Článek
Každé ráno
se probouzím,
abychom se milovali,
bytostně vnímám
doteky tvých rtů,
rukou, očí,
každý kousek
tvého těla.
Pomalu pak ze mě
odcházíš.
Vstávám sama…
* * *
Život v mysli
může být stejně
živý
jako ten
ve skutečnosti,
máš-li v ní
oporu
v tom,
co jsi zažila,
muže
v košili
a
chlapskou něhu.
Pokud to cítíš
a
bytostně vnímáš,
jsi stále
milována.
I když jsi zůstala
sama.
* * *
Kdysi dávno
objal
starý keř
růžové poupě
schované ještě
v zeleni lístků.
A jak jeho objetí
sílilo,
poupě
se zvětšovalo
a
zvětšovalo,
až
propuklo
v
nádherný rudý
květ.
Jeho vůně
dodávala keři
sílu
k objetí.
Když
růže odkvetla,
starý keř
uschl
a oba
pak
spočinuli spolu
na hebkém polštáři
země.
* * *
Pokaždé,
když se podívám
ze svých oken,
tě vidím.
Když stojím
u okna na balkoně,
ty jdeš
přes přechod,
díváš se nahoru
a smekáš
na pozdrav.
Okno z ložnice
promítá,
jak poklekáš
na chodník
a
v hlubokém předklonu
tvá pravá ruka
kloboukem zdraví
na dálku
moji siluetu
jak
Cyrano z Bergeraku.
Z okna v kuchyni
tě vidím stát
pod kaštany
a
venčit
svého psa.
Díváš se
nahoru
do mého okna
a,
světe,
div se,
jsem
tam!
* * *
Je
dvacet nula nula,
teď se líčíš,
já
pláču.
Je
dvacet třicet,
piješ
poslední kávu,
já
pláču.
Je
dvacet čtyřicet pět,
už
čekáš připraven
za oponou,
já
stále pláču.
Je
dvacet jedna nula nula,
vcházíš na scénu
a
já už
nepláču.
Vím,
že hraješ jen
pro mě!
