Pro pobavení a útěchu: Když se šťastně evakuoval břídil Honza, zvládnete to taky! ;-)

Ahoj, jsem obyčejný český Honza z Malé Lhoty na Vidlákovsku. Já se teď mám moc dobře, letím kamsi do Thajska. Je to někde dost hodně daleko. Už se těším na týden u moře, prý ho tam mají veliké a teplé. – Budu přestupovat v jakémsi Abú Zabí, či jak se to čte. Mám na to prý skoro pět hodin času, tak to by mohlo být v klidu i s mým dezorientačním smyslem. – Pilot zrovna říkal, že jsme jedenáct kilometrů nad zemí. Fíha! Pod námi jsou mraky. Poručil jsem si šampaňské. To je ale fajn den!

Ale ne, pilot hlásí, ať se připravíme na nouzové přistání. Prý nějaká písečná bouře nebo co. – To to ale drnclo! Ale hlavně že jsme na zemi. – Proč nás tu sakra nechávají hodinu a tři čtvrtě sedět? Vůbec se mi to nelíbí, to nevěstí nic dobrého, ani letušky nic nevědí, a ke vší hrůze se přestaly usmívat. To snad ne!

Proboha! Vyhnali nás po skluzavce do letištní haly! Vůbec ani nevím, jak se to tady jmenuje. Co když jsme v Somálsku? Tam jsou ti piráti, to by tak ještě scházelo! Každopádně to tu vypadá strašně divně. Nikdy jsem nic takového neviděl. Ani psát tady neumí, místo toho všude kreslí jakési klikyháky.

Proč je tu proboha namačkaných tolik lidí? A proč všichni vypadají tak nervózně? A ještě, proč krucinál nikdo z nich nerozumí česky? – Třísk! Co to prokrista bylo, že by bouřka? Dokonce jako by se tříštilo sklo! – Cítím štiplavý kouř. A támhle na druhém konci haly snad hoří!!!

(O tři a čtvrt hodiny později) V plamenech už je celá zadní půlka haly. Je to fakt divné. To u nás už by stokrát přijeli hasiči. A místní kluci ze Lhoty možná i pětsetkrát. Ale v jihozápadní Africe, kde nejspíš jsme, asi hasiče neznají. No jo vlastně, v Africe není voda, tak na co hasiči, že? Ale aspoň balenou minerálku by tu ve čtvrtině jednadvacátého století mít mohli, už mám docela žízeň. Za jak dlouho že se umírá žízní? Za tři dny?

(O osm hodin sedmnáct minut později) Nemám s sebou mobil ani hodinky, neboť jsem se bál, že bych je mohl v těch dalekých končinách rozbít nebo i ztratit, ale odhaduju, že tři dny už tady určitě jsme. Spousta lidí okolo už to má úspěšně za sebou, sorry jako. Brzy to přijde i na mě. Jak jinak, když tu není nikdo, kdo by nás spasil. Zdá se, že jsme narychlo přistáli někde, kde nikdo široko daleko nežije. Však taky Afrika je obrovský kus suché hlíny, to není žádné Grónsko, tam je aspoň ta voda, i když trochu zmrzlá. – Velké štěstí, že tu zbylo to opuštěné letiště, takové přistávání rovnou do písku by asi bylo krutější. A pražilo by na nás slunko. – Ještěže jsem chodil na tu vesnickou školu, tam nás naučili otčenáš. Snad ta smrt moc nebolí. Byl jsem docela dobrý člověk, i jsem sousedce občas pomohl s taškou, tak bych si zasloužil milosrdný konec. – Ale aspoň se teď zdá, že tu neuhořím, oheň se zastavil tak pět metrů ode mě a dál se překvapivě nešíří. Asi aspoň malý zázrak, když už je teď jinak všecko na prd! :-)

Zapomněl jsem se zmínit, že tu od nás nejsem sám. V kočárku mám roční dcerku Janičku, na vozíčku stojednaletou babičku Rozárku s cukrovkou a alzheimerem, na vodítku dvacetiletého kocoura Míšu a v klícce týdenního papouška Pipi. Současný stav ve stručném přehledu: Janička řve, babička omdlela, Míša čím dál víc mňouká a Pipi už pošel. R. I. P.

(O třicet hodin devět a půl minuty později) Jó, zlatá Európa. Nebo co teprve taková Amerika! Tam je všecko, na co si vzpomenete. Na letištích mají informační tabule, kohoutky s pitnou vodou, dokonce i ten personál! Ale tady? Sotva že mají ve vzduchu kyslík, teda měli ho tu, když jsme přistáli… – Jo a co jsem kdysi četl, tak mobilní sítě a internet by měla v Africe jako první zavádět jakási Angola, prý okolo roku 2085. Tak uvidíme, třeba to dojde i sem a o něco dříve.

(Po dalších třiasedmdesáti hodinách padesáti minutách) Deus ex machina! :-) Objevil se tu jakýsi polomrtvý Asiat, který má satelitní telefon!!! Hurá!!!!! ;-) Tak jsme se hned snažili vyhledat na tom webu nějaké zprávy o aktuální situaci, abysme přece jenom byli před tou smrtí trošku v obraze, ale všecky možné stránky byly přetížené nebo co, já tomu zas tolik nerozumím. Po půl hodině nám konečně naskočila jediná novinka, a to že Babiš narychlo zavádí Den vlajky. Akorát z toho nebylo jasné, jestli české, slovenské, nebo ruské, tak jsme se moc neochytřili. Trochu nás ale uklidnilo, že se asi nic hrozného neděje, protože to by se naši drazí pisálkové určitě zmínili. Ale pak jsme na YouTube objevili věrohodně vypadající video, jak v Dubaji hoří a padá mrakodrap Burdž Chalífa. Tak to nás zase poněkud rozhodilo, protože co kdyby to fakt byla pravda, tak je to šílené, ale na druhou stranu my teď jsme někde na opačném konci světa, že…

(Na minutu přesně o týden později) Zdříml jsem si na podlaze a zdálo se mi o tom, že existuje jakási aplikace pro krizové situace od našeho ministerstva. Pak jsem si uvědomil, že to nebyl jenom sen, že jsem o ní před časem doopravdy slyšel. Jmenuje se podle nějakého ptáka, myslím. Jo, jasně, Drozd! :-) – Šel jsem tedy s prosíkem za tím týpkem se satelitním telefonem, byla teda klika, že byl ještě naživu a naštěstí se mu ten krám ještě nevybil, měl ho nějaký dobře nabušený, a zkusil jsem se tam cvičně přihlásit – světe, div se, šlo to rychle – a… Pokud nevěříte, váš problém, ale do vteřiny přišla naprosto jasná zpráva:

„Vítáme Vás na Mezinárodním letišti Krále Chálida v Rijádu v Saúdské Arábii. Věříme, že jste v pořádku, neboť jižní křídlo tamního terminálu v době Vašeho přistání zasáhl kometární meteorit XA92/2026 o rozměrech 4,1×2,7×0,9 metru, pocházející z roje Perseidy. Dopadl rychlostí 72,43 km/s. Další nebezpečí již nikde na světě nehrozí, odpřisáhl to sám předseda vlády na život všech čtyř svých dětí. Za 47 minut od doručení této zprávy přistaví ke stojánce 39 šestimístný tryskový letoun Honda HA-420 HondaJet a bezpečně dopraví Vás i Vaši rodinu na Vámi zvolené letiště (lze si vybrat z více než 5000 destinací po celém světě). Prosíme, dostavte se neprodleně k odletu. Letiště je plně samoobslužné, není proto zapotřebí podstupovat žádné odbavení. Pokud jste ztratili osobní doklady, vystavíme Vám během letu nové. Přepravní náklady, pojištění, odškodné $ 5000/osoba/den a nového papouška hradí v plné výši Nadace George Sorose. Přejeme Vám příjemný let a hodně štěstí. Vaše Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, odbor pro mimořádné události, pododbor pro region Nadžd, Saúdská Arábie.“

(Po příjemných dvou hodinách čtrnácti a čtvrt minutě) Zdravíme ze slunečného Mauriciuse. Všechno proběhlo přesně podle plánu a už jsme rozvalení na nádherné pláži. Jsme velice vděční našemu skvělému ministerstvu a zvláště štědrému panu Sorosovi. Cestou jsme se vydatně najedli a napili a nový papoušek už si na nás zvyká. Pojmenovali jsme ho Rijád. Jasně, na památku. Takže konec dobrý, všechno dobré. Třeba i vás jednou na cestách potká meteorit, to dobrodružství stojí za to! :-)

Věnováno s úctou všem těm, kteří v těchto dnech zažívali nebo zažívají „dobrodružství s bouchajícími raketami“. Určitě na tom nejste tak zle jako náš Honza. Myslím na Vás a držím pěsti! ;-)