Článek
Podle učebnic dějepisu byl Pyrenejský poloostrov poslední baštou neandrtálců v Evropě, než úplně zmizeli. Když první moderní lidé, Homo Sapiens, dorazili na starý kontinent asi před 43 000 lety, neandrtálci rychle zmizeli odevšad, přestože evropský kontinent okupovali přibližně až 400 000 tisíc let. Jak a proč přesně k této rychlé výměně došlo, stále není zcela jasné. Z nějakých nejasných důvodů moderní lidé dorazili postupně až na jižní polovinu Pyrenejského poloostrova o několik tisíc roků později, než neandrtálci, bylo to přibližně před 35 000 lety. Toto „zpoždění“ našich přímých předků umožnilo neandrtálcům, kteří tuto oblast obývali již od středního paleolitu, přežít o téměř 8 000 let déle než jejich protějšky ve zbytku evropského kontinentu, včetně jižní Francie a severního Španělska. Mohutná řeka Ebro mohla sloužit jako přirozená bariéra, která zpomalila migraci moderních lidí do této oblasti. Některé nálezy nástrojů připisované neandrtálcům a nalezené v Gorhamově příbojové vápencové jeskyni nedaleko břehu Alboránského moře u Gibraltaru dokonce naznačují, že posledním neandrtálcům se tam podařilo přežít mnohem déle, než se předpokládalo. Hladina Středozemního moře byla níže a jeskyně se tak nacházela zhruba jen pět kilometrů od pobřeží. Jak postupně v důsledku nástupu teplejšího interglaciálu po skončení doby ledové začala voda ve středozemním moři stoupat, začali neandrtálci postupně ustupovat směrem na sever. Nálezy mořských plžů v uvedené jeskyni naznačují, že voda mohla někdy, zejména v případě velkého vlnobití za prudkých bouří, pronikat dokonce až do uvedené jeskyně.
Příčiny, které přispěly k delšímu přežití neandrtálců v jižní polovině Pyrenejského poloostrova ve srovnání se zbytkem Evropy, jsou následující:
Mírné klima: Během chladných období v Evropě nabízelo jižní Španělsko teplejší a stabilnější podmínky, což zvyšovalo jejich šance na přežití.
Dostatek potravy: Oblast poskytovala rozmanité zdroje potravy, včetně mořských plodů, což bylo důležité pro jejich výživu.
Geografická izolace: Ebro řeka a další přírodní bariéry mohly zpomalit příchod moderních lidí, což umožnilo Neandrtálcům přežít déle.
Přizpůsobivost: Neandrtálci byli schopni přizpůsobit se různým prostředím a využívat efektivně dostupné zdroje.
Vztah mezi neandrtálci a moderními lidmi nebyl nepřátelský či nevraživý. Byl komplexní a zahrnoval jak soužití, tak genetické křížení. Toto genetické propojení přineslo moderním lidem některé výhody, například posílení imunitního systému a adaptaci na chladnější podnebí. Na druhou stranu ale některé neandrtálské geny mohou být spojeny s vyšším rizikem depresí nebo závislosti na nikotinu.
Homo Neanderthalis a Moderní lidé, Homo Sapiens, se lišili v několika klíčových aspektech a to nejen vzhledem a robustností postavy, ale i způsobem myšlení a chování. Foto Pixabay a Otto Horský, 1960.
Fyzická postava neandrtálce se vyznačovala velkou hrubou silou a výrazem tváře s odhodláním k lovu a k boji o své území. Zdroj Pixabay.
Fyzická stavba: Neandrtálci měli robustnější těla, širší hrudníky a kratší končetiny, což jim pomáhalo přežít v chladném klimatu. Jejich lebky měly výraznější nadočnicové oblouky a větší nosní dutiny, zatímco moderní lidé mají jemnější rysy a štíhlejší postavy.
Mozek: Mozek Neandrtálců byl v průměru větší než u moderních lidí, ale jeho struktura naznačuje, že více energie bylo věnováno smyslovému vnímání a pohybu, zatímco moderní lidé mají větší kapacitu pro abstraktní myšlení a sociální interakce.
Chování a kultura: Moderní lidé měli pokročilejší nástroje, složitější jazyk a umělecké projevy. Neandrtálci však také vykazovali známky symbolického myšlení, například pohřbívání mrtvých a používání pigmentů.
Adaptabilita: Moderní lidé byli schopni přežít v širším spektru prostředí díky lepším technologiím a sociálním strukturám, což jim umožnilo vytlačit Neandrtálce. Je fascinující, jak se tyto dva druhy lišily, ale zároveň sdílely mnoho společného. Zdálo by se tedy předpokládat, že nebylo důvodů k tomu, aby neandrtálci tak poměrně rychle „bojiště“ o životní prostor.
Hlavní důvody, vedoucí k vyhynutí neandrtálců:
Klimatické změny: Dramatické změny klimatu, jako období chladného sucha, mohly vést k nedostatku potravy a vody.
Konkurence s moderními lidmi: Homo sapiens byli technologicky pokročilejší a efektivnější v získávání zdrojů, což mohlo Neandrtálce vytlačit z jejich území.
Genetické problémy: Některé studie naznačují, že genetická náchylnost k určitým nemocem mohla ovlivnit jejich reprodukční schopnosti.
Epidemie: Neandrtálci mohli být méně odolní vůči nemocem přenášeným moderními lidmi, což mohlo vést k smrtícím epidemiím. Je fascinující, jak se tyto faktory spojily a ovlivnily jejich osud.
Závěrem snad mohu uvést, že jejich velká síla a postava je povzbuzovala k lovu hrubou silou, zatímco Sapiens bojovali na dálku s oštěpy/luky, což se ukázalo jako mnohem efektivnější a bezpečnější. Sapiens také inklinovali k boji ve větších skupinách a byli společenštější, čímž přispívali k dlouhověkosti našeho druhu. Neandrtálci pravděpodobně potřebovali více energie, protože byli silní a měli velké mozky. Nebyli schopni přežít v konkurenci s s moderními lidmi při nedostatkem živin.
Zatímco muži se vyznačovali robustností postavy a odhodláním k boji, ženy byly ladnějších postav. Vzhlednější a štíhlá neandrtálkyně před svojí jeskyní. Foto Pixabay.
Homo Neandrthalis a Homo Sapiens společně na lovu medvědů. Fotomontáž Otto Horského z roku 1960.
Zdroje:
https://www.dotyk.cz/magazin/vymirani-neandrtalcu-30001111.html
