Článek
Na novou radu hlavního města se čekalo 144 dnů po volbách. Tak dlouho to netrvalo nikdy a nikde. Žádná jiná také neslibovala tak mnoho, aby splnila tak málo. Žádná jiná nekličkovala před tolika skandály s obratností pirátského kapitána prchajícího před spravedlností, jako tato. A nakonec, ale ne v poslední řadě, žádná jiná nevzbuzovala svým působením takové zoufalství, aby donutila opozici uvažovat o předčasných volbách. Neboť i dva roky očistce jsou příliš.
Nejsmutnější na tom je, že k té katastrofě nemuselo dojít. Hnutí ANO mělo dobrou vůli a byli jsme schopni dohody s pražskou SPOLU na programově kompaktním a akčním spojenectví, které by Prahu posunulo kupředu. Víme, proč na to nedošlo. Kvůli hloupému politikaření, kdy se premiér Petr Fiala obával, že když nevznikne pražská koalice na „vládním půdorysu“ oslabí to jeho kabinet. Bál se zbytečně. Komunální politika je jiná, než celostátní. Hlavně však Piráti, kvůli kterým se to vše dělalo, stejně „práskli dveřmi“.
Takže jaký byl výsledek úporné snahy „nezadat si s ošklivým ANO“? Jen ten, že se milion tři sta tisíc Pražanů stalo rukojmími a oběťmi nesmyslného lpění na iluzi, že účelově poslepovaná pětikoalice je „dobrý tým“. Ta ve Strakovce se beztak rozpadla. A to ze stejných důvodů, kvůli kterým ztroskotává ta pražská. Protože Pirátská strana není seriózní partner. Navíc programově má ke stranám koalice SPOLU daleko dál, než k ní má hnutí ANO. Tato pražská vláda neměla vůbec vzniknout. Tohle bylo horší, než zločin, byla to chyba.
Co jsme vlastně dostali v podobě koalice s účastí Pirátů? Především šlo o podvod na voličích. Ti dali jasně najevo, že si přejí změnu. Místo toho dostali pokračování marasmu, který trval už předchozí čtyři roky. Hazardování s plynulostí a bezpečnost dopravy, ideologickou válku proti řidičům, zaostávání a neschopnost investovat sto miliard korun na účtech do rozvoje a bydlení, aroganci a neprofesionalitu… A k tomu nevábnou kontinuitu skandálů spojených s Pirátskou stranou a jejím předsedou.
Zdeněk Hřib si s sebou do nové Rady přinesl „na hrbu“ kauzu Dozimetr. Nově k ní přidal velké zatýkání v Dopravním podniku a neschopnost po několik měsíců vybrat nového ředitele, audit a následné vyšetřování v Operátorovi ICT (městské firmě zabývající se digitalizací), neoprávněné pobíraní odměn v energetické společnosti PRE či o tři sta milionů předražený nákup nemovitost Jaromíra Soukupa. Nebudu čtenáře unavovat dalším výčtem pirátských hříchů, to bych k tomuto textu musel přidat zvláštní přílohu…
Od počátku jsme nečekali nic moc. Věděli jsme, že smyslem sestavení „pětikoaliční“ městské rady není zájem Pražanů, ale zájem centrální vlády udržet se u moci. I za tu cenu, že naštve své vlastní voliče v hlavní městě. Doslova je obětovala na oltář „vyššího dobra“, které ti, co sami nedokáží udělat nic pro lidi, vidí v tom, že se štítivě odtáhnou od hnutí ANO. Je to škoda. Ani ne tak pro nás, jako pro obyvatele Prahy, kteří přišli o další roky zbytečně promrhaného času a o šanci na změnu k lepšímu.
Má tohle trápení trvat další dva roky? Podle nás ne. Proto jsme navrhli ministru vnitra Vítu Rakušanovi možnost vypsat předčasné volby. Což lze učinit v případě, že zastupitelstvo se po více jak šest měsíců není schopno sejít tak, aby bylo usnášeníschopné. Pak je možné ho rozpustit. Je to hodně krkolomné řešení, ale jiné de facto neexistuje a situace je zoufalá. Ono se totiž také může stát, že tak jako Piráti uraženě odešli z vlády, opustí i radnici. Pak reálně hrozí bezvládí.
Aby například mohla vzniknout nová koalice za účasti ANO a SPOLU, museli by ji podpořit Starostové, kteří to napoprvé odmítl. Navíc za sebou pořád vláčejí kauzu Dozimetr (byť se zbavili svého někdejšího náměstka primátora, který je v ní obviněn). A dávat tu spoušť do pořádku bez pevné většiny je sebevražda. I tak bychom to zřejmě udělali, protože cítíme za Pražany odpovědnost a nechceme je nechat napospas dalšímu pirátskému vydírání. Ale dáváme přednost čistšímu řešení, jímž jsou nové volby.
Máme obavu, že kvůli boji o Sněmovnu, v němž je lídrem Pirátské strany, Zdeněk Hřib opustí Prahu - a docela s chutí zde pohřbí všechny své skandály a selhání za těch skoro sedm let. Bohužel, ani primátor Bohuslav Svoboda nesplnil slib, že z poslaneckých lavic ohlídá zájmy metropole. Kde je těch 17 zákonů, jež se měly prosadit v parlamentu ve prospěch Pražanů? Kde jsou peníze na metro či pražský okruh? Kabinet pro „své“ hlavní město neudělal nic a tím padl i jediný (chabý) argument pro koalici na vládním půdorysu.
Po dvou letech je jasné, že koalice SPOLU, Pirátů a STAN selhala. Krach měla vložený v genech. Nešlo ani o manželství z lásky, ani z rozumu, ale z donucení. Před námi jsou nyní tři možnosti. Za prvé dohodnout se, že to za půl roku skončí, což preferujeme. Za druhé - současná sestava dovládne, což respektujeme. A za třetí ta nejhorší: koalice se rozpadne, zároveň nepůjde vypsat nové volby a nastane chaos. Kdyby se to stalo, uděláme vše, abychom napravili, co jsme nezpůsobili, leč naše možnosti budou omezené.
Už 104 týdnů Prahu vede koalice zrozená z nenávisti, negace a předsudků. Dle toho to dopadá. Zodpovědnost si na radnici vybrala „dva roky prázdnin“ a kvůli tomu obyvatelé metropole zažívají očistec. Mrzí mě to, i když bych mohl jako opoziční lídr kalkulovat, že selhání koalice nám přihraje body. My si ale nepotřebujeme účelově vylepšovat skóre. Jsem si jist, že uspějeme díky solidnímu programu. Co potřebujeme, je partner, který se s námi dohodne na základě shodných priorit a v zájmu Pražanů. Bude líp, chce to jen chtít!
