Článek
Muži a ženy
v produktivním
věku
se honí
za slávou,
penězi,
kariérou,
aby nakonec
skončili
u lžíce
v roztřesené
ruce.
Je to tak
stupidní,
tak hloupé,
tak bezvýchodné
z hlediska
věčnosti.
Čím ale vyplnit
čas,
který je nám
určen?!
Slávou,
penězi,
lžícemi …
* * *
Říkám si s tebou,
Hamlete,
být nebo nebýt
na světě
a
odpovídám sobě
sama,
život je jedno
velký drama
bez diváků
a bez potlesku
od zrození
až po náhrobní
desku.
* * *
Spadni, hvězdo,
z nebe
dolů,
spadni
dolů
do mých
očí,
pláčem vyschly
jako
řeky,
do nichž
dlouho
nezaprší.
* * *
Ruce
můžeme
zaměstnat,
ale
myšlenky
tím
neodeženeme.
* * *
Jak málo
popela
zůstane
z člověka,
jak málo
z toho,
čím kdo žil,
slzy
se vypaří
a sny
se nezhmotní,
jak
málo, maličko
zbyde
z těch
našich
dní.
Hrstička popela.
Co s ní?
Nakrmit vodu,
vzduch,
či zem?
Co se dnes dělává
s
člověčím
popelem?!
