Článek
Tyto dva pojmy se často zaměňují, ale přitom mezi nimi existuje zásadní rozdíl.
Integrace znamená, že se prostředí snaží přizpůsobit konkrétnímu jednotlivci. Typickým příkladem může být, když se handicapované dítě octne v běžné škole, mezi zdravými dětmi a má k ruce asistenta. V tomto případě je dítě integrováno do běžné základní školy. Mohu deklarovat, že s tímto mám dokonce osobní zkušenost.
Integraci osobně považuji za velmi klíčovou součást naší společnosti. Avšak nabývám dojmu, že proces integrace handicapovaných do společnosti je poměrně zpomalený. Nutno však podotknout, že postupný rozvoj je znatelný. A to třeba v dopravě, kulturních akcí i v běžném životě. Bariér v životě samozřejmě stále existuje hodně, ale postupně se odbourávají.
Inkluze je naopak o tom, že se celé prostředí přizpůsobí všem, ne jen vybranému jednotlivci. Krásný příklad jsem zažil v Praze, kde funguje kavárna CaféAdAstra. Obsluhují tam primárně pracovníci s handicapem a výtěžek jde na jejich podporu. To, že se handicapovaným poskytují služby, asi všichni víme, ale vidět jak handicapovaní poskytují služby lidem, byl moc krásný zážitek. Jsem velmi rád za to, že i lidem s handicapem se dostává možnosti pracovat, to je moc důležité.
Velkou hodnotu vidím také v kontaktu mezi handicapovanými a zdravými lidmi. Mám za to, že toto spojení vede jak ke fyzickému, tak psychickému rozvoji. Někteří by možná mohli říci, že cítím závist naproti tomu, když mí zdraví vrstevníci normálně chodí. A světe div se, ono tomu tak není. Necítím závist, ba naopak osobní rozvoj a růst. Zkrátka mi dělá dobře být v kontaktu se zdravými lidmi. Handicapovaného člověka můžete sebevíc naučit samostatnosti, ale stejně bude vždy v určité míře odkázán na pomoc druhých.
Když si to tedy shrneme, integrace a inkluze se v praxi často prolínají. Někdy je potřeba individuální přístup, jindy zase společné nastavení pravidel. Myslím si, že úlohou společnosti jako takové by mělo být to, aby se všichni cítili rovnocenně.
