Článek
Co se konkrétně mění?
- Konec 100% cíle: výrobci mají nově snížit emise o 90 % + 10% úniková cesta: zbytek lze kompenzovat e-palivy, biopalivy nebo např. nízkouhlíkovou ocelí z EU.
- Hybridy přežijí: PHEV a syntetická paliva dostávají zelenou i po roce 2035.
- Měkčí cíle pro dodávky: u lehkých užitkových vozů se cíl pro rok 2030 snižuje z 50 % na 40 %.
Co je na balíčku pozitivní
✅ Battery Booster: 1,8 mld. EUR na posílení evropského bateriového řetězce.
✅ Malá cenově dostupná auta: podpora elektromobilů do 4,2 m – segment, který může EV skutečně přiblížit běžným lidem.
✅Tlak na elektrifikaci firemních flotil
A proč si myslím, že je to jako celek spíše problém?
1️⃣ Nejasný cíl je horší než ambiciózní cíl
Největším rizikem není samotná transformace, ale nejistota. Automobilky, dodavatelé, města i firmy potřebují vědět, kam Evropa směřuje. Zpráva „možná ano, možná ne“:
- brzdí investice,
- oslabuje evropský clean-tech sektor,
- a snižuje naši globální konkurenceschopnost.
2️⃣ Doprava je sektor, kde emise stále rostou
Energetika v EU emise stabilizuje nebo snižuje. Doprava ne. Právě tady bych čekal největší důslednost, ne ústupky. Změkčovat pravidla v sektoru, kde máme největší problém, nedává dlouhodobě smysl.
Elektromobilita není dokonalá a nikdy jsem ji tak neprezentoval, ale v tuto chvíli je nejlepším dostupným řešením, které máme. Elektromobily mají výrazně nižší provozní emise, zlepšují kvalitu ovzduší ve městech, snižují hluk a stále více se propojují s obnovitelnou energetikou, chytrým řízením sítě a technologiemi typu V2G. Často zmiňované mýty o rychlé degradaci baterií nebo jejich nerecyklovatelnosti už dnes neodpovídají realitě – většina baterií vydrží déle než samotné auto a po skončení životnosti v elektromobilu má smysluplné druhé využití. Podpora evropské výroby baterií je proto správným krokem, ale přichází se zpožděním; Asie má v tomto směru výrazný náskok, který bez dlouhodobě konzistentní a předvídatelné politiky nedoženeme. Právě proto považuji iniciativu na malá, cenově dostupná elektromobily za nejsilnější část celého balíčku – elektromobilita měla začít u praktických aut pro každodenní použití, ne u prémiových SUV.
Přešlapování na místě není řešením
Zákaz spalovacích motorů není ve skutečnosti o autech, ale o zdraví ve městech, energetické bezpečnosti, dlouhodobé konkurenceschopnosti Evropy a schopnosti držet krok s globálními inovacemi. Rozumím obavám průmyslu i veřejnosti, ale řešením není couvat a rozvolňovat cíle – řešením je jasný a předvídatelný směr, silná doprovodná politika a odvaha se rozhodnout. Otázkou tedy není, zda transformaci zvládneme, ale zda ji chceme řídit aktivně, nebo ji budeme jen pasivně dohánět. Jak to vidíte vy – je to nutný realismus, který má zachránit evropský automobilový průmysl, nebo nebezpečné přešlapování, které nás dlouhodobě oslabí?
Budu rád za věcnou diskusi.
