Článek
V září roku 2003 jsme se vypravili spolu s manželkou Marií na letní dovolenou do Andalusie. Nejen za návštěvou překrásných pláží na pobřeží Středozemního moře, ale i za poznáním přírody a zajímavých míst jižního Španělska. Jedním z míst, která nás nejvíce přitahovala, bylo město Nerja, známé objevem prehistorických jeskyní s předměty a malbami staršími více než 40 000 let. Předpokládá se, že samotné jeskyně jsou staré více než 5 milionů let. Tento nález je považován za jeden z největších archeologických objevů na světě a je jedním z nejnavštěvovanějších míst Španělska.
Po návštěvě překrásné pláže Playazo v Nerja dne 2. 9. 2003 mi to nedalo spát a vypravil jsem se spolu s manželkou po poměrně úzkých cestičkách pod skalními útesy a zřícenými bloky směrem k vyhlídce na okraji města do oblasti pláže Torrecillas. Hned na první asi pět metrů široké plošině mezi mořem a vysokým skalním útesem v třetihorních vápencových sedimentech (eocén) mě manželka podala zvednutý zajímavý kámen, který se jí jevil tvarem jako podivný a rozpoznávala v něm torzo ženy. Ihned jsem to považoval nejen za zajímavý, ale i za důležitý nález a podrobně jsem celou štěrkovou příbřežní plošinu prozkoumal. Po asi hodinové rekognoskaci jsem objevil zkamenělou stopu člověka.
Po návratu z cesty a podrobnějším studiu obou nálezů jsem je vyhodnotil jako artefakty hodné další pozornosti, neboť nabízejí otázku: Jsou dokonalým uměleckým výtvorem přírody, nebo člověka? Nebo obojího? Vytvořila je všemocná příroda a člověk jen přírodní dílo dopracoval, dotvořil? V případě lidské stopy jde o velmi zachovalý otisk do bahnitého podkladu eocenních vápnitých jemnozrnných písků či prachovců, který se za uplynulé věky proměnil ve fosilii. Rozmanitost života v třetihorním eocénu dokládá množství ichnofosilií, tedy dochovaných otisků stop různých živočichů, včetně savců. Proč ne tedy také člověka?
Ale torzo ženy? Bez ohledu na to, jak vzniklo, je tak nádherné, precizní, že jsem mu dal jméno. Jak jinak, než jméno nálezce, tedy Andaluská Venuše Marie, Venus Andaluza María. Zaslouží si to nejen nálezce, ale i samotné torzo, ať již je jakéhokoliv původu.
Torzo Venuše má výšku: 6 cm, váha: 126 gr. Je to vápnitý slepenec štěrkových zrn v základní vápnité hmotě. Torzo je až nestydatě ženské, s vyčnívajícími ňadry na znamení kultu zabezpečujícího plodnost a lákající neodolatelnou krásou. Foto Otto Horský.
Po asi další hodinové rekognoskaci štěrkové terasy jsem objevil fosilní stopu člověka. Je dlouhá 25,2 cm a široká 8,6 cm. Je to vápnitý pískovec či prachovec, proložený vrstvičkami lesknoucích se silikátů. Foto Otto Horský.
Moje hypotetické stanovisko z pohledu geologa:
V případě Venuše se zřejmě jedná o eolinit, což je zpevněná sedimentární hornina tvořená různě velkými zrny uloženými eolickou činností a tmelená anorganickou hmotou, v daném případě zřejmě vápnitou. Celá oblast nálezu spočívá v nárazníkové oblasti větrů a větrných smrští z afrických pouští, transportujících suspenze prachových a jemně písčitých zrn a v laminárním proudění větrných smrští i hrubší písčitou hmotu včetně větších zrn. Při zeslabení únosné síly větru nebo nárazu na překážku, což jsou zde vysoké skalní útesy, pak svůj náklad ukládají k zemi. Poté dojde za blíže neurčenou dobu tisíců či statisíců let ke stmelení zrn anorganickou hmotou a pod vysokým tlakem dále se na ně ukládajících sedimentů a jiných a dalších příznivých geochemických podmínek k jejich přeměně ve fosilii.
Co se týče lidské stopy, i zde hrálo přenášení prachovitých součástí, u nás nazývaných sprašemi, velmi důležitou roli. Pokud by nebyly stopy v bahně nebo rozměklé půdě co nejdříve sprašemi či jemným pískem zaneseny, byly by zničeny. Je to něco podobného, kdy v jiných oblastech světa byly takto stopy různých živočichů zachráněny popelem po výbuchu stratovulkánu. Nalezená stopa je proložena nejen polohami jemnozrnného vápnitého pískovce nebo prachovce, ale i vrstvičkami lesknoucích se silikátů. To z ní činí opravdu zajímavý nález hodný dalšího zkoumání.
Jsou tedy oba nálezy dílem člověka nebo přírody? Jako geolog bych se přikláněl k tomu druhému. I když, kdo ví? Ale ať je tomu tak, nebo tak, k určení jejich stáří by bylo zapotřebí podrobné studium uhlíkovou metodou a vyšetření petrografického a mineralogického složení. To inženýrský geolog, což jsem já, udělat nemůže.
Umístěni oblasti Playazo, v němž byl učiněn dne 2.9.2003 nález obou uvedených artefaktů. Souřadnice: 360 45´ s, 30 53´ z.
Ohlasy:
Fotografii andaluské Venuše jsem premiérově uvedl na výstavě mých fotografií v zámku Letovice u Boskovic v letech 2015 až 2021. Při její inauguraci za mnou přišel jeden z přítomných mužů a pravil: Prosím, pošlete mi kopii této Venuše a já jí vdechnu život. Zamiloval jsem se do ní, opravdu!!!
Později mi jeden z návštěvníků výstavy napsal: Možná se jedná opravdu o torzo ženy staré tisíciletí a příroda je jen dotvořila. Stejně tak tomu mohlo být s tou lidskou stopou. Zajímavé je, že podobné stopy z třetihor byly popsány na mnoha jiných místech ve světě a mají většinou podobné rozměry (ZAPPING 0114, 30. 06. 2002).
Poznámky:
Paleogén
Eocén (55,8 M. př.n.l. – 33,9 M. př.n.l.) je geologická epocha v spadající do geologické éry kenozoika a to do její nejstarší periody paleogénu, resp. neformální geologické jednotky třetihor. Název, který lze přeložit jako „úsvit nových časů“, poukazuje na to, že podle nálezů fosilií se právě v tomto období zrodila řada dodnes přežívajících skupin
Oligocén (33,9 M. př.n.l. – 23 M př.nl.) se vyznačoval významným oteplováním. Od středního eocénu se teploty začaly postupně snižovat a s nimi se též vysušovalo klima. Díky ochlazení též došlo k poklesu mořské hladiny, čímž se odhalily nové pevniny a vytvořily se tak i některé významné migrační trasy fauny. Rozmanitost života v eocénu dokládá množství ichnofosilií, tedy dochovaných otisků stop různých živočichů včetně větších savců. Celé období je charakterizovány kontinentálními sedimenty, vápenci, slíny a slinovými vápenci s vložkami silikátů a eolickými sedimenty, sprašemi.
Neogen
Miocén (23 M. př.n.l. až 5,3 M. př.n.l.): V tomto období se objevili první hominidé, jako například rod Proconsul a Ramapithecus. Tito raní předkové lidí měli smíšené rysy, které zahrnovaly jak opičí, tak i lidské znaky.
Pliocén (5,3 až 2,58 M. př.n.l.): Během tohoto období se objevil rod Australopithecus, který je považován za jednoho z prvních přímých předků člověka. Australopitékové již chodili vzpřímeně a měli mozky větší než jejich předchůdci.
Antropocén - rané období
Pleistocén (2,58 M. př.n.l. až 11,7 tisíc let př.n.l.): Toto období bylo svědkem dalšího vývoje lidí. Objevili se první příslušníci rodu Homo, jako například Homo habilis a později Homo erectus, kteří byli schopni používat nástroje a lovit.
Tímto způsobem probíhal evoluční vývoj člověka během třetihor a přechodu do čtvrtohor, kdy se objevili moderní lidé. Evoluce je fascinující a složitý proces, který trval miliony let.
Jeskyně Nerja, nacházející se pouhé 3 kilometry od centra města, byly poprvé objeveny v roce 1959 a nyní jsou považovány za jeden z největších archeologických nálezů na světě. Archeologové našli mimo jiné předměty a malby starší 41 000 let. Jedná se o každoročně nejnavštěvovanější přírodní atrakci ve Španělsku. V klasické éře bylo uváděno slavných sedm divů světa. Žádná z nich se však nevyrovná jeskyni v jižním Španělsku, kterou – jak bylo právě odhaleno – lidé navštěvovali více než 41 000 let.
Závěrečná poznámka: K uveřejnění informace o nálezu venuše a zkamenělé stopy člověka jsem se odhodlal až po 22 letech po nálezu. Nepovažuji ho za nebetyčný objev a ani jsem mu nevěnoval patřičnou pozornost. V posledních letech se však podařilo najít a dobře zdokumentovat v různých koutech světa několik venuší a také několik stop člověka, zanechaných v bahnitém podkladu a zkamenělých. Bylo by škoda nepodat alespoň informaci o tomto nálezu, neboť po mém odchodu z tohoto světa na věčnost by upadla v zapomnění. Nezáleží na tom, jestli jde o výtvor přírody nebo člověka. V případě venuše, pokud ji nevytvořil člověk, ale vytvořila ji jen příroda, pak jí musím sklonit poklonu k její absolutní dokonalosti vyjádření ryzí a čisté ženskosti a plodnosti a svůdné krásy. Proto si zasluhuje pojmenování, aby nezůstala bezejmenná a mohla si najít někoho, kdo jí vdechne duši.
Co se týče stopy člověka, jsem spíše na straně, že je opravdová, není umělá, falsifikovaná. Ale k určení jejího stáří nestačí jen, že byla nalezena na štěrkopískové plošině pod třetihorním vápencovým eocenním útesem, starým miliony let. Na třetihory následně sedimentovaly čtvrtohory a tam by se nejednalo o miliony, ale jen o tisíce či desetitisíce let. Zde by pomohlo například určení stáří uhlíkovou metodou a v každém případě, podrobnější geologické a petrografické zkoumání.
www.greekreporter.com, www.cs.wikipedia.org, www.novinky.cz
Frank W.Cousins, El hombre fósil, 1981,
Encyklopedický slovník geologických věd, Academia, Praha, 1983.
