Článek
Vánoce. Pro většinu z nás dnes toto slovo evokuje specifickou směsici vůní, stresu z nákupů, rodinných setkání a blikajících světýlek. V sociologickém smyslu jsou dnešní Vánoce fascinujícím příkladem synkretismu – propojují v sobě prastaré pohanské rituály, křesťanskou teologii vtělení a moderní konzumní kapitalismus. Pro sekulární společnost se staly svátkem rodiny a klidu, často zbaveným původního transcendentálního obsahu.
Cílem tohoto textu však není lkát nad ztrátou duchovna, nýbrž provést komparativní sondu do historie. Jak by naše dnešní oslavy vnímali naši předci? Prošli bychom testem „správného slavení“ u středověkého rolníka nebo barokního měšťana? Vydejme se na cestu časem napříč středoevropským prostorem a podívejme se na evoluci tohoto fenoménu.
1. Kořeny v temnotě: Od Koliady po středověkou liturgii
Pokud bychom hledali bod nula, musíme se vrátit do doby předkřesťanské. V prostoru střední Evropy, obývaném Slovany i germánskými kmeny, dominoval v tomto období podle některých moderních interpretací strach z temnoty a zimy. Oslavy zimního slunovratu (u Slovanů často označované jako Koliada nebo Hody) byly primárně magickými úkony. Cílem bylo zajistit návrat Slunce a ochranu před démony, kteří měli v nejdelších nocích roku největší moc.
S nástupem křesťanství došlo k postupné inkulturaci. Církev velmi pragmaticky překryla pohanský slunovrat datem 25. prosince (fixovaným již ve 4. století v Římě), aby oslavu Nepřemožitelného Slunce nahradila oslavou Slunce spravedlnosti – Ježíše Krista.
Středověké Vánoce (cca 11. – 15. století) se od těch našich lišily drasticky:
- Absence materialismu: Dárky v dnešním slova smyslu neexistovaly nebo nebyly rozhodně masově rozšířenou tradicí. Pokud se obdarovávalo, šlo o almužnu chudým nebo výslužku čeledi.
- Duchovní rozměr: Centrem nebyl domov, ale kostel. Vánoce byly sérií liturgických úkonů. Klíčovým momentem byla půlnoční mše, která symbolizovala přechod ze tmy do světla.
- Lidová zbožnost: Zásadním zlomem byl rok 1223, kdy svatý František z Assisi vytvořil první živý betlém. Tento vizuální prvek (jesličky) se ve střední Evropě ujal mnohem dříve a silněji než vánoční stromeček. Pro středověkého člověka byly Vánoce divadlem spásy, nikoli rodinnou večeří.
Advent byl v této době též vnímán jako postní doba (jako ta před Velikonocemi). Středověký stůl byl tedy sice slavnostní, ale zdrženlivý, bez masa a tuků, což ostře kontrastuje s dnešním přejídáním.
Pohanské slavení Slunovratu.
2. Renesanční humanismus a reformace: Kdo nosí dárky?
S příchodem renesance a následné reformace v 16. století se začíná měnit dynamika svátků, zejména v měšťanském prostředí. Dochází k posunu od čistě komunitního slavení k intimnějšímu prožívání víry.
Zásadní roli zde sehrál Martin Luther. Do té doby nosil dárky (zejména dětem) svatý Mikuláš (6. prosince). Luther, ve snaze potlačit kult svatých, přesunul těžiště obdarovávání na Štědrý den a zavedl postavu Christkind (Ježíška) – darujícího Krista. Tím nechtěně položil základy pro dnešní „dárkocentrismus“ Vánoc, ačkoliv jeho úmysl byl ryze teologický.
- Hudba: V renesanci a raném novověku dochází k rozkvětu kancionálů. Vánoce začínají mít svůj specifický „soundtrack“, který se přesouvá z chórů katedrál i do domácností a na náměstí.
- Stromek: Objevují se první zmínky o zdobení stromků (Alsasko, počátek 16. století), ale ve střední Evropě jde zatím o raritní, lokální zvyk, nikoliv normu.
Středověká podoba Vánoc přinesla hlavně první realizace živých Betlémů.
3. Barokní theatrum: Emoce, smysly a kapr
Baroko (17. a 18. století) vdechlo středoevropským Vánocům jejich mystickou a pompézní duši. Katolická církev v rámci protireformace využívala Vánoce k emočnímu oslovení věřících.
- Rozkvět betlémářství: Právě v baroku se stavění jesliček stává masovým fenoménem. Jezuité v Praze (kostel sv. Klimenta, 1562) představili první betlémy, které se v baroku rozšířily i do lidových vrstev.
- Lidová magie: Barokní člověk žil ve světě plném symbolů. Štědrý večer byl prostorem pro věštění budoucnosti (lití olova, pouštění lodiček, házení střevícem). Tyto zvyky, které dnes vnímáme jako roztomilou tradici, byly ale často brány smrtelně vážně jako snaha nahlédnout do osudu.
- Gastronomie: Jídelníček byl stále postní. Podávaly se kaše, kroupy, houby, sušené ovoce (muzika). Kapr se na stolech šlechty a klášterů objevoval, ale úprava na černo (se sladkou omáčkou) či na modro byla doménou elity. Šlo o časově a ingrediencemi náročnou úpravu, která v budoucnu bude nahrazena tradiční (levnější a časově nenáročnou) a nám známou úpravou trojobalovou. Tedy smažený kapr je vynálezem mnohem mladším.
Vánoce za časů Baroka měly své vyvrcholení stále v populární Půlnoční mši.
4. Vánoce na počátku 20. století: Zrod „tradičních“ Vánoc
Když dnes mluvíme o tradičních českých Vánocích, ve skutečnosti mluvíme o jejich podobě z konce 19. a začátku 20. století. Je to doba měšťanského biedermeieru a průmyslové revoluce, která definovala současnou estetiku.
- Vítězství stromečku: První vánoční strom v Praze postavil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v roce 1812. Trvalo však téměř sto let, než se stromek přesunul z panských salonů do venkovských chalup. Na počátku 20. století už byl standardem.
- Dárky a průmysl: Díky masové výrobě se dárky staly dostupnějšími. Už to nebyla jen jablíčka a ořechy, ale hračky, knihy a oblečení.
- Kulinářská revoluce: Díky Magdaleně Dobromile Rettigové a rozvoji rybníkářství se v 19. století popularizují rybí pokrmy (i s ohledem na postní tradici). Nicméně smažený kapr s bramborovým salátem se stává dominantním až ve 20. století (salát se začal v kuchařkách objevovat až po roce 1924, masově až v 50. letech).
Etnografická poznámka: V tomto období vrcholí sběratelská činnost osobností jako byl Čeněk Zíbrt, jehož dílo nám dnes umožňuje rekonstruovat staročeské zvyky, které pod náporem modernizace zanikly.
Vánoce na Počátku 20. století se již podobají těm našim současným Vánocům.
5. Srovnání: Jak by nás soudili předci?
Pokud bychom k našemu štědrovečernímu stolu pozvali hosty z výše uvedených epoch, jejich reakce by byly směsicí úžasu a zděšení.
- Středověký mnich by byl šokován naším obžerstvím. Konzumace masa a alkoholu před půlnoční mší by pro něj byla těžkým hříchem a porušením postu. Také by nerozuměl, proč je středobodem strom (pohanský symbol) místo jesliček.
- Barokní sedlák by postrádal komunitní a magický rozměr. Naše Vánoce by mu připadaly sterilní, uzavřené za dveřmi bytů, bez koledování po vsi a bez pocitu posvátna, které prostupuje celou přírodou.
- Měšťan z 19. století by nám patrně záviděl hojnost dárků a technické vymoženosti (elektrická světýlka), ale pravděpodobně by kritizoval úpadek rodinné pospolitosti a fakt, že místo zpívání koled sledujeme televizi (pohádky jako novodobý rituál).
Z hlediska historie je největším posunem desakralizace času. Zatímco dříve byly Vánoce vyvrcholením liturgického roku a vstupem do posvátného času, dnes jsou pro mnohé především ekonomickým vrcholem roku a sociálním imperativem být šťastný.
Historická sonda do slavení Vánoc ve střední Evropě ukazuje jediné: Vánoce nejsou statickým muzeálním exponátem. Jsou živým organismem, který se adaptuje na sociální, ekonomické a náboženské podmínky doby.
To, co považujeme za tradiční (stromek, salát, dárky), je z hlediska historie relativně novou inovací. Přesto, i přes nánosy komerce a změny rituálů, zůstává jádro, které spojuje středověkého rolníka s manažerem 21. století: touha po světle uprostřed tmy a potřeba lidské blízkosti. Ať už zapalujeme svíci v kostele, nebo prskavku na stromku z hobby marketu, archetypální potřeba naděje zůstává neměnná.
A proto mějme všichni ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE!
zdroje:
- ZÍBRT, Čeněk, Veselé chvíle v životě lidu českého, ISBN: 80-7021-624-7
- VAVŘINCOVÁ, Valburga, Malá encyklopedie Vánoc, ISBN: 978-80-7277-132-5
- LE GOFF, Jacques, Kultura středověké Evropy, ISBN: 80-207-0206-7
- https://www.britannica.com/topic/Christmas
- https://www.britannica.com/story/why-is-christmas-in-december
- https://en.wikipedia.org/wiki/Christmas_traditions
- https://en.wikipedia.org/wiki/Christmas_decoration
- https://www.denik.cz/tradice-czk/vanoce-puvod-zvyky-a-tradice20081201-eh6o.html
- https://en.wikipedia.org/wiki/Koliada
- https://en.wikipedia.org/wiki/Yule
- https://english.radio.cz/how-trees-and-carp-became-essential-elements-czech-christmas-8770531
- https://esn.muni.cz/blog/2022/12/09/czech-and-slovak-christmas-traditions
- https://www.innogy.cz/o-innogy/innogy-magazin/magazin-prehled-clanku/jak-jsme-prisli-k-jeziskovi-aneb-podekujme-martinu-lutherovi/
