Článek
Zájem československé zahraniční politiky o země třetího světa nabýval od poloviny padesátých let 20. století rozmanitých podob. Jednou z nich bylo poskytování stipendií pro studium na zdejších vysokých školách zahraničním studentům. Tento trend narůstal a vyústil v roce 1961 v založení vysoké školy pro cizince – University 17. listopadu v Praze. Československá společnost byla díky ní prvně konfrontována s větším množstvím etnicky a kulturně odlišných lidí. Idea této univerzity byla založena na optimistickém předpokladu, že nynější studenti jsou budoucí součástí nově se rodících elit, které zaujmou důležité a vlivné posty v dekolonizovaném světě. Očekávání se ale z různých důvodů nenaplňovala. Zájem československé zahraniční politiky o země třetího světa opadal a univerzita byla proto v roce 1974 zrušena. Přestože fungovala relativně krátkou dobu, zanechala v československém vysokoškolském prostředí výraznou stopu – tu představuje především vznik samostatného studijního oboru překladatelství a tlumočnictví (translatologie).
Toto intenzívní a vysoce náročné studium trvalo zpravidla 1–2 roky. Absolventi získávali titul PhDr.Zahraniční studenti v anglickém nebo francouzském jazyce získávali též diplomy v těchto jazycích (s označením M. A., resp. Licencié ès Lettres, Diplôme d'études supérieures)“ v oboru společenské vědy.
Na postgraduální studium na této univerzitě jsem byl vyslán v roce 1966 Českým geologickým úřadem v Praze, neboť jsem měl již zkušenosti ze samofinancovaného krátkodobého pobytu v zahraničí, které vždy souvisely se snahou o navázání odborných a pracovních kontaktů v oboru inženýrské geologie. O získaných zkušenostech a dosažených výsledcích mých jednání jsem po návratu přednášel a publikoval je formou předání Závěrečné zprávy, v níž byly uvedeny možnosti uplatnění české geologie v navštívené zemi a doporučení dalšího postupu k navázání odborných a pracovních kontaktů. Mojí velkou devizou byla dobrá znalost španělštiny. Proto jsem se při svých cestách hlavně zaměřoval na Španělsko a v korespondenci pak na navázání kontaktů na země Latinsko Americké oblasti (Kuba, Mexiko, Argentina, Chile, Peru).
Po zdárném vykonání velmi náročných přijímacích zkoušek v oboru společenských věd a španělštiny jsem byl v roce 1966 přijat ke dvouletému postgraduálnímu studiu, které sestávalo se 4 půlročních semestrů formou měsíčních soustředění na zámku Žinkovy v jižních Čechách. Ty byly vždy zakončeny semestrální zkouškou ze společenských věd a ze španělštiny. V mezidobích mezi soustředěními se pokračovalo dálkovým studiem s přezkoušením přímo na univerzitě v Praze. Studia jsem ukončil na katedře Romanistiky v roce 1968 státní jazykovou zkouškou ze španělštiny pro zahraniční experty a zkouškou ze společenských věd s titulem PhDr. Příslušné doklady jsou uloženy v příloze knihy Živá monografie (v kapitole Doklady), která je uvedena ve zdrojích.
Na měsíční soustředění dojížděli přednášet do zámku Žinkovy špičkoví učitelé společenských a politických věd, například i Richard Slánský, žurnalista, diplomat a vysokoškolský pedagog, který tehdy působil na pražské Univerzitě 17. listopadu (1964-1970) a přednášel nám politologii. Richard byl mladším bratrem popraveného generálního tajemníka Komunistické strany Československa (KSČ) Rudolfa Slánského.
Bylo nás vybráno jen devět z celé republiky, neboť většina uchazečů neobstála při přijímacím pohovoru se svými znalostmi španělského jazyka. Nestačilo umět se domluvit španělsky, na což většina uchazečů sázela. Ani já, po pětiletém studiu na běžné jazykové škole v Ostravě, jsem na první pokus neobstál. Dostal jsem však náhradní termín k doučení gramatiky na druhý pokus. Musel jsem se ji doučit na katedře romanistiky na filozofické fakultě brněnské univerzity. Posléze jsem byl nejen přijat, ale tentokrát i pochválen za vysoký stupeň znalostí.
Španělštinu nás učila rodilá Španělka. Od samého počátku studia jsme museli mluvit mezi sebou, i bez přítomnosti učitelky, jen španělsky. Díky tomuto systému a vynikajícím učitelským schopnostem paní profesorky jsem se naučil nejen perfektně mluvit a psát, ale i myslet v tomto jazyce.
Zdroje:
Horský, Otto (1965): Zpráva o studijní cestě do Španělska. Vydavatel Geotest Brno, 1965.
Horský, Otto (2019): Živá monografie (2019), Nová Forma, s.r.o. 2019, ISBN 978-80-7612-087-7
