Článek
V mé domovské Praze 11 pravidelně pořádám setkání, na kterých se sousedy řešíme konkrétní problémy Jižního Města a možnosti jejich řešení. Naposledy jsme se sešli v hospodě v OC Chrpa, naproti ZŠ Pošepného náměstí. Pro mě tohle ale nebylo jen další setkání s lidmi. Byl to i návrat na místa, kde jsem vyrůstal.
Na „Pošepňák“ jsem devět let chodil do školy, do nedaleké Hrudičkovy ulice předtím i do školky. Jsou to místa, která mám pořád spojená s dětstvím. O to víc mě potěšilo, když dorazili i bývalí spolužáci a dokonce rodiče některých z nich. Mohli jsme si společně zavzpomínat na staré časy, ale hlavně probrat to, jak se naše čtvrť mění a jak to můžeme jako její obyvatelé ovlivnit.
Hodně jsme mluvili o plánované přestavbě OC Chrpa a o tom, co by mohla znamenat pro okolí. Lidé se bojí, že by přišli o služby, na které jsou zvyklí. Nejde jen o obchody, ale i o místa, kde se potkávají, kde žijí. Třeba o hospodu, ve které jsme ten večer seděli, nebo o místní fitko, squash a další provozovny. Bez nich by se každodenní život na Jižním Městě hodně zkomplikoval. Bourání se nám zatím podařilo s kolegy na zastupitelstvu zastavit, ale definitivně ještě vyhráno není. Potřebujeme silnou radnici, která s investorem vyjedná změnu, a tu bohužel Praha 11 momentálně nemá.
Řeč přišla i na parkování, modré zóny, špatný stav chodníků ve správě města a jejich nedostatečný úklid, nebo na potíže nedalekého speciálního domu pro vozíčkáře v Petýrkově ulici. Bylo vidět, že lidi netrápí žádná abstraktní politika, ale velmi konkrétní věci, které řeší každý den, když jdou do práce, vezou děti do školy nebo se večer vracejí domů.
Právě parkování považuji za jedno z klíčových témat, kterému se chci systematicky věnovat nejen na úrovni politiky městské části ale i na pražském magistrátu. Parkování je na sídlištích dlouhodobě špatně organizované, kapacity jsou poddimenzované a celé čtvrti jsou přeplněné auty, která často stojí i mimo vyznačená místa. A za posledních skoro 8 let pod vládou pražských Pirátů se situace jen zhoršila.
Proto navrhuji vznik Fondu pro budování a rozvoj parkovacích kapacit na sídlištích. Každý rok by do něj mělo směřovat alespoň pět miliard korun. Zhruba třetina této částky by mohla pocházet z peněz vybraných na parkovném v zónách placeného stání, další prostředky by mohl přidat stát, ministerstvo dopravy nebo soukromí investoři.
Z prostředků fondu by městské části mohly financovat výstavbu parkovacích domů, podzemních i nadzemních garáží, rozšiřování či úpravy stávajících parkovacích míst a také kultivaci veřejného prostoru. Cílem je snížit počet nevhodně odstavených aut v ulicích, zvýšit bezpečnost a zlepšit takzvanou „propustnost sídlišť“. Tedy to, aby se v nich lidem lépe žilo, chodilo i dýchalo.
Jsem kluk ze sídliště a celý život na něm žiju. A pokud mi na politice něco dlouhodobě vadí, je to přehlížení pražských sídlišť ze strany politiků ve vedení „velké“ Prahy. Často to působí, jako bychom pro ně byli občané druhé kategorie. To rozhodně není pravda a já chci vrátit sídlištím pozornost, jakou si zaslouží. Letos nás čekají komunální volby a právě tohle je pro mě jedno z hlavních témat. S kolegy v hnutí ANO chceme zastavit úpadek Prahy a vrátit do vedení města starosty, radní a odborníky, kteří mají zkušenosti s řízením velkých projektů a dobře znají potřeby jednotlivých čtvrtí i města jako celku.
Pokud vás zajímá budoucnost pražských sídlišť a chcete si se mnou popovídat tom, co vás trápí nebo naopak těší, zvu vás na další sousedské setkání ve středu 18. února od 15 hodin do kavárny Bílá vrána v Donovalské ulici v Praze 11. Těším se na vás!
