TOP spiritisté: Skutečné příběhy médií komunikujících s mrtvými

Spiritistické seance byly společenské rituály, během nichž se lidé pokoušeli navázat kontakt s „druhým břehem“ — dušemi zemřelých. Fenomén se objevil v polovině 19. století, kdy atmosféra doby přála okultismu, mystice a novým náboženským směrům. Průmyslová revoluce zásadně proměňovala svět, vědecké objevy otvíraly nové otázky a miliony lidí zároveň truchlily nad ztrátami v občanských válkách, epidemiích či světových konfliktech. Touha komunikovat s mrtvými byla tedy nejen módou, ale také reakcí na nejistoty doby.

Spiritismus se stal masovým fenoménem. Domácí salony, temné místnosti, „duchovní“ fotografování, levitující stoly a médium v transu. Některé techniky byly opravdovou manipulací a trikem, jiné dodnes nedokázali odborníci úplně vysvětlit. Do historie se zapsala řada fascinujících osobností. Od charismatických žen v černém až po výstřední muže, kteří tvrdili, že slyší hlas ze záhrobí. Toto je výběr desítky těch jejichž příběhy k nám mohou promlouvat z hlubin času.

Ne, nejde o rodinu, která založila slavné filmové studio Fox Film Corporation (pozdější 20th Century Studio). Margaretta „Maggie“ Fox (1833–1893), Catherine „Kate“ Fox (1837–1892) a nejstarší sestra Leah Fox (1813–1890) — pocházely z chudé rodiny v New Yorku. Jejich otec John Fox byl kovář, matka Margaret Fox metodistka, silně věřící v nadpřirozeno.

V roce 1847 se rodina přestěhovala do venkovského domu v Hydesville (Wayne County, stát New York). Dům už měl podle vyprávění pověst, že je „strašidelný“. Maggie a Kate začaly v noci slyšet klepání - praskavé zvuky, které přisoudily duchům.

V noci z 31. března 1848 Kate a Maggie poprvé veřejně popsaly, že slyší rány reagující na jejich pokyny. Např. když Kate tleskala, „entita“ opakovala zvuky. Matka a sousedé to brzy začali brát vážně. Při dotazech a pokynech dívky slyšely odpovědi na ano/ne nebo počítání. Brzy se k nim přidala jejich starší sestra Leah, která viděla možnost komercializace. Přestěhovala Maggie a Kate do Rochesteru, kde začaly provozovat veřejné seance pro platící publikum.

První veřejná seance se konala 14. listopadu 1848 v Corinthian Hall v Rochesteru, kde bylo kolem 400 návštěvníků. Spiritismus se stal brzy hitem. Lidé věřili, že lze komunikovat se zemřelými a vznikala tak další spiritistická hnutí po celých USA.

Mezi jejich obdivovatele patřili významní intelektuálové a aktivisté té doby. Např. Horace Greeley, William Cullen Bryant nebo William Lloyd Garrison.

Kate Fox se rozvíjela dál. Začala s automatickým psaním, kresbami, materializací duchů, atd. Jednou z entit, se kterou navázala komunikaci, měl být i duch Benjamina Franklina.

Zisky byly značné. Útraty podobné. Sestry byly zvány do luxusních salónů, hotelů, přijímaly hosty z vyšších tříd, stoupaly ve společenském a mediálním žebříčku. Pak ale přišel pád.

Navzdory popularitě se od začátku objevovalo podezření z podvodu. Někteří vyšetřovatelé tvrdili, že sestry paranormální klepání - praskavé zvuky falšují.

Pak přišel zásadní rok 1888. Maggie veřejně přiznala, že komunikace byl podvod. Zvuky prý vznikaly praskáním kloubů na nohách. Konec pro sestry Foxovy, chcete věřit? Ne! Přiznání o rok později Maggie částečně odvolává.

Tato názorová otočka nejspíše přišla po dlouhodobém tlaku Leah, která byla jejím přiznáním nejvíce dotčena a potupena. Byla přeci ze sester nejstarší a iniciátorem celého podniku. Navíc manželkou Daniela Underhilla, dalšího vlivného spiritualisty a obchodníka.

Ač se tedy sestry ke spiritualitě vrátily, původní lesk byl ztracen. Pouhý rok po návratu (1880) Leah v New Yorku umírá. Obě mladší dívky zápasí s alkoholem, finančními problémy a rodinnými rozpory. Kate se provdává v Anglii za právníka-spiritualistu Henryho Jenckena, s nímž má děti.

Maggie se provdá za polárního badatele Elishu Kent Kanea, ale po jeho smrti (1857) upadne znovu do spiritismu a závislosti na alkoholu.

Obě sestry zemřou v poměrně tíživých poměrech: Kate v New Yorku 1892, Maggie o rok později.

I přes odhalení podvodu zůstává vliv sester Foxových na oblast spiritismu obrovský. Jejich seance jsou považovány za startovní bod tohoto oboru v USA. Založily model, který kombinoval zábavu, mystiku a teologii. Mnoho jiných je později napodobovalo.

Daniel Dunglas Home se narodil 20. března 1833 v přízemí u Edinburghu (vesnice Currie), ve Skotsku. Jeho dětství bylo poznamenáno zdravotními potížemi – trpěl plicní chorobou (tuberkulózou) a měl citlivou, nervózní povahu.

Ve velmi mladém věku začal zažívat neobvyklé události. Podle jeho tety se jeho kolébka sama houpala, jako by ji pohyboval duch, a jako čtyřleté dítě měl vizi úmrtí své malé sestřenice.

Ve věku kolem devíti let se přestěhoval s tetou a strýcem do Spojených států (Connecticutu).

Jako mladý muž pocítil, že jeho schopnosti nejsou pouhým výstřelkem fantazie, ale darem. Začal pořádat seance u svých hostitelů v domovech bohatších podporovatelů spiritismu. Na rozdíl od mnoha jiných médií té doby nepobíral od účastníkům pevné poplatky, ale žil z hostitelovy pohostinnosti, darů a štědrosti svých příznivců.

Jeho cílem prý nebyla komerce, ale duchovní mise. Věřil, že je povolán prokázat nesmrtelnost duše.

Home se proslavil svými fyzikálními jevy. Během seancí docházelo k zvukům klepání nejen u stolu, ale po celém pokoji, dokonce i stropě. Stoly se podle svědků zvedaly, nakláněly, hýbaly – včetně situací, kdy na něm sedělo několik lidí. Nejobdivovanějším jevem byla jeho údajná vlastní levitace. Uvádí se, že se vznášel, někdy i v plném vědomí. Stal se i případ, kdy údajně vyletěl z okna vyššího patra. Podle pozorovatelů prý přenášel žhavé uhlí, aniž by si popálil ruce, nebo zapálil jiné předměty. Též byl nahlášen případ, kdy se jeho tělo během seance prodloužilo. Narostlo do výšky o desítky centimetrů. A na seancích byly též slyšet nástroje (např. akordeon, kytara). Někdy dokonce když Home levitoval.

Home rychle získal prestiž mezi viktoriánskou elitou. Jeho seance navštěvovali významní intelektuálové, aristokraté i členové panovnických dvorů. Mezi jeho podporovatele a svědky jeho schopností patřil slavný chemik Sir William Crookes, který Homea pozval na experimenty a seance ve vlastním domě. Arthur Conan Doyle uváděl, že Home ovládal čtyři druhy medianity. Přímý hlas duchů, mluvení v tranzu, jasnovidnost a fyzickou medianitu (pohyb objektů, levitace).

Home byl také uváděn na seancích významných evropských osobností. Například v Paříži pro Napoleona III. či císařovnu Eugenii.

I přesto, že Home vykonával své seance často na dobře osvětlených místech (ne vždy ve tmě), jeho seance vyvolávaly pochybnosti. Někteří skeptici navrhli technická vysvětlení pro jeho levitace. Například možnost použití skrytých lan nebo provazů, aby byl zvedán nebo pohybován. Píší se i verze o trikových metodách: např. že by mohl mít skrytou mechaniku a odvracel pozornost od míst, kam se diváci neměli obracet. Jeho osobnost byla také předmětem kritiky. Podle některých pramenů byl marnivý a používal svou pověst, aby získal vliv mezi bohatými. Nicméně, podle některých paranormálních badatelů (např. v PSI Encyclopedia) bylo dokumentováno mnoho různých jevů po desítky let a nelze jednoduše vysvětlit vše jen trikem.

Home se několikrát ženil. Jeho první manželkou byla Alexandrina de Kroll, s níž měl syna, ale zemřela mladá. Jeho zdraví bylo pracovní vytížeností oslabeno. Tuberkulóza mu velmi komplikovala život. Zemřel 21. června 1886 v Paříži a pohřben ve francouzském St. Germain-en-Laye.

Daniel Home je často považován za nejznámější fyzické médium 19. století, díky svému širokému repertoáru paranormálních jevů a dlouhé kariéře. Jeho seance ovlivnily tehdejší spiritistické hnutí a ukázaly, že fyzická medianita (pohyb objektů, levitace) může být prezentována i v relativně jasných podmínkách.

Pro skeptiky zůstává Home kontroverzní. Jedni viděli v jeho jevech možný důkaz kontaktu s duchovním světem, jiní propracované podvody schopného člověka. Jeho působení je dodnes studováno v parapsychologii a dějinách okultismu. Nikdy se ale jeho seance nepodařilo plně racionálně vysvětlit.

Eusapia Maria Palladino se narodila 21. ledna 1854 v Minervino Murge (původně provin­cie Bari, Itálie) v chudé rolnické rodině. Podle některých pramenů byla ve dvanácti letech sirotkem.

Po ztrátě rodičů se přestěhovala do Neapole, kde pracovala jako služka. Primárně ale prala prádlo v domácnostech bohatších rodin.

Velkou část svého mládí strávila mimo vzdělávací instituce. Byla dokonce považována za negramotnou.

Její spiritistické vlohy se začaly projevovat už v raném věku. Podle pozorovatelů při prvních seancích stolky lehce vibrovaly a nábytek se hýbal. Klíčovou roli v jejím životě sehrál esoterik Ercole Chiaia, který rozpoznal její schopnosti a stal se jejím promotérem. Právě s ním se dostala do kontaktu významných vědců a intelektuálů. Mezi nimi byly několikrát i vědci z naší domoviny a dalších zemí, kteří pak vydali i v češtině napsanou publikaci Jsou-li duchové, kterou u nás vydal J. V. Janečka na Praže-Žižkov.

Eusapia Palladino byla známá díky svým fyzickým (materializačním) jevům. U seancí zaznamenali výzkumníci scény, kdy stoly pomalu vstávaly ze země. Ozývaly se náhlé rány v okolí stolu či v místnosti, často reagující na pokyny. Předměty jako židle, sklenice nebo nádobí se pohybovaly bez zjevné fyzické příčiny. Během seancí měly hrát hudební nástroje — např. kytara, harmonika — duchové je prý ovládali. Některá svědectví uvádí jemná světélka či ruce (či jiné části těla) objevující se zpod stolu nebo záclon. U některých seancích byla použita nádoba s hlínou. V jejím průběhu se na ní měly objevit otisky duchovních rukou. Návštěvníci seancí též informovali, že je někdo štípe, tahá za oděv, rozvazuje tkaničky nebo shazuje brýle, aniž by dotyčné viděli. V některých pozorováních se tvrdilo, že z těla Eusapie vystupují prsty či ruce.

Během let byla Palladino zkoumána řadou významných vědců. Mezi nimi byli Cesare Lombroso (italský psychiatr), Alexandre Aksakov, Charles Richet a Enrico Morselli.

Např. právě Lombroso, sám původně skeptik, po několika seancích prohlásil, že věří v Eusapiininy schopnosti a existenci duchů.

Na druhou stranu skeptici a kouzelníci ji několikrát objevili při trikových podvodech. V Cambridge jí bylo vyčteno, že dokáže uvolnit ruku nebo nohu a manipulovat s objekty. Jiné analýzy uvádějí, že mohla používat drátky a jimi skrytě pohybovat nohou, atp.

Komise vyšetřující Palladino byly často rozdělené. Někteří výzkumníci (např. Hereward Carrington, Everard Feilding, W.W. Baggally) uváděli, že se nedá vše vysvětlit podvodem, a že pozorovali mnoho jevů, které přesahovaly běžné triky.

Přesto se už za jejího života objevuje obvinění z podvodů a pozorování falšování duchovních projevů na některých seancí.

Palladino nebyla vzdělaná. Neovládala cizí jazyky. Psaní a čtení jí činily potíže. Plně se v těchto věcech spoléhala na Ercole Chiaia, který jí pomáhal organizovat seance a budovat reputaci.

Díky němu se roku 1909 dostala do USA. Zde se jí věnovali další badatelé a skeptici. Při důkladnější kontrole v akademickém prostředí (např. na Columbia University) však výskyt paranormálních jevů ustával, což byla další voda na mlýn přítomným skeptikům.

Již starší a nemocná se vrátila do Evropy a zemřela 16. května 1918 v Neapoli.

Eusapia Palladino je považována za jednu z nejvýznamnějších fyzických médií vůbec. Její seance přitahovaly nejen duchovně naladěné, ale i vědce a akademiky. Její práce významně přispěla k diskusi o hranici mezi paranormálnem a podvodem. Její praxe se často uvádí v dějinách parapsychologie.

Její kontroverze ukazuje, jak složité je zkoumat paranormální jevy. I pod přísnou kontrolou nelze vždy jednoznačně rozhodnout, co je trik a co neznámá síla.

Pro spiritisty zůstává inspirativní postavou. Ztělesňuje ideu, že lidské médium může vyvolat fyzické, hmatatelné jevy.

Helena Petrovna Blavatská, rozená von Hahn, pocházela ze šlechtické rodiny působící v tehdejší Ruské říši. Její otec byl důstojník, matka románopis­kyně. Helena zdědila cosi z obou světů: dobrodružnost a sklon k dramatickému, neobyčejnému vyprávění. Dětství prožila převážně v okolí Jekatěrinoslavi (dnešní Dnipro), kde ji podle pozdějších svědectví fascinoval svět mýtů, magie a okultních tradic.

V sedmnácti letech se provdala za výrazně staršího generála Nikifora Blavatského. Manželství však trvalo jen pár měsíců. Helena utekla, údajně ještě během svatební cesty. Tento okamžik je v jejím životě zlomový. Od té doby začala cestovat po světě, často sama, bez finančního zázemí, jen se svým odhodláním a citem pro dobrodružství.

Mezi roky 1848–1873 podnikla řadu cest, které se dnes pohybují na hraně mýtu a dokumentovaných faktů. Tvrdila, že byla v Egyptě, Řecku, Indii, Srí Lance, Anglii, Francii, v USA a dokonce dvakrát pronikla do Tibetu. V době, kdy byl Tibet pro Evropany zcela uzavřenou zemí. Právě tam měla podle svých slov získat iniciační učení od tajemných „Mahatmů“ či „Mistrů moudrosti“, bytostí z Himalájí, které se staly fundamentem její pozdější teosofické doktríny.

Historici jsou rozdělení. Někteří tvrdí, že většina jejích cest je reálná, jiní poukazují na mezery v její biografii a potenciální fabulace. Faktem ale je, že její charisma, paměť, jazykové nadání a schopnost pracovat s vyprávěním z ní udělaly osobnost, která měla obrovský vliv na tehdejší duchovní hledače.

Klíčový okamžik přišel roku 1875 v New Yorku, kde spolu s Henrym Steel Olcottem a Williamem Quan Judgem založila Teosofickou společnost. Jejím cílem bylo:

Její učení kombinovalo hinduismus, buddhismus, gnosticismus, hermetismus a okultní prvky, což v 19. století působilo jako zjevení. Mnoho intelektuálů i umělců díky ní objevilo východní filozofie, karmu, reinkarnaci a představu duchovní evoluce.

Blavatská často tvrdila, že dokáže komunikovat s duchovními mistry — bytostmi existujícími v jiné rovině vědomí. Z těchto kontaktů měly údajně vznikat tzv. Dopisy Mahatmů, které se měly materializovat z ničeho, vznášet se vzduchem nebo se zhmotňovat v pevných předmětech. Někteří svědkové popisovali, že viděli, jak se dopis objevil v zavřené krabici. Nebo se propadl ze stropu.

Pozdější vyšetřování skeptiků část těchto fenoménů označilo za podvod. Pravděpodobně šlo o triky jejích asistentů či příznivců. Blavatská však všechna obvinění odmítla a tvrdila, že skeptici jednali zaujatě.

Nesmírně vlivná je její dvousvazková práce The Secret Doctrine (Tajná nauka, 1888). Jde o komplikovaný spis mísící kosmologii, okultní symboliku, staroindické texty a evoluční teorii.

Věřila v starověkou pra-náboženskou moudrost. V existenci vyšších duchovních bytostí. Cyklický vývoj lidstva. A reinkarnaci jako mechanismus duchovního zrání.

Její styl psaní byl často nesnadný, ale pro mnoho čtenářů ohromující svou šíří a ambicí.

Helena Blavatská byla jednou z nejvíce polarizujících osobností své doby. Kritici jí vyčítali podvrhy, manipulaci a smyšlené příběhy. Obviňovali ji z plagiátorství a přehnané inspirace starší esoterickou literaturou.

Vyšetřovací komise v Indii roku 1884 naznačila, že některé jevy v sídle teosofů v Adjáru byly zmanipulované.

Na druhé straně její intelektuální rozsah, charizma a schopnost spojit západní a východní duchovní tradice byly bezprecedentní. Mnoho vzdělanců ji považovalo za génia s mimořádnou pamětí a intuitivní schopností propojovat dříve nepropojené světy.

Poslední roky strávila v Londýně, kde vedla evropské centrum Teosofické společnosti. Přestože trpěla zdravotními problémy a byla obklopena kontroverzemi, dál psala a vyučovala. Zemřela 8. května 1891. Toto datum dodnes teosofové slaví jako Den Bílé lotosové květiny, symbol duchovní obnovy.

Blavatská je dnes považována za zakladatelku moderního západního esoterismu. Její díla inspirovala rozvoj New Age hnutí, studium východních náboženství na Západě, okultní řády (např. Hermetický řád Zlatého úsvitu) a osobnosti typu Gándhího nebo Krishnamurtiho (kterého teosofové později označili za světového učitele).

Přestože její život obklopuje směs podivuhodných tvrzení a sporů, její vliv na duchovní dějiny 19.–20. století je nepopiratelný.

Florence Cook patří k nejvýraznějším, ale také nejkontroverznějším postavám viktoriánského spiritismu. Narodila se okolo roku 1856 (přesně to bohužel nevíme) v Londýně v řemeslnické rodině a už jako dospívající začala tvrdit, že má schopnost komunikovat s duchy. V době, kdy britskou společnost fascinovaly seance, paranormální jevy a exotika posmrtného světa, působila Florence jako ideální médium. Mladá, bledá, výrazně citlivá dívka s teatrálním talentem.

První seance pořádala už kolem roku 1870, kdy jí bylo pouhých čtrnáct let. Brzy tvrdila, že je doprovázena zvláštní entitou jménem Katie King – duchem, který se měl zjevovat ve fyzické podobě. Katie údajně vystupovala z temné kabiny (tzv. kabinetu), kde Florence seděla v tranzu spoutaná provazy či šátky, aby prokázala, že se sama pohybovat nemůže. Zjevení bylo natolik sugestivní, že zpočátku přesvědčilo i skeptiky. Svědci popisovali ženu z masa a kostí, která se prochází po pokoji, mluví, zpívá, dotýká se návštěvníků a mizí zpět ve skříni.

Nejvýznamnějším podporovatelem Florence byl slavný vědec a zakladatel evoluční biologie sir William Crookes, který s ní prováděl rozsáhlé experimenty mezi lety 1872–1874. Crookes věřil, že se mu podaří analyzovat spiritistické jevy vědeckými prostředky, a Florence pro něj představovala unikátní příležitost. Během jeho testů se Katie King údajně materializovala v Crookesově vlastním domě. Vznikly dokonce fotografie, které zobrazovaly Katii jako plně hmotnou bytost, jenže mnozí poukazovali na podivnou podobu ducha s mladou Florence.

Právě tato podobnost se později stala jedním z klíčových argumentů kritiků. Několik účastníků seancí tvrdilo, že duch je ve skutečnosti sama Florence převlečená do bílé róby, zatímco kabinet zůstal prázdný. V jednom slavném incidentu se návštěvník pokusil Katie chytit a odhalit, čímž způsobil skandál. Florence hystericky omdlela, seance byla přerušena a médium tvrdilo, že fyzické napadení ducha zranilo i její tělo.

Vedle kontroverzí hrály roli i osobní motivace. Spiritismus byl výnosným byznysem, zvláště pro mladé, atraktivní ženy. V londýnských salonech získala Florence velkou popularitu a vysoce postavené patrony. Nicméně tlak veřejnosti a vědců na nezpochybnitelné důkazy ji nakonec dostal do slepé uličky. Po sérii podezření, obvinění z podvodu a drobných odhalení se její kariéra zhroutila. Zrušila většinu veřejných vystoupení a vdala se za kapitána Thomase Cornera, s nímž vedla klidnější život.

Florence Cook zemřela poměrně mladá, v osmačtyřiceti letech. Dodnes zůstává symbolem doby, kdy se spiritualismus prolínal se společenskou módou, vědeckým experimentem i touhou viktoriánské společnosti překročit hranice běžné reality. Příběh „Katii King“ je jedním z nejznámějších případů údajné spiritistické materializace. Zároveň jedním z nejlepších příkladů toho, jak může touha věřit, atmosféra temné seance a lidská fantazie vytvořit legendu, u níž se dodnes vedou spory.

Pět osobností, které jsme si představili, tvoří pestrý a fascinující průřez světem spiritismu. Od jeho bouřlivých amerických začátků až po evropské salony, temné kabinetní seance i filozofické systémy, které přerostly v duchovní hnutí.

Pokud se vám tento článek líbil, budu rád za jeho sdílení či případný komentář. V zásobě mám ještě dalších pět jmen, které v případě zájmu rád připravím.

Děkuji za přečtení.