Evropský týdeník Ondřeje Krutílka: Zpráva o stavu Unie, energetiky a vládní nekompetence

Tento týden jsme zasedali ve Štrasburku, kde zazněl tradiční projev Ursuly von der Leyen o stavu Unie. Uvedla ho citátem z Dickensova Příběhu dvou měst: byly to nejlepší časy, byly to nejhorší časy.

Oceňuju zmínky o prorůstové politice, bez níž Evropa neobstojí proti USA a Číně (rychlejší povolování, pokrok v jednotném trhu). Místo odvážných receptů ale následoval dlouhý seznam zamýšlených aktů, fondů a institucí. Víc než revoluci z Příběhu dvou měst mi to připomíná nenaplněné Nadějné vyhlídky.

Horkým bodem plenárky bylo hlasování o emisních povolenkách. Komise navrhla přestat rušit povolenky, které jsou schované v rezervě. Takhle jsme to chtěli – v budoucnu, až ceny vyletí nahoru, by se mohly hodit k jejich opětovnému zlevnění.

Většina europoslanců to však odmítla a chce, aby se povolenky skartovaly dál, jen s o něco vyšším stropem než dosud. Takže evropský průmysl ztrácí dech, rezervu na horší časy si ale necháme propadnout. S kolegy z ODS jsme tento výsledek samozřejmě nepodpořili.

Vystoupil jsem na konferenci Leading Minds Forum v Ostravě, kde se každý rok setkávají lidé z energetiky, průmyslu a státní správy. Popsal jsem svůj pohled na to, že se sice evropský energetický rámec částečně zracionalizoval, ale současně se dál utáhly šrouby. S takovou budeme mít nadále dražší energie a ekonomicky zůstaneme za vývojem ve světě.

Místo nových cílů (viz 2040) se musíme soustředit na rozumná a předvídatelná pravidla, která neodradí soukromé investory, protože veřejné peníze na všechnu potřebnou modernizaci stačit nebudou.

Vláda tento týden schválila „lex kratom“. Vedle rozumných věcí obsahuje i vyložené absurdity, které by mohly vést k zákazu konopných mastí nebo nikotinových sáčků. Funkční pravidla přitom už máme (u sáčků třeba prodej jen dospělým), stát je jen musí umět prosadit. Zákazem přece nic nezmizí, uživatelé se jen přesunou na černý trh. Víc najdete v mém komentáři pro CNN Prima News.

Íránský režim se drží u moci strachem: demonstranty zatýká, ve vazbě mučí a po procesech bez řádné obhajoby je posílá na popraviště. Proto s kolegy žádáme Komisi a unijní diplomacii, aby se postavily za Taraneh Rahimi a Leilu Abolhasani, dvě ženy odsouzené k smrti po lednových protestech. A taky přitvrdit sankce proti Teheránu.