Článek
Jak to všechno začalo
Všechno to začalo, když jsem byl na základce a na naši školu začali docházet učitelé z umělecké školy v Krnově. Nabídli nám možnost přihlásit se do dramatického kroužku. Do té doby jsem neměl s herectvím žádnou zkušenost, ale něco mě lákalo to vyzkoušet. A tím se mi otevřely dveře do světa herectví, který mě úplně pohltil.
Už tehdy mě bavilo objevovat, jak to celé funguje. Učili jsme se role, hráli jsme divadla pro rodiče a já jsem začal vnímat, jak nádherný a iluzorní ten herecký svět je. Vlastně jsem si tehdy uvědomil, že herci jsou takoví iluzionisté, kteří nás dokážou vtáhnout do úplně jiných světů.
První kroky k televizi
Po nějaké době jsem kroužek opustil a chvíli se herectví nevěnoval. Ale pak se mi po něm začalo stýskat. Už jsem nebyl dítě, co hraje pro rodiče, a začal jsem toužit po něčem větším – po televizi. Zjistil jsem, že pro to, abych se dostal před kameru, je potřeba se zaregistrovat do castingových agentur. A tak jsem to udělal. Po nějaké době čekání se objevila moje první příležitost – komparz v Ordinaci v růžové zahradě 2.
I když to byla malá role, hrál jsem pacienta na urgentním příjmu, byl to pro mě neuvěřitelný zážitek. Pamatuju si, jak jsem byl nervózní a natěšený zároveň. Natáčení mě úplně pohltilo a uvědomil jsem si, že tohle je něco, co chci dělat dál.
Výzvy na vozíku
Možná vás zajímá, jak to probíhá, když jste na vozíku. Musím říct, že mě produkce mile překvapila. Když jsem dorazil na natáčení, bylo všechno perfektně připravené – nájezdové rampy všude, kde bylo potřeba. Celý tým se postaral o to, abych mohl bez problémů fungovat na place, což mě opravdu dojalo.
Natáčení v exteriérech
O rok později, v roce 2023, jsem dostal další příležitost a to opět v Ordinaci. Tentokrát jsem hrál žáka základní školy. Natáčelo se venku v exteriérech, což byla úplně nová zkušenost. Byla zima, natáčeli jsme v listopadu, a musím přiznat, že stát tři hodiny venku v mikinách (protože jsme točili evakuaci ze školy a bundy jsme logicky mít nemohli) nebylo zrovna jednoduché. Ale i tak to stálo za to. Natáčení venku je úplně jiné než v ateliérech – kolem vás chodí náhodní kolemjdoucí, kteří častokrát nemají s natáčením nic společného, občas naruší scénu, ale to se prostě občas stane.
Divadelní svět
Herectví ale není jenom o televizi. V létě tohoto roku jsem měl možnost zúčastnit se Letní herecké školy, která mi otevřela dveře do světa divadla. Divadelní herectví je úplně něco jiného než práce před kamerou. Na jevišti musíte pracovat s hlasem, aby vás slyšelo celé publikum, a emoce se musí přenést mnohem silněji.
Na táboře jsem se učil různé praktické dovednosti – jak brečet na jevišti, jak dát realisticky facku, nebo jak zachovat kamennou tvář, i když se situace zdá být komická. Byla to skvělá zkušenost, která mě hodně posunula a dodnes tyhle dovednosti využívám.
Závěrem
Herectví je pro mě něco, co mě naplňuje a baví. Ať už jde o natáčení seriálů nebo divadelní vystoupení, vždycky do toho dávám maximum. Závěrem už jen zde zanechám svou myšlenku:
„Každý si běžte za svým snem. Není nic lepšího, než když se sen stane skutečností.“
