Článek
Každý rok vyjíždí v létě do zahraničí přes sedm milionů lidí a toto číslo se stále zvyšuje. Kromě toho se ale také zvětšuje počet lidí, kteří se na dovolenou řádně připraví, naučí se alespoň základy angličtiny a svou dovolenou stráví tak, aby na sebe moc neupozorňovali.
V posledních letech se také zvětšoval počet lidí, kteří měli nutkání se do Čechů „obouvat“ v článcích, skečích a jiných kratochvílích, a to kvůli stereotypům, které o Češích panují. A to zatím vypadá, že autoři článků s Čechy v zahraničí nikdy nebyli, nebo si Češi posměšky vzali k srdci. Co tedy ti Češi vlastně (ne)dělají?
Všude první a hezky česky
První na odbavení na letišti, první do letadla, první z letadla. První v hotelu a rychle k bazénu. Tak to tedy ne. Pokud Čech vkročí někam, kde to nezná, tak se nejprve poohlédne, podívá se do papírů od cestovky, jestli náhodou k tomu nejsou instrukce, a pak když zjistí, že tam nic není, se zeptá. Ale ne pomalu a česky. Vyrukuje s docela chvályhodnou angličtinou, někdy i jinými jazyky, a s úsměvem se snaží se domluvit.
Konzervy a ze snídaně svačiny na potom
Ať už za to může růst platů v Česku nebo velké úspory, ani tyto dvě věci už se nedělají. Češi si v posledních letech oblíbili all inclusive programy, kde není pro konzervy ani snídaňové svačinky prostor. Pokud dovolená není all inclusive, Češi si celkem rádi pochutnají i na místních specialitách a tak na konzervy zas není čas.
Avšak když už přijde čas na to uvařit si sám, zde už se nejedná jen o konzervy polévky ze sáčku. Náš národ zjistil, že i v zahraničí je možné zajít do nejbližšího supermarketu, ve kterém se dají koupit skoro totožné potraviny co u nás. Z těch pak uvaří jednoduché rychlé jídlo, za které by se nemusela stydět ani místní nejlevnější restaurace.
Přepočítávání peněz
Pokud Čech jede na dovolenou, tak zde platí, že pokud na to má, tak si to koupí. Dávno jsou pryč časy, kdy zmrzlina za dvě eura byla nemyslitelná, protože v Česku stál kopeček 15 Kč. Češi si na dovolených dopřávají a k tomu patří i utrácení. Navíc v posledních letech se rozmohl takový neškodný trend, kdy se Češi při nákupech suvenýrů snaží hledat drobné chybky na zboží a jeho cenu tak o trochu snížit. Ne vždy se to sice podaří, ale už alespoň nepřepočítáváme peníze do zblbnutí.
Sem patří také dýška. Češi dokáží ocenit služby, a tak se nebojí sem tam nějakému personálu něco přihodit. Zejména pak v arabských zemích rozdávají hojně bakšiš.
Zabírání lehátek
Toto už rozhodně není česká záležitost. Pokud nejedete do nejluxusnějšího hotelu v celé lokalitě, kde je zabírání lehátek považováno za vrchol barbarství, tak zjistíte, že i když vstanete v 6:00 hod., tak lehátka jsou zabraná. Obvykle je zde navíc kromě ručníku ještě někdo. Tím je jeden Němec či Polák, kteří poctivě drží stráž až do příchodu rodiny po snídani.
Češi jsou v zahraničí oblíbení
Je to tak. Češi v zahraničí se celé dny usmívají, nestěžují si, jsou přátelští a snaží se napravit reputaci. Čechy také uvidíte si často zdlouhavě povídat s místními prodejci, kdy konverzace začíná českým pozdravem ze strany prodejce, avšak poté už se hovoří jedině anglicky z obou stran.
O našich vlastně většinou ani nevíte. Hlouček hlučných lidí, kde se vyskytuje min. jedna osoba, jsou Němci. Rodina už se vrátila ze snídaně, lehátka jsou obstaraná, tak je čas se bavit. Výrazně nalíčená žena, která se nebojí ani křiklavého oblečení, je Ruska. Naopak tichá žena s mužem mluvícím pouze jedním, jeho mateřským jazykem, jsou Ukrajinci.
Češi se na sebe v zahraničí snaží neupozorňovat. Zaběhlé stereotypy jsou minulostí, a tak jsou jediným poznávacím znamením spáleniny od slunce a křížovky. Sem tam se teda ještě vyskytnou ponožky a sandály, ale budeme doufat, že i toto bude brzy minulostí. A stejně tak tleskání v letadle. Můžeme to brát jako projev radosti lidí, kteří se létat bojí, a tak jsou štěstím bez sebe, že let přežili, nebo jako poděkování pilotům. Ať je to jak chce, snad se brzy zbavíme i tohoto.
