Vánoční výběr deskových her roku 2024: Nejlepší hry, které nezatíží vaši peněženku

Stejně jako minulý rok tu pro vás mám i letos souhrn speciálů, v nichž se zaměřuji na letošní hry – a že jich nebylo málo. Jedná se ovšem o výběr pod stromeček, takže v něm rozhodně nenajdete všechny vydané kousky. V rámci tohoto úvodu se podíváme na malé hry, které koupíte za pár stovek a zažijí s nimi často zábavu různé věkové kategorie.

Začneme u her, které jsou fakticky pro každého, a jednou z nich je bezpochyby Trio. Trio je malá nenápadně vypadající karetka, která stojí na číslech. Každý hráč má k dispozici určitý počet očíslovaných karet, z nichž se snaží vytvářet trojice. Aby je vytvořil, musí využít ruku soupeřů, po nichž požaduje nejnižší nebo nejvyšší karty. Vedle nich je tu pak také nabídka karet, která leží před celou skupinou na stole.

Osobně jsem se rozhodl tuhle hru doporučit primárně kvůli tomu, že měla úspěch jak u vyloženě malých dětí, tak i u seniorů vyššího věku. Osvědčila se mi tím pádem mezi všemi věkovými skupinami a popravdě se k ní vždy rád vracím, protože je to jedna z věcí, co vysvětlíte během chvíle a pak už jen hrajete.

Podobnou zkušenost jako s Triem jsem měl také s Kapitánem Flipem. Tahle deskovka stojí na myšlence osazování vaší herní desky za pomoci oboustranných žetonů. Hráč si vždy jeden vezme, načež mu je umožněno si vybrat, jakou stranu si zvolí. Každá totiž může nabízet odlišný efekt, jenž vyhodnocujete někdy na konci, zatímco jindy během průběhu partie, která není díky vysoké míře přístupnosti nikdy dlouhá.

Nabídnuto je vám tu rovnou několik scénářů, takže během jednoho sezení nemusí být žádná partie totožná jako ta předchozí. Hráči pak pracují primárně se svou vlastní deskou, takže interakce mezi nimi je takřka nulová. Pro někoho to může být problém, u důchodců a malých dětí se ale tento formát hratelnosti dosti cení, protože si mezi sebou neškodí, čímž mizí aspekt vyložené nevraživosti.

Další z věcí, které si zahrajete opravdu s každým, je Pásovec. Tedy abych nepřeháněl – musí umět počítat, avšak to bývá u většiny hráčů deskových her takřka samozřejmostí. Na čem stojí tento kousek? Prim tu hraje řada kostek, jimiž házíte ve jménu odstranění karet ze své ruky. Ty mají různé hodnoty a vaším cílem není nic jiného než hodit takovými kostkami, aby byl váš potenciál na úspěch co největší.

Pracujete tu tím pádem aktivně s pravděpodobností, která je definována hodnotami kostek, jež si vyberete. Koncept je to přímý, díky čemuž jej podobně jako Trio vysvětlíte během pár minut a pak už jen sledujete či užíváte kvalit této výborné hry, jejíž partie vám příliš času z vašeho dne neubere, přestože zábavy vám nadělí hromadu. Celek je navíc opět víceméně bezkonfliktní.

Seveřané se objevují v deskovkách relativně často, což ovšem neznamená, že všechny tituly s nimi spojené jsou automaticky pecky. Jedním z těch vyvedených je však bezpochyby přístupná strategie Loooď. V čele vaší vikingské armády se tu budete snažit dobýt, a tak získat co nejvíce zdrojů pro svou domovskou vesnici. Každý z válečníků má možnost obsadit část území. Všichni ale musí být umístěni na bodu sousedícím s looodí či jiným vikingem. Vzhledem k relativní jednoduchosti je každá parta reálně rychlovkou.

Na hře Loooď vás na první pohled zaujme její vizuální zpracování. Tahle záležitost se po stránce vizuálu skutečně povedla, takže je před hráče postaven pěkný plán, figurky a tak celkově formát, který chce hrát. Díky nenáročnosti je snadné ponořit se do hraní, což vnímám velmi pozitivně. Jediné, co mi v krabici schází, je uložiště, avšak to je jen malá výtka. Jestliže hledáte něco přístupného, u čeho se vám peněženka nezapotí, tohle je super volba.

Jestliže hledáte konflikt, je pro vás ideální volbou Ostrov. V této záležitosti se ujme každý své skupiny dobrodruhů, které musí dostat co nejrychleji z ostrova, jenž mizí pomalu, avšak jistě pod vodou. Co hráč, to předem nadefinovaný počet akcí, při nichž pohybuje s panáčky, definuje podobu ostrova a také hýbe monstry, která vám mohou pomoci zlikvidovat vaše soupeře, toužící obdobně jako vy vypadnout z tohoto kusu země dřív, než půjde ke dnu.

Na celku vás v tomto případě zaujme jeho jednoduchost. Před hráče nestaví náročná pravidla, nýbrž mu dává k dispozici pouze omezený počet akcí, s nimiž může pracovat. Následné škodění taktéž nestojí na nějak složitých prvcích, takže když hru vytáhnete před mladšími i staršími hráči, neurazí je. Naopak se při jejím hraní budou dobře bavit, protože škodění je ve své podstatě vždy zábavné.

Už jste někdy hráli přístupnou, jazykově nezávislou karetku, ve které budujete věže? No tak tahle 5 Věží vám to umožní. Hráči jsou tu dány karty, s jejichž pomocí buduje své struktury ve jménu získání co největšího počtu bodů. Důležité je, stejně jako v jiných malých deskovkách, ovládat minimálně základní počty, protože to je často oč tu běží. Dost se mi pak líbí možnost optimalizace pater během partie.

Tahle karetka člověka zaujme na první pohled. Samotná hratelnost pak stojí na snadno pochopitelných základech, takže jakmile máte hráče, co umí počítat, nic vám nebrání se vrhnout do jedné partičky za druhou. Pro ty, kteří hledají hru do kapsy, je právě tahle záležitost ideální alternativou, po níž má smysl sáhnout.

Jestli je na herní scéně legenda, tak je to bez debat Azul. Jestliže jste vždy toužili si ho zahrát, avšak nebyl čas či místo, nyní je tu právě pro vás Azul: Mini, což je variace za pár stovek, která se člověku vejde do kabelky. Na hratelnosti se však nic nemění. Opět tu máte několik vitrín, z nichž si vybíráte dlaždice, které následně ukládáte ve jménu získání co největšího počtu bodů. Hra je to zrádná, protože neopatrní leckdy mohou dostat do rukou více dlaždic, než by reálně chtěli.

Stejně jako v případě základní verze i tato sází dost na zpracování. Jednotlivé komponenty opět zaujmou vizuálem i tím, jak příjemně se s nimi pracuje. Do popředí je pak třeba dát i to, jaké herní pole je vám nabídnuto, protože zdejší desky jsou zpracovány doslova na jedničku. Jak už jsem řekl, pokud vás Azul dlouhodobě láká, tahle záležitost je sázkou na jistotu. Navíc si ji vezmete takřka kamkoliv se vám zlíbí.

Mezi malými hrami je konkurence opravdu velká. Je tudíž náročné najít kousky, které nějakým způsobem vyčnívají z davu. Za sebe bych mezi taková díla bez většího rozmýšlení zařadil hru Klání klanů, která vás postaví před herní desku, k níž dáváte karty ve snaze vytvářet takovou číselnou kombinaci, abyste z ní vytěžili na konci dne co nejvíce bodů. A je to náročnější, než by se mohlo zdát, protože body sklízí často ten, u koho se s tím nepočítalo.

Na této záležitosti se mi opravdu hodně líbí skutečnost, že ji vysvětlíte prakticky za dvě minuty a můžete jít hrát i s lidmi, kteří nemají prakticky žádné zkušenosti s deskovými hrami. Dobře se mi hrála jak s dětmi z první třídy, tak i s důchodci, kterým přišla hodně na chuť. Pro mě je to jeden z nejlepších kousků letošního roku.

Do vesmíru byl vyslán pes, ale co kdyby mu vstříc zamířila kočka? Přesně touhle myšlenkou se zabývá kostková hra MLEM, v níž se v kůži koček vydáváte vstříc Mléčné dráze. Prim v této hře hrají kostky a také sestava vaší posádky. Každý hráč si totiž určí, jak zdatnou kočku v daném letu vyšle do vesmíru, načež je tu samotný hod kostkami. Když se povede start, už jen doufáte v to, aby se povedl i další hod. Zkrátka a dobře, vrhání tu hraje prim.

Kočky pak postupně vyskakují a snaží se získat co nejlepší pozice ve jménu obdržení bodů. U této hry vedle hratelnosti oceňuji to, jakým způsobem jsou v jejím případě zpracovány herní komponenty. Oproti jiným hrám má totiž značně navýšenou celkovou životnost, což je super. Pokud tedy máte rádi kostkové hry a toužíte po výpravách do vesmíru s dětmi, takřka nic lepšího nenajdete.

Karetek je na trhu hromada. Osmero je však něčím specifické. Unikátní je v tom, že namísto klasického vyhodnocování tu karty vyhodnocujete pěkně odzadu. Každý hráč zde vytváří cestu, po níž kráčí, načež se na jejím konci otočí a pěkně celé putování vyhodnotí pozpátku. Je tím pádem takřka nezbytné dlouhodobě přemýšlet, kam jaké karty dáte, protože špatně položený kus může znamenat nulové ohodnocení.

Ve své podstatě jde o takřka geniální koncept, jehož zpracování člověka zaujme na první pohled. Hodně se mi pak na celku líbí způsob, jakým je nápad zpracován, a také jazyková nezávislost. Záležitost je to relativně přístupná, ovšem nikterak nenáročná. Osobně ji řadím mezi své topky, které si vždy rád zahraju se ženou či dětmi v kroužku.

Malá krabička plná zábavy? Přesně tím je desková hra Papírové moře, v níž najdete hromadu karet. Před hráče jsou zde postaveny dvě odhazovací hromádky spolu s jednou základní, která je zdrojem karet. Část z nich jde do ruky, zatímco zbytek míří vstříc odhazovacím hromádkám. Do ruky se snažíte získávat totožné karty či kousky z podobné sféry, protože jen ty jsou cestou k vítězství.

Tempo samotné je extrémně vysoké, takže kolo často trvá jen pár minut. Primárním esem hry Papírové moře je její přístupnost. Rozhodně jde o jednu z těch záležitostí, s nimiž můžete vyrazit kamkoliv, a její hraní si užijete ve všech věkových skupinách. Na svou velikost tahle malá krabička zkrátka nabízí spoustu zábavy.

Duely jsou vždy fajn. Kočkombat je však překvapivě jednoduchý, a navíc disponuje originálním nápadem. Střetávají se zde totiž kočičí gangy, které se vydávají na lov ve snaze získat co nejvíce kořisti a ideálně odstavit soupeře. Celková hratelnost stojí na myšlence práce s žetony, jimiž pohybujete, a tak je stavíte do různě výhodných pozic. Tempo partie je velmi dynamické. Na herní ploše navíc můžete narazit na naštvané pejsky, čekající na konec partie.

Pokud mám večer náladu na něco rychlého, co se dá hrát čistě ve dvou, často sahám právě po Kočkombatu. Jedná se totiž o malou krabičku, s níž je možné zažít spoustu zábavy. Velkým trumfem kompletu je pak bezpochyby skutečnost, že v nabídce je více kočičích gangů, takže žádná partie nemusí být totožná jako ta předchozí.

Dosud jsem vám zde prezentoval opravdu přístupné záležitosti, které sice občas žádají trochu toho zamyšlení, avšak jsou tu i menší hry, jejichž hratelnost je skvělá, přestože nepatří do kategorie jednoduchých. A přesně takovou záležitostí je Saladin. Ta z vás udělá vůdce středověkých vojsk v éře křížových výprav. Každý hráč před sebou má vlastní armádu, jíž dává rozkazy, a rozhoduje tak o jejím osudu.

Jedná se o duel, tím pádem je to ideální záležitost pro páry, které hledají nějakou formu výzvy a zároveň milují historii. Nabídnuty jsou vám v ní celkem dvě historické bitvy, v nichž vždy hraje roli Saladin na straně jedné, zatímco na druhé lze nalézt křesťanské krále. Jestli jsem si letos nějaký menší duel opravdu vychutnal, byla to tato strategická záležitost.

Jestliže hledáte spíše něco orientovaného na pohyb, hra Chňapíci bude tou pravou volbou. Za tímto titulem stojí tvůrci hitu Výbušná koťátka. Oč v něm jde? Každý z hráčů dostane do rukou svého roztomilého společníka, kterým bude házet. To, co s ním přesně uděláte, určují vaše karty a také ty, které vám dají soupeři. Ve svém tahu se vždy snažíte realizovat všechny pohyby, jež jsou před vámi, což je občas nebývale náročné.

Dá se říct, že tato hra maximálně testuje vaši obratnost a schopnost provádět více věcí najednou. Když máte udělat určitý pohyb a zároveň vykřiknout jméno bez opakování, není to žádná sranda. Chňapíci jsou ideální záležitostí pro skupiny, kde chcete rozproudit zábavu, nebo pro malé hráče díky své relativní jazykové nezávislosti.

V závěru celého výběru mám pro vás hru, v níž nesoupeříte. Minecraft Explorers je totiž kooperací, ve které se spolu s dalšími kamarády můžete pustit do boje o přežití ve světě plném kostiček. Kdo má něco nahráno v Minecraftu, ocení povedeně navržené karty. Na nich najdete oblíbené destinace, nenáviděné moby i výstroj všeho druhu. Hodně se mi líbí myšlenka nutnosti spolupracovat a především to, na jakých základech tento komplet stojí.

Velkým plusem je pak pro řadu hráčů jazyková nezávislost hry. Minecraft Explorers si klidně můžete vzít do školky, a i tam bude mít úspěch. Dobrodružství lze odstartovat sami nebo s kamarády. Za všech okolností jde o hutný zážitek, který maximálně pracuje s potenciálem této slavné série.

U těchto dvou her jsem hodně přemýšlel, zda je dát odděleně, nebo v rámci jednoho balíčku. Nakonec mi ale dávalo větší smysl je prezentovat jako podobné záležitosti. Obě jsou chytré hry pro dva hráče, ve kterých je vaším úkolem co nejrychleji zaplnit herní pole. Elementární zaplnění má pokaždé trochu jinou podobu díky přítomnosti kostek, které určují, kde bude místo a kde nikoliv. Vítězí ten, kdo svůj herní plán zaplní jako první.

Primární rozdíl mezi sadami Smart Games: Genius Star / Square spočívá v podobě herního pole. Jak napovídá název, v prvním případě dostanete hvězdici, zatímco ve druhém čtverec. Velkým lákadlem je u těchto her možnost optimalizace obtížnosti, takže pokud chcete, dokážete si náročnost pořádně navýšit. Vysoká znovuhratelnost a příznivá cenovka dělají z těchto titulů ideální volbu. Za sebe bych řekl, že mi více sedl čtverec.

Máte rádi hry, v nichž hrají prim ptáci? Pak vás jistě zaujme hra Ptáčci, ve které pracujete s opeřenci všech druhů a velikostí. Hra stojí na kartách, s nimiž během svého tahu můžete provádět jednu ze tří možných akcí. Buď si doberete kartu z nabídky, nebo pomocí karet z ruky rozšíříte svou osobní sbírku představující cestu k bodům. Třetí možností je pasování, za něž také získáte body.

Vaši osobní sbírku vytváříte tak, že karty vykládáte na hromadu, aniž byste se mohli podívat na předchozí kusy. Musíte si pamatovat, co už bylo vyloženo. Bodování je postaveno na určitých druzích ptáků a také na ročních obdobích, která můžete vyhodnotit vždy pouze jednou. Formát této hry je velmi nápaditý, díky čemuž se Ptáčkům podařilo dostat do tohoto výběru.

Aby zvířátek v tomto výběru nebylo málo, mám tu vedle hry Ptáčci také vizuálně velmi přívětivé Hrabivce. V této hře se z vás stanou veverky, které se snaží získat zásoby na zimu. Potravu sbíráte z chodníku v parku, bohatého na různé pochutiny. Během svého tahu si vyberete jeden druh pochutiny a rozhodnete, zda všechny karty daného typu dáte do svého doupěte, nebo je odhodíte na desku zametače, za což získáte ořech.

Na konci partie musíte rozdělit získané karty do kategorií a přičíst k nim žaludy, které se počítají jako další kus dané potraviny. Následně hodnotíte své zásoby. Hrabivci vás trestají za nedostatek i za nadbytek, což nutí hráče přemýšlet, jak to v ní nepřehnat. Jazykově je podobně jako Ptáčci zcela nezávislá.

Mezi tituly, na které jsem letos úplně nesázel, patří i karetní hra Čarodění. Na první pohled působila pěkně, ale relativně dětinsky. Nakonec ji však vnímám velmi pozitivně, a to především díky přístupné hratelnosti. Během tahu máte možnost provést pouze jednu ze dvou akcí: vynést čarodějku a získat suroviny, nebo vařit lektvary. Práce s čarodějkami zde zkrátka hraje prim.

Čarodění patří mezi zajímavé hry. Nechybí zde práce se surovinami, plnění úkolů pomocí karet a osobitý vizuál, který vás nadchne. Pokud hledáte startovní titul, který by vám pomohl naskočit do tohoto žánru, rozhodně se nemusíte bát po něm sáhnout.

V závěru tu pro vás mám příběhovku pro jednoho hráče. Ano, i takové deskové hry existují. Trosečník je vyprávěním osudu muže, který se musí postavit bezpočtu náročných situací testujících vaši schopnost se správně rozhodnout. Budete muset vynakládat zdroje, krvácet a také užívat předměty ve jménu přežití na místě, které rozhodně není přívětivé k obyvatelům civilizace. Prim tu hrají karty předmětů a též příběhové karty, s jejichž pomocí formujete podobu děje.

Na hře Trosečník mě zaujalo primárně to, jak intenzivně je zpracována. Děj tu neustále prochází vývojem a hráč musí stabilně přemýšlet nad tím, jak se rozhodne v následujících chvílích. Příběh má celkem 13 vyvrcholení, což není vůbec málo. Fakticky alternativní konce zajišťují vysokou znovuhratelnost, jelikož směr, jakým se dobrodružství ubírá, je jen málokdy stejný. Trosečník je zkrátka malá hra s dechberoucím potenciálem a nízkou cenovkou, takže za sebe bych řekl, že je to jedno z těch děl, která ve své sbírce opravdu chcete.