Deskovou hru Souboj vombatů si užijete i poslepu

Myšlenka deskové hry Souboj vombatů je vlastně jednoduchá. Cílem je vybudovat trojici věží, které na první pohled připomínají mayské pyramidy. Pár kostiček dáte dohromady lehko. Má to však rovnou několik háčků. Tím prvním je skutečnost, že stavíte poslepu. Ano, čtete správně! Při hraní se řídíte pouze svým hmatem, a aby toho nebylo málo, užíváte jen jednu ze svých rukou, takže to ve finále až taková rychlost nebude. Druhou složkou znesnadňující fungování stavitelského úsilí je přítomnost záškodníka, nebo rovnou několika kazisvětů, kteří mají trošku jiné představy (zadání) než zbytek skupiny a nebojí se je naplno realizovat. Tedy, když se nikdo nedívá, a to je opravdu často.

Zatímco u jiných deskovek komponenty detailně nerozebírám, tady je nutné udělat výjimku, protože formát kostek je velmi specifický. Každá z pyramid se skládá z šesti kusů tvořících jednotlivá patra. Na první stupínek patří ten největší kousek, zatímco špice je tvořena tím nejmenším. Orientovat se můžete jak podle samotné velikosti, tak i mírných výrůstků, jimiž jsou boční strany jednotlivých kostek osázeny. Vsadit tím pádem lze čistě na hmat. Podoba struktur je však jasně dána, takže pro jejich realizaci je vždy třeba stavět pěkně odspoda.

Snadné je to i se zavřenýma očima, jenže jak už bylo řečeno, jsou tu sabotéři. Jejich počet je definován tím, jak velký je počet hrajících. Při hře menší skupiny je problémový vombat pouze jeden. Jakmile ale máte větší skupinu, automaticky je ve hře jeden vyloženě ničemný zloun a také jeden zmatený, který startuje svou cestu na správné straně barikády, avšak po dvou vítězstvích své strany zjistí, že to pro něj není to pravé ořechové, a dá se na dráhu zločinu. Tedy lépe řečeno destrukce. Způsobů sabotáže je samozřejmě více, než by se na první pohled zdálo.

Základním je samozřejmě špatné přidávání dílků. Vedle nej však v boji o vítězství můžete aplikovat třeba vyžadování nepotřebných cihel, schovávání dílků, mluvení nahlas nebo snahu prezentovat se jakožto hodný vombat ve speciální roli. Hodní vombati mají totiž vedle základní, ničím nevýrazné specializace také různé speciální role, které disponují určitými omezeními. Sebejistý typ například nemůže brát cihly z věže, takže když je tam zloduch dá, musí se o to postarat někdo jiný. Štědrý naopak nemůže věž formovat vůbec, kvůli čemuž je nucen cihly dávat ostatním.

Nikdo z hrajících kvůli zavřeným očím v podstatě neví, co během 90 vteřin, které jsou na budování vyhraněny, dělají ti druzí. Vždy po konci kola však před sebou máte rozhodování o tom, kdo je sabotérem. Jeho nalezením však hra nekončí, stále před sebou máte budování, které je nutné dokončit. A ve výsledku nikdy nevíte, zda jste vyloučili toho správného, protože občas se nemusí jednat o vyloženou schválnost, nýbrž jednoduchou nešikovnost. Celkově rozdělení rolí vede k řadě divokých, avšak nesmírně zábavných situací.

Vím, že to bude možná banální připomínka, avšak přesto musím říci, že fakticky jediným problémem deskové hry Souboj vombatů je velkost krabice, která je jak úložným prostorem, tak i polem, na němž se všechny rodinné bitvy odehrávají. Za předpokladu, že hrajete ve třech, což je základní počet, se nejedná o až tak zásadní problém. Jakmile ale boj absolvujete v maximálním počtu, sami uvidíte, že by to chtělo větší krabici, protože přestože hraje každý prakticky jednou rukou, prostoru prostě není dostatek.

Tato malá vada na kráse je však dle mého názoru fakticky tím jediným, co se dá Souboji vombatů vytknout, protože ve všech ostatních ohledech se jedná o nebývale zábavnou hru, která je přístupná takřka všem věkovým skupinám a když mluvím o všech, fakticky tím myslím i ty pod doporučenou věkovou skupinou. Pro mladší hráče je sice trošku náročnější udržet si poker face v momentech, kdy se hledá zlý vombat, avšak stejně jako zbytek hrajících, i oni si dokáží během hraní užít hromadu zábavy.

Za poskytnutí kopie Souboj vombatů děkuji českému distributorovi hry, společnosti Blackfire.