Článek
V běhu dní lidé narazí na kapsáře, toxikomana, obtížného bezdomovce či agresivního cizince, ne na ruského vojáka (naštěstí). Nezapomínejme kvůli vnější bezpečnosti na tu vnitřní. Praha musí zůstat klidným a pokojným místem k životu.
Naše metropole stále patří k nejbezpečnějším velkoměstům světa. Aby to tak ale bylo i dál, musíme se více snažit. Nic si nenalhávejme, situace se poslední dobou zhoršuje. Což vidím kolem sebe, ale hlavě se dovídám z besed s občany, z jejich dotazů a stížností. Nepodceňuji obavy z agresora, ale je známá věc, že lidi nejvíce obtěžuje drobná kriminalita, nepořádek, výtržnosti a hulvátství… Proto potřebujeme silnou městskou policii.
Když neudržíme naše ulice, náměstí, parky a další veřejné prostory jako zóny, kde se Pražané nemusejí ničeho obávat a mohou v klidu mířit za prací, na kávu, za zábavou, nebo na nějakou akci s dětmi, strašně se tím sníží jejich kvalita života. Jediným nástrojem, který má metropole ve své moci, aby zajistila a udržela bezpečí, jsou pražští strážníci. Coby opoziční zastupitel jsme přesvědčen, že si zaslouží více pozornosti a podpory.
Kde jsou problémy a jak je chceme řešit, pokud povedeme město? První věcí je podstav. Městské policii chybí 230 lidí, tedy přes desetinu plánovaného počtu. Navíc naši strážníci musejí často plnit úkoly republikové policie, neboť ta je na tom ještě daleko hůře. Primárně proto, že je špatně vedena. Přestože má v hlavním městě pět a půl tisíce příslušníků, na bezpečnost v ulicích jich dohlíží jen zlomek a suplovat je musejí právě strážníci.
Dle údajů samotné policie lze k hlídkování nasadit maximálně desetinu ze všech příslušníků. Zbytek má jiné úkoly, příliš vysokou hodnost, pracuje z kanceláře. Zatímco z dvou tisíc zaměstnanců městské policie „šlape chodník“ devadesát procent. Tedy přesně obrácený poměr. Z toho také plyne, proč je tak těžké naplnit stavy strážníků. Prakticky nemají žádný kariérní postup, jaký by je čekal u republikové policie. Na ulici začínají a tam většinou i končí.
Vím, že není populární žádat pro zaměstnance veřejného sektoru nějaké benefity navíc. Ale věřím, že když jde o lékaře, sestry, hasiče, nebo právě policisty, lidé si dobře uvědomují, jak jsou tyto profese důležité pro jejich život. První věcí, která je v hlavním městě vzácná a jíž lze motivovat ke vstupu mezi strážníky, je bydlení. V řadě případů přitom stačí společná ubytovna, protože 70 % procent z nich je mimopražských a do práce dojíždějí.
Učitě by také pomohlo dorovnání mzdy na úroveň celostátní policie, nicméně to závisí na výsledcích hospodaření města. Ovšem i když jsou finance či možnost získat byt důležité, není to jediné, co je třeba zlepšit. Vedení města by se rovněž mělo starat o prestiž a vážnost strážníků, aby odpovídala významu, který mají pro bezpečí Pražanů. Nakonec, ale ne v poslední řadě, je třeba jim umožnit, aby měli lepší podmínky dělat svou práci.
Jak řečeno, strážníci musejí vykonávat hlídkové a pořádkové činnosti, jež není schopna zajistit republiková policie. Ta má sice celkově zhruba o třetinu více lidí, než třeba v Německu, ale v ulicích je moc nevidíte. Příliš generálů, málo vojáků… A nedávno se objevily skandální informace, že šéfové posílají policisty místo hlídat bezpečí občanů vybírat pokuty od řidičů. Kdo nesplní limit, je bez prémií. Je to ostudné a pro muže a ženy v uniformách ponižující.
Tím spíše potřebujeme lepší možnosti pro městské strážníky. Čelí toxikomanům, bezdomovcům či opilcům, kteří obtěžují okolí svým chováním a často i zápachem, ať jde o městskou dopravu, parky, lavičky a další prostranství. K tomu připočtěme cizince na ubytovnách a jejich výtržnosti. Frustrující přitom je slabá vláda zákona. Pouhé pokuty nestačí, navíc se většinou nedají vymoci a za opakované přestupky jiný test uložit nejde.
Minimálně je třeba obnovit zrušený zákaz pobytu, který fungoval jako páka na recidivisty. Dále zvážit možnost více odstrašujících trestů. Protože počty a agresivita rušitelů veřejného pořádku rostou. Což do společnosti vnáší neklid, chaos, strach, ale i nenávist a zlobu. K čemu nám bude silná armáda, jež nás ochrání před hrozbami zvenčí, když se necháme rozložit zevnitř obyčejným bordelem? Moskva je daleko, ale na pražskou ulici musíte vyjít každý den.
