Recenze Songs of Conquest – Vanir: Nepředvídatelní seveřané dokáží zaujmout

Každá z dosud prezentovaných frakcí Songs of Conquest stála za to. Ať už se jednalo o lidi spřažené s vílami, žoldáky či nemrtvé, vždy byl hráčům poskytnut zajímavý formát. Myslím si ale, že Vanir dosud vydaná uskupení v lecčem zastiňuje. Už jen zvolené téma severu je bezpochyby atraktivní. Postaveni jsou před vás drsní muži a ženy vyznávající nájezdnickou ideologii. Jak by také ne, když jejich domovina leží na mrazem stále sužovaném severu, že? Podobně jako u ostatních frakcí se i zde jedná o propojení dvou skupin.

Na jedné straně tudíž najdete obyčejné bojovníky, zatímco na straně druhé čekají děsivě vyhlížející netvoři vedení do boje o nic méně strašidelnými vojevůdci. Gorm Aelgrim kupříkladu do počátečních bitev vyráží v čele trojice měničů, u nichž vývoj postoupil už tak daleko, že se jedná pouze o děsivá, medvědu podobná monstra, snadno propadající stavu zuřivosti. Základní paleta jednotek však není tvořena těmito zrůdnými stvůrami, nýbrž obyčejnými obyvateli severu. V nabídce tudíž neschází huskarlové, berserkové a také náčelníci mající v rukou tradiční obouruční sekeru. Trošku netradiční posilu pak představuje kanec. Osobně se mi ovšem ze základu nejvíce líbí huskarlové s možností jednou vrhnout na nepřátele kopí, načež musí zamířit do boje.

Pokud moc netoužíte po obyčejných lidech, je tu vždy možnost si vylepšit základní budovy a tak dostat přístup k alternativám, které člověka příliš nepřipomínají. Třeba takový huskárl má možnost být transformován v humanoidní havrany nesoucí jméno Korphan, lišících se od původní verze nejen podobou, ale též odlišnou výstrojí. Namísto kopí, štítu a meče totiž mají tyto prapodivné bytosti v rukou dýky, díky nimž se mohou přesouvat dle potřeby bez omezení v rámci dané vzdálenosti. Tím dokážete nepřátelům slušně zavařit, když příliš spoléhají na defenzivní taktiku nebo střelecké jednotky. Huskarlové však nejsou jedinými lidmi, kteří mají možnost projít proměnou.

Příležitost proměnit se je dána též berserkům, z nichž se stanou následně měniči. Ti vlastně představují vyloženě zvířecí alternativu lidských bojovníků, kteří už příliš nezvládají boj se svým hněvem. Poslední lidskou jednotkou, která má možnost povýšit, jsou náčelníci. Namísto nich je možné sáhnout po obru vybaveném gigantickým palcátem s plošným poškozením, které je dost nepříjemné pro ty, jimž nebylo umožněno včas z jeho dosahu uniknout.

Ne každý je ale transformován v netvora vylepšením. Verbovat lze i tvory, kteří jsou zrůdami od počátku. V nabídce jsou dostupní třeba trollové, u nichž je možné po čase počítat s upgradem dávajícím jim možnost házet po nepřátelích kamením, nebo hrůzné koně z nejhorších nočních můr, kteří svět kolem sebe děsí jak svým zjevem, tak schopností vysávat ze svých obětí životy. Je trošku škoda, že tvůrci vám nabízí pouze nové jednotky, a nikoliv třeba nový směr magie, jak tomu bývá u série Total War.

Vanirové představují zajímavou novinku. V rámci hratelnosti se mi na nich líbí primárně skutečnost, že do boje máte možnost jít v podstatě pokaždé s jinak orientovanou sestavou jednotek. Tu se zaměříte na monstra, zatímco jindy vsadíte víceméně primárně na lidi. Každá alternativa člověku nabízí odlišné možnosti, s nimiž následně musí pracovat. Hodně mi sedla kupříkladu kombinace, v níž velkou roli hráli měňavci. Jednalo se totiž o silný formát postavený na útoku. Špatná nebyla popravdě ani sázka na huskarly s vysokou mírou obrany. Správný mix pak byl vždy klíčem k vítězství.

Celkově se mi tato frakce líbí, jen bych si tedy dokázal představit, že by mohla disponovat svým vlastním tažením. To by teprve byla pecka. Ale k jeho přidání snad časem dojde.
Pokud už Songs of Conquest máte a toužíte po tom ho rozšířit zajímavou expanzí plnou jednotek, je Vanir ideální příležitostí, jak se opět vrátit ke hraní. Nabízená frakce totiž stojí za každý vynaložený cent. Za sebe nemám problém pro ni bez většího rozmýšlení zvednout palec, protože se vskutku povedla.