Článek
Mým obranným pásem neprojdete!
Středověk byl érou, která představovala střet různých říší, jejichž panovníci toužili po tom, ukousnout si ze sousedních území co nejvíce. Jestliže jste někdy přemýšleli o tom, jak by asi tato éra vypadala ve fantasy formátu, možná nastal čas vydat se vstříc univerzu 9 Kings. Tahle hra totiž nepracuje s ničím jiným než se střetem devíti říší, které mají odlišné možnosti a také panovníky, jež je řídí. Jedná se o roguelite, což v praxi znamená, že opravdu každá jízda je jednorázová, avšak vždy z jejího finále můžete mít prospěch, který vám následně usnadní budoucí partie.

Věže vám za krále Kamene mohou hodně pomoci.
V samém úvodu každé z nich si vyberete svého krále. První hodiny vám dávají pouze omezenou nabídku. Jak však postupujete hrou, otevírají se vám nové možnosti. Co panovník, to specifická nabídka budov, jiný elementární útok a také jedinečná frakční posílení. Sáhnout lze po králi Ničeho, Pokroku, Času, Hamižnosti, Kamene nebo Krve, přičemž opravdu každý má své kouzlo, jež vám odhalí během hraní. První zmíněný panovník má kupříkladu pouze obyčejné jednotky, takže v jeho paletě najdete střelce s luky, paladiny, pěchotu, jež jde podpořit věžemi, kovárnami a také farmami. Co prvek, to nějaká ta podpora vaší populace.

Skrze soustředěnou palbu nemají nepřátele šanci projít.
Rozestavovat jednotky i budovy budete v jasně definovaném prostoru, načež na sebe mají vliv. Farma třeba každý rok navyšuje počet jednotek vybrané jednotky, zatímco kovárna posiluje poškození vojáků a budov. U tohoto krále zkrátka nemůžete počítat s ničím moc komplexním, což ukazuje i jeho základní útok, v jehož rámci vrhá po nepřátelích kamení. Propracovanějším hráčem v 9 Kings je král Krve. Ten totiž musí maximálně pracovat s destrukcí svých vlastních polí a také smrtí věrných, kteří mu slouží, což z hraní za něj dělá slušný masakr. Do bitev vysílá impy a také démony, jejichž síla roste dle toho, jak moc umírají jejich společníci, díky čemuž po nějaké době dokážou slušně narůst.

Každý vůdce má svého šampiona.
Celá partie je vždy rozložena do několika let. Během nich dochází k výpadům, které vedou různí králové. Co král, to unikátní nabídka jednotek, a tím pádem i nutnost se přizpůsobit. Někteří soupeři sází primárně na střelecké jednotky, jiní zase na kontaktní bojovníky. Vy si podle toho máte možnost každý rok optimalizovat své herní pole za pomoci karet, které vám přicházejí do ruky. Ve výjimečných případech pak v 9 Kings obdržíte dodatečné kousky třeba za pomocí nákupu nebo skrze královský dekret, jenž má různé dopady. Jednou vám do ruky může dát nové karty, jindy zase posílit už vynesené jednotky, nebo obnovit počet životů tak, abyste měli počáteční maximum a tím pádem větší prostor k případným chybám. Když totiž někdo projde, automaticky to znamená ztrátu životní energie, jež vede po třetím selhání ke konci.

Finální bitvy jsou tu slušným masakrem.
Ve finále pak stanete vždy proti konkurenčnímu králi, který na pole míří s armádou a gigantickým avatarem, jehož porážka vede k vašemu vítězství. Na konci pak obdržíte zkušenostní body vedoucí k získání nových schopností, jež můžete svému králi navolit při příštím zápasu. Vyplatí se tím pádem dlouhodobě hrát za jednotlivé panovníky, jelikož jen tak získáte přístup ke všem bonusům, jež vám nakonec zjednoduší budoucí průchody, které na vás čekají.

Během jedné partie zabijete tisíce nepřátel.
9 Kings je jednou z těch záležitostí, u nichž se dá slušně zaseknout
Koncept, na němž hra 9 Kings stojí, není z podstaty věci nikterak komplexní. Nebo minimálně na první pohled se vám to tak bude zdát. Jak však budete pronikat do strategií jednotlivých králů, zjistíte, že přežít na vyšších obtížnostech je primárně záležitostí toho, jak moc jste schopni kombinovat dostupné prvky. Ano, náhoda tu hraje zásadní roli, jenže když máte trochu štěstí, zvládnete přežít leccos. Paleta dostupných pánů je už nyní dostatečně rozsáhlá na to, aby se člověk nikdy nenudil. Budovy navíc chodí víceméně náhodně, což je něco, co navyšuje celkovou znovuhratelnost. Vyjít by tento kus měl až příští rok, už nyní ale podle mého patří do kategorie děl, která stojí za pozornost, přestože jsou aktuálně v předběžném přístupu.