The Blood of Dawnwalker - Brutální RPG od tvůrců Zaklínače, které chcete

Na první pohled se může zdát, že The Blood of Dawnwalker přesně zapadá do škatulky, která už je dnes pořádně přeplněná. Máme tu otevřenější svět, meče, monstra, dialogy, vedlejší úkoly a hrdinu, který s průchodem hrou získává nové bojové i magické schopnosti. Jenže Rebel Wolves na to celé roubují jeden poměrně zásadní háček. Coen totiž nemá na svůj úkol nekonečné množství času. Celkem mu autoři dávají 30 dní.

Přesně tolik mu zbývá od okamžiku, kdy se po událostech spojených s upíří nákazou vydává hledat svou unesenou rodinu. A jelikož svět mezitím nezamrzne na místě, každý den znamená nutnost rozhodovat se, čemu vlastně budete věnovat pozornost. To je dle mého názoru moment, kdy začne hra opravdu fungovat. V běžném RPG je otevřený svět často především velkým seznamem nepříliš záživné práce. Objevíte novou lokaci, splníte několik otazníků, cestou posbíráte pár předmětů a nakonec se vrátíte k hlavnímu úkolu. Tady podobný přístup úplně nefunguje.

Některé činnosti vám zaberou předem danou část dne, během které se mohou odehrát jiné věci. Když tedy věnujete svou pozornost jednomu problému, automaticky tím riskujete, že jinou událost propásnete. Nejde ale pouze o počítání minut. Část aktivit je vázána na konkrétní denní dobu a později se například některá místa po setmění uzavírají. Hráč proto musí plánovat nejen trasu, ale také to, kdy se na ni vůbec vydá.

A právě v noci se z Coena stává někdo úplně jiný. Přes den se pohybuje světem jako člověk. V ruce má meč a krvavou magii, která nabízí několik zajímavých možností, ale zároveň má svou cenu. Po západu slunce přichází proměna v upíra. Regenerace, nadpřirozené schopnosti, šplhání po zdech nebo teleportace najednou mění pravidla pohybu i boje. Upírství navíc není pouze efektivní doplněk. Čím více krve Coen získá, tím více se rozvíjí jeho prokletí a s ním rozšiřuje nabídka schopností. Hraní za tvora noci tak není jen banalitou, ale důležitou součástí postupného vývoje postavy.

Souboje jsou naštěstí dostatečně jednoduché na pochopení a zároveň dokážou potrápit. Základem je práce s mečem, výdrží a reakcemi na protivníkovy útoky. Úspěch tedy nezávisí jen na tom, jak silné schopnosti máte odemčené, ale také na schopnosti správně uhýbat, krýt se a využívat prostor kolem sebe. Ve větší skupině protivníků je to znát nejvíce. Jeden nepřítel se dá zvládnout poměrně snadno, ale jakmile se na Coena vrhne několik soupeřů najednou, začne být důležité, komu věnovat pozornost a kdy zvolit výpad.

Mnohem důležitější než samotné souboje je ale to, co se kolem nich děje. The Blood of Dawnwalker se totiž nesnaží rozdělit svět na jasné dobro a zlo. Coen může pomáhat lidem, ale zároveň narazit na situace, v nichž jeho zásah způsobí víc škody než užitku. Některá rozhodnutí mají viditelné následky, jiná jsou pouze drobnými odbočkami, přesto díky nim působí zdejší obyvatelé jako lidé s vlastními problémy, nikoli jako figurky čekající na hráče.

Svět navíc umí velmi dobře pracovat s atmosférou. Zapomeňte na naleštěné fantasy. Čekají vás bažiny, opuštěné vesnice, ruiny a město, které se snaží přežít pod nadvládou upíří elity. Brutalita zde není pouze na efekt. Pomáhá vytvářet dojem kraje, který už dlouho nezná, jaké je to vést normální život. Samozřejmě nechybí ani klasická žánrová náplň. Některé úkoly vás pošlou likvidovat nepřátele, zatímco jiné žádají průzkum. Žádnou revoluci v tomto směru nečekejte. Aktivity naštěstí dokáže zachránit právě prostředí, do kterého jsou zasazené.

The Blood of Dawnwalker nestaví svou atraktivitu na jednom geniálním nápadu. Bere několik známých RPG mechanismů a spojuje je s časovým limitem, který mění jejich fungování. Najednou má význam přemýšlet nad tím, kam se vydáte, s kým budete mluvit a co necháte na později. A právě to považuji za největší lákadlo hry. Neustále máte pocit, že něco nestihnete. Což je vlastně přesně to, co by měl svět ovládaný upíry vyvolávat. Nemůžete zachránit všechny, nemůžete vidět všechno a některé události se zkrátka odehrají bez vás.

Výsledkem je akční RPG, které sice používá řadu známých ingrediencí, ale dokáže je poskládat způsobem, jenž má vlastní charakter. Některé jeho části by zasloužily ještě doladit, především škálování nepřátel a část vedlejšího obsahu, celek však funguje velmi dobře. A pokud vývojáři z Rebel Wolves dokážou tento základ v dalších hrách ještě rozvinout, mají se svým světem rozhodně na čem stavět.

Autor textu.: David Bernard