Když věda potkává spiritismus: Podivný příběh ektoplazmy

Ektoplazma je termín s dvojím významem. V biologii označuje klíčovou součást buňky, zatímco v parapsychologii a spiritualismu jde o tajemnou a kontroverzní substanci spojenou s materializací duchů. Ačkoliv obě koncepce sdílejí stejný název, jejich podstata a historie jsou diametrálně odlišné. Podívejme se na to…

V cytologii, tedy nauce o buňkách, je ektoplazma vnější, hustší a gelovitá vrstva cytoplazmy nacházející se přímo pod buněčnou membránou. Je charakteristická pro některé jednobuněčné organismy, především pro měňavky (améby).

Oproti vnitřní, tekutější a zrnitější endoplazmě, je ektoplazma průhledná a neobsahuje buněčné organely. Její hlavní funkcí je poskytovat buňce strukturální oporu a podílet se na pohybu. Právě dynamické změny v ektoplazmě umožňují tvorbu dočasných výběžků, tzv. panožek (pseudopodií), pomocí nichž se měňavka pohybuje a pohlcuje potravu. Tento proces je známý jako měňavkovitý (améboidní) pohyb.

Mnohem tajemnější a kontroverznější je pojetí ektoplazmy ve spiritualismu a parapsychologii. Zde je definována jako hypotetická, polohmotná substance, kterou údajně produkují takzvaná fyzikální média během stavu transu. Tato hmota měla vystupovat z tělesných otvorů média (nejčastěji z úst, ale i z nosu, uší či očí) a následně se formovat do různých tvarů – od jednoduchých vláken až po komplexní trojrozměrné tváře, končetiny či celé postavy duchů.

Pojem „ektoplazma“ v tomto smyslu zavedl francouzský fyziolog a nositel Nobelovy ceny Charles Richet v roce 1894. Richet se, podobně jako mnozí jiní vědci té doby, seriózně zabýval výzkumem paranormálních jevů a snažil se je vědecky uchopit. Termín měl popsat vnější, zhmotněnou formu jakési „psychické energie“.

Největší rozmach fenoménu parapsychologické ektoplazmy nastal na přelomu 19. a 20. století, ve zlaté éře spiritualismu. Seance, na kterých docházelo k materializaci, byly mimořádně populární a přitahovaly pozornost široké veřejnosti i některých vědeckých kruhů. Tyto seance se téměř vždy odehrávaly ve tmě nebo při slabém červeném světle, což bylo vysvětlováno údajnou extrémní citlivostí ektoplazmy na světlo. Náhlý záblesk ji měl údajně poškodit a způsobit bolest či zranění média.

Historie je plná příběhů o médiích produkujících ektoplazmu. Mnohá z nich se stala celebritami své doby, ale později byla často usvědčena z podvodu.

S postupujícím časem a díky práci skeptiků a vyšetřovatelů, jako byl Harry Houdini, byla drtivá většina případů produkce ektoplazmy odhalena jako podvod. Ukázalo se, že média používala důmyslné triky a různé materiály – nejčastěji jemné látky jako mušelín či gázu, směsi mýdla a želatiny nebo zmíněné papírové vystřihovánky, které média ukrývala v místnosti nebo ve vlastním těle. Tma během seancí jim poskytovala ideální krytí pro tyto manipulace.

Dnes je koncept parapsychologické ektoplazmy považován za historický fenomén spojený s érou spiritualismu. V moderní parapsychologii se od výzkumu takovýchto fyzikálních jevů upustilo a pozornost se soustředí spíše na experimentální testování jevů jako telepatie či jasnovidectví v kontrolovaných laboratorních podmínkách. Fyzikální média produkující ektoplazmu ze scény prakticky zmizela a celý fenomén je dnes vnímán jako fascinující, avšak též jako uzavřená kapitola na pomezí vědy, víry a iluzionismu.