu vlády, které má vést je spíše jen zástěrka a formální funkce. Vliv na americkou a světovou politiku bude mít spíše jako partner Donalda Trumpa, což není nijak pojmenovaná, ale přesto mocná pozice. Sám Musk má zřejmě ještě větší ego než nastupující americký prezident a nechtěl by být nikým menším, než samotným ředitelem zeměkoule.
Kdo je nebezpečnější?
Vladimir Putin nebo Donald Trump? Nebo dokonce zmíněný Elon Musk? A co kdyby v Kremlu u kormidla vystřídal Putina Dmitrij Medveděv a jeho touha po atomové pohromě?
Nechme teď spolupracovníky a stoupence stranou a zaměřme se na oba prezidenty. Odpověď na otázku, jestli je pro svět nebezpečnější Trump nebo Putin se hledá těžko. Předpokládejme, že nový americký prezident nerozpoutá válku v Panamě a že se nepokusí zabrat Grónsko. Mnohem reálněji z jeho strany hrozí rozpoutání celní války, jejímž důsledkem by nebylo jen zvýšení cenové hladiny ve Spojených státech, ale po celém světě.
Putin, jak jsme se přesvědčili, opravdovou válku rozpoutat schopen je. Odvážil by se jednou pustit i na území Evropské unie a států NATO? Nejeví se to jako pravděpodobné, bohužel se to ale nedá vyloučit.
Důležitý je také vývoj situace v nákupu a dodávek ropy. Do tohoto tématu samozřejmě nejvíce promlouvá konflikt na Ukrajině. V posledních dnech se více něž o ropě hovoří o zemním plynu a o tom, odkud a za jakou cenu ho země v Evropě získávají.
Při porovnávání Trumpa s Putinem by se také nemělo opomíjet, že USA jsou zkrátka daleko mocnějším hráčem na světové mapě. Také ale musíme přihlédnout k faktu, že americký prezident je na rozdíl do toho současného ruského omezován demokratickou ústavou a dalšími orgány, které na jeho činnost dohlížejí.
Kdo je pro svět nebezpečnější není lehké rozsoudit. Ukrajinci rozhodně vnímají jako jednoznačně větší zlo Vladimira Putina, i když z Trumpa také zrovna radost nemají. Gróňané zase mají oprávněně větší obavy z Donalda Trumpa. Koho by jsme se měli ve střední Evropě bát my? Raději obou, i když každého jinak.
