Článek
Mejdan s odborným dohledem
Představte si, že pořádáte narozeniny. Koupíte chlebíčky, rozešlete pozvánky a doufáte, že lidi dorazí. Teď si představte, že na takové narozeniny máte celoročně skoro dvacet zaměstnanců, kampaně, oddělení komunikace a dárcovskou platformu. Pak už to nejsou narozeniny. Pak je to Letná.
Spolek Milion chvilek pro demokracii svolal v neděli od 14:00 akci „Letná proti 4:36“. Ten název odkazuje na čas, kdy koalice v sobotu 24. října ve Sněmovně posunula návrh na zrušení poplatků pro ČT a ČRo. Pořadatelé hlásí 400 tisíc lidí. Policie vlastní odhad nezveřejnila. To číslo tedy berte jako údaj pořadatelů, nic víc a nic míň.
Lidé, kteří přišli, na to mají plné právo, a to jim nikdo nebere. Mně jde o to, co za tou akcí stojí.
Byznys podle výročky
Nic si nevymýšlím, je to černé na bílém ve výroční zprávě spolku za rok 2025. Výnosy 33,57 milionu korun, z toho 29,82 milionu přes dárcovskou platformu. Mzdové náklady vyskočily za rok ze 7,94 na 13,24 milionu. Když se přidá zákonné pojištění, osobní náklady vzrostly z 10,56 na 17,46 milionu. Průměrný počet zaměstnanců stoupl z 13,38 na 19,3. K tomu dohody a externisté.
Na odměny předsedy připadlo 1,433 milionu. Zpráva tu částku nerozděluje mezi Lukáše Hilperta a Mikuláše Mináře, který funkci převzal až loni v listopadu, takže já ji taky dělit nebudu. V rozhovoru pro SinMed padla i zmínka o čepici za 1 190 korun. Občanská společnost má dnes zkrátka i vlastní kolekci oblečení.
Ať je to jasné: netvrdím, že si někdo vyplácí zisk z demonstrací. Čísla dokládají příjmy, mzdy a rozsah činnosti, nic dalšího. Proto se ptám. Když spolek tolik stojí o veřejnou kontrolu, proč velká část jeho vlastních peněz veřejnou kontrolou neprochází? Kdo je dárce půlmilionového daru? A je to ještě občanská iniciativa, nebo už firma s devatenácti zaměstnanci?
Firma na zážitky
Nejpřesněji to v neděli řekl marketingový expert Marek Prchal v pořadu Express Novinek: „Milion chvilek je firma na zážitky a oni tohle prostě umí.“ O závěru, kdy lidé rozsvítili telefony, dodal: „Bylo to fotogenické, vyladěné jako každý dobrý mejdan. Na začátku se to trošku pomaleji rozjíždí a pak se nikomu nechce domů.“
Z úst člověka, který léta dělal marketing Andreji Babišovi, je to vlastně profesní pochvala. Hned k ní ale přidal jednu výhradu: „Trochu se možná ztrácí živočišnost.“ Na tom něco je. Když se spontánnost zorganizuje do posledního detailu, je to sice skvělé představení, ale spontánní už to není.
Podle Prchala to Babiš „už bere spíš jako pravidelnou, normální záležitost“. Pravidelné vyprodané akce každá produkční firma zná. Říká se tomu turné.
Každý si odnesl svůj zážitek
Svou roli si v neděli zahrála i vláda. Petr Macinka hodinu před začátkem v debatě ČT prohlásil: „Je to byznys.“ Odpoledne pak přidal ironickou gratulaci: „Já musím říct, že tady sledujeme velkolepé vítězství občanské společnosti, které se dnes podařilo zachránit nezávislost veřejnoprávních médií.“ A zakončil: „Blahopřeju.“ Na otázku, jestli koalice návrh stáhne, odpověděl jedním slovem: „Ne.“
Takže každý odjížděl s tím svým. Účastníci s pocitem, že byli u toho, ministr s pointou a spolek s fotkami. Velký den pro všechny.
Nejzajímavější scéna se ale odehrála na pódiu. Komentátorka Seznam Zpráv Tereza Povolná ji popsala takto: „Na pódiu se mihnul jakýsi jedinec, který vyjádřil přání zrušit ČT. Je na pováženou, jak se do bezpečnostně střeženého sektoru dostal, Mikuláš Minář ho nicméně od mikrofonu ihned odstrčil a poděkoval za názor.“
Poděkovat za názor a zároveň odstrčit od mikrofonu, to chce talent. Ptám se tedy: platí svoboda projevu na demonstraci za svobodu projevu pro každého, nebo jen do chvíle, kdy někdo řekne něco, co se nehodí do programu?
Oligarchii, nebo oligarchy?
Před oficiálním začátkem zahrála kapela Hobluj píseň Uhlíře a Svěráka „Není nutno“ s textem upraveným o svobodná média. Člen kapely řekl, že „hoblují za svobodná média, svobodnou Ukrajinu, svobodnou Palestinu“. Pak přišla věta, o které se vedou spory. Reportér SinMed slyšel „smrt oligarchy“, jiní uvádějí „smrt oligarchii“.
Ta dvě slova se liší jen koncovkou, ale ve významu dost. Jedno je heslo proti systému, druhé by na akci, kde Minář vyzýval lidi, aby se nenechali vyprovokovat, znělo hodně divně. Záznam, který by to rozhodl, nemám, takže nic nerozhoduju. Pořadatelé ho ale nejspíš mají. Pro firmu na zážitky by mělo být snadné říct, co se na jejím pódiu vlastně zpívalo.
Ve středu ráno
Tomáš Nielsen to v neděli shrnul k Prchalovým slovům: lidé chtějí mít pocit, že jsou „u toho“. To je lidské a není na tom nic špatného. Spolek takový pocit umí vyrobit, a to profesionálně.
Jenže když je něco tak dobře zorganizované a tak fotogenické, má veřejnost právo ptát se i na to, co v záběru není. Na peníze. Na to, komu patří mikrofon. A na to, co z celé neděle zbyde ve středu ráno, až se telefony zase zhasnou.






