Článek
Praha má dnes jedno z nejhůře dostupných bydlení v Evropě. A to jak v cenách bytů, tak i v nájmech, pokud je přepočítáme na průměrnou mzdu. Mladí lidé si v hlavním městě často nemohou dovolit ani malý byt, natož vlastní domov. Jedním z důvodů bytové krize je i zastaralý územní plán. Ten současný byl schválen už v roce 1999, tedy téměř před třiceti lety. A podle něj se Praha dodnes řídí. Kupovali byste si dnes třicet let staré auto? Sotva. Přesto podle takto starého dokumentu rozhodujeme, kde a jak se bude stavět v jednom z nejbohatších měst Evropy.
Na tom, že Praha nový územní plán potřebuje, se shodnou prakticky všichni. Otázkou ale je, jaký má být. Já osobně věřím, že nový plán by měl dát mladým lidem šanci pořídit si vlastní bydlení, měl by zjednodušit a zrychlit schvalovací procesy, aby se stavělo více bytů a tím klesaly ceny. Musí zároveň podpořit ekonomický rozvoj Prahy, která tvoří čtvrtinu hrubého domácího produktu celé republiky, a být připraven zcela transparentně – tedy tak, aby bylo všem jasné, kde a co bude možné stavět.
Třípatrové budovy u nových stanic metra
Metropolitní plán, který byl vedením Prahy představen 20. října 2025, bohužel takový není. Plán například počítá s pouze třípatrovými budovami přímo u budoucích stanic metra, což považuji za naprostou tragédii. Vybudování jediné stanice metra stojí daňové poplatníky zhruba deset miliard korun. Je tedy naprosto nelogické, aby v okolí tak obrovské veřejné investice nevznikla hustší a modernější zástavba, která by umožnila efektivní využití infrastruktury. U stanic metra, které dokážou obsloužit desítky tisíc lidí denně, by měly stát výškové budovy.
Praha je přitom jediné velké evropské město, kde se výškové stavby prakticky nedají realizovat – a to kvůli dlouhodobému postoji Ministerstva kultury. Zatímco jiné metropole staví moderní čtvrti s byty a kancelářemi právě v okolí metra či na bývalých průmyslových plochách, my vedeme nekonečné spory o každý dům, který by měl víc než pár pater.
Kolik bytů plán skutečně přinese?
Další věcí, která mě znepokojuje, je nejasnost v údajích o tom, kolik nových bytů plán skutečně umožní postavit. Oficiální materiály tvrdí, že Metropolitní plán otevírá prostor pro výstavbu až 350 000 nových bytů. To by samozřejmě bylo skvělé, ale při detailním prostudování plánu o takovém čísle vážně pochybuji. Budu proto chtít přesné informace o tom, kolik metrů čtverečních rozvojových ploch plán skutečně přidává a kolik jich naopak ubírá. Stejně tak chci vědět, jak budou řešena právní rizika pro vlastníky pozemků, kterým nový plán zakáže na jejich pozemcích stavět, přestože to dosud možné bylo.
Podle mých informací už byly podány žaloby na neplatnost Aktualizace zásad územního rozvoje číslo 5. Pokud by tyto žaloby byly úspěšné, znemožní to přijetí samotného Metropolitního plánu. To je obrovský problém, který musí vedení města okamžitě řešit. Budu proto žádat primátora i náměstka pro územní rozvoj o jasné informace o tom, v jaké fázi se tyto soudní spory nacházejí.
Plán v souladu s prioritami vlády
Metropolitní plán v současné podobě považuji jen za polotovar. Může být dobrým základem, ale práce na něm byla v posledních letech evidentně podceněna. Proto navrhnu, aby se spolu s jeho projednáváním začal připravovat i doprovodný dokument, který by plán uvedl do souladu s programem nově vznikající vlády v oblasti dostupného bydlení.
Ta ve svém programu jasně stanovila čtyři priority, na které by měl nový územní plán reagovat.
První z nich je podpora infrastruktury měst a obcí, která mají získat mimořádné dotace na zainvestování pozemků pro bytovou výstavbu. Pokud Praha nebude mít připravené projekty a jasně nastavená pravidla, hrozí, že o tyto prostředky přijde.
Druhou prioritou je přeměna brownfieldů v nové byty. Stát chce odblokovat výstavbu na zanedbaných a opuštěných plochách, odstranit zbytečné překážky a nastavit jasná pravidla. Jenže v pražském Metropolitním plánu nejsou brownfieldy pro výstavbu uvolněny v požadovaném rozsahu.
Třetí oblastí je podpora výstavby studentských kolejí prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru. Musíme uvolnit tlak na nájemní bydlení, protože studenti by měli mít dostupné ubytování blízko škol. V Metropolitním plánu ale o takové podpoře není prakticky ani zmínka.
A čtvrtým bodem je oživení firemního bydlení. Firmy mají získat daňové úlevy a zvýhodněné úvěry na výstavbu služebních bytů pro své zaměstnance. V plánu však nevidím žádné konkrétní rozvojové plochy, které by takové projekty umožnily.
Praha potřebuje odvahu a moderní přístup. Metropolitní plán by měl být motorem rozvoje, ne brzdou. V současné podobě by jeho přijetí bylo promarněnou šancí, kterou si hlavní město po třiceti letech čekání na nový územní plán opravdu nemůže dovolit.
