Článek
Evropská unie, která měla být symbolem spolupráce a prosperity, dnes působí spíš jako vzdálená instituce, kde se věci řeší bez ohledu na běžné občany. Na první pohled vypadá Unie jako demokratická organizace, ale když se podíváme blíž, zjistíme, že realita je trochu jiná.
Evropská komise, která má v rukou klíčová rozhodnutí, není volena lidmi. Evropský parlament sice existuje, ale jeho pravomoci jsou omezené. Funguje spíš jako kulisa, která má vytvářet dojem, že občané mají nějaký vliv.
Výsledek? Spousta lidí má pocit, že ať volí jakkoliv, směr EU se stejně nezmění. Tohle všechno otevírá nepříjemné otázky. Jakou má Unie vlastně roli? Měla by se soustředit na obchod a ekonomickou spolupráci, nebo se z ní stává centralizovaná mocnost, která postupně diktuje pravidla všem členským státům? A pokud platí to druhé, kde se zastaví?
Další problém, který nejde přehlédnout, je stále větší neschopnost vést normální diskusi. Dnešní politika je plná extrémů – buď jste na jedné straně, nebo na druhé. Pravda se neřeší, místo toho se přetváří podle toho, jak se to zrovna hodí. I historie se někdy vykládá selektivně, aby odpovídala současným politickým potřebám.
Někteří tvrdí, že Unie potřebuje zásadní reformu. Například by se mohla zrušit Evropská komise, která je vnímána jako nevolený aparát s obrovskou mocí. EU by se pak mohla vrátit k tomu, co bylo jejím původním cílem – podpoře volného obchodu, ekonomické spolupráci a infrastrukturním projektům.
Pokud by se Unie přestala vměšovat do národních politik a soustředila se hlavně na hospodářský rozvoj, možná by znovu získala důvěru lidí. Jenže zatím to vypadá spíš na pravý opak – stále větší centralizaci, kontrolu a regulaci. Jsme v bodě, kdy bychom se měli vážně zamyslet. Chceme skutečnou demokracii, nebo nám stačí jen její iluze? Dnešní EU se pohybuje někde na hraně. Pokud lidé nezačnou vyžadovat větší odpovědnost politiků a větší transparentnost rozhodování, může se stát, že brzy nebudeme mít na výběr vůbec.
Možná už v autoritářském systému žijeme – jen jsme si toho ještě pořádně nevšimli.
