Kariérní diplomat Jan Žižka a jeho cesta ke kultivaci české společnosti

Jan Žižka absolvoval vysokoškolská studia na Vysoké škole ekonomické (obchodní fakulta) v Praze a na Moskevském státním institutu (univerzitě) mezinárodních vztahů – MGIMO v Moskvě. Zde studoval kromě ruštiny, angličtiny, francouzštiny a fakultativně němčiny, též krásný africký jazyk amharštinu. Pohyboval se dlouhou řadu let v oblasti mezinárodních vztahů. Pracoval dlouhodobě jako diplomat ve Švýcarsku a v Alžírsku. Na Československé stálé misi při Evropské úřadovně OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě působil jako 3. a později jako 2. velvyslanecký tajemník. Velkou předností multilaterální diplomacie je ta skutečnost, že je tu možnost pracovat v podstatě se všemi zeměmi světa, což u bilaterální diplomacie v naprosté většině případů možné není. Vždycky se totiž najdou země, se kterými země působnosti nemá diplomatické vztahy. Dokonce ani velmoci nemají diplomatické vztahy se všemi zeměmi světa. Vhodným příkladem jsou vztahy mezi USA a Kubou. Dlouhá léta tyto dvě sousední země neměly řádné diplomatické vztahy. V OSN a institucích systému OSN je zastoupení zemí prakticky 100%. A v podstatě všechny země mají svá stálá zastoupení, resp. stálé mise v Ženevě, New Yorku a rovněž v dalších centrech multilaterální diplomacie, např. ve Vídni.

V Alžírsku působil jako československý velvyslanec (The Middle East and North Africa 1987 Thirty – Third Edition 1986, London) a byl zároveň ko-akreditován v Mauretánii, kterou každý rok navštívil a vždy se sešel s prezidentem, ministrem zahraničí a dalšími čelnými politiky a představiteli. Vždy ho doprovázela Eva Žižková, která byla zvána na zajímavé diplomatické akce manželkou ministra zahraničí. V Alžíru rovněž udržoval kontakty s klíčovými představiteli hlavních palestinských organizací a s vedením Fronty Polisario (Západní Sahara). Fronta Polisario považuje celé území Západní Sahary za Saharskou arabskou demokratickou republiku – RASD – République Arabe Sahraouie Démocratique. Ve skutečnosti zhruba 80% území je spravováno Marokem, které celé území Západní Sahary považuje za svoji součást. Cca 20 % území kontroluje Fronta Polisario.

RASD byla od roku 1982 členem Organizace Africké Jednoty - OAJ a od roku 2002 je členem Africké Unie, která nahradila OAJ.

V Alžíru se zúčastnil, kromě mnohého jiného, zasedání Palestinské národní rady (Palestinského parlamentu), kde se osobně setkal s Jásirem Arafatem, nositelem Nobelovy ceny míru a dalšími čelnými palestinskými představiteli, včetně šéfa současné Palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse, resp. Abú Mázina.

Podílel se aktivně na získání a realizaci několika zajímavých investičních celků na rozsáhlém alžírském teritoriu, ve velice tvrdé konkurenci.

Zúčastnil se jako československý delegát několika zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku, kde také vystupoval ve všeobecné debatě, včetně mimořádného zasedání v roce 1980, které bylo věnováno klíčovým mezinárodně – ekonomickým záležitostem a problémům, řady zasedání Hospodářské a sociální rady OSN v Ženevě, několika zasedání Programu OSN pro rozvoj – UNDP v Ženevě, New Yorku a Santiago de Chile. V Chile navštívil několik zajímavých projektů UNDP v poli, tedy v terénu. Zasedání v Santiago de Chile se uskutečnilo relativně krátce před tím, než generál Augusto Pinochet zaštítil vojenský puč a převzal silou moc v zemi. Při tomto puči zemřel řádně zvolený prezident země socialista Salvator Allende. Podle jedné varianty byl zabit, podle druhé spáchal sebevraždu.

V březnu roku 1970 se zúčastnil v New Yorku mimořádného zasedání Řídící rady UNDP, které bylo věnováno přestavbě systému poskytování technické pomoci OSN. Projednávala se zároveň velice zajímavá zpráva profesora Roberta Jacksona z Austrálie a hovořilo se zde o přípravě studie Římského klubu, která následně vyšla pod názvem „Limity růstu“. Jedná se mimochodem o velmi zajímavou studii tohoto renomovaného Klubu. Byl rovněž účastníkem zasedání Programu OSN pro průmyslový rozvoj – UNIDO ve Vídni a v Bangkoku. Zúčastnil se II. fáze Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která probíhala v Ženevě. Byl zvolen místopředsedou 76. zasedání Rady FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) v Římě (6. – 8. listopadu 1979) u příležitosti 20. Generální konference FAO, místopředsedou a následně předsedou Sesionálního výboru Evropské hospodářské komise OSN v Ženevě a byl v roce 1989 členem první československé mise u Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové Banky ve Washingtonu.

Ve dnech 26. a 27. dubna 1993 se zúčastnil Výročního zasedání Rady Guvernérů Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně. Zúčastnil se několika zasedání Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu. Zúčastnil se jako člen delegace podpisu Společné deklarace mezi Evropským hospodářským společenstvím – EHS a Radou vzájemné hospodářské pomoci – RVHP v Lucemburku dne 25.června 1988 (podepisovali Rudolf Rohlíček za RVHP a Hans – Dietrich Genscher za EHS).

V rámci 20. Generální konference FAO se jako člen Byra této konference zúčastnil komorního setkání se Svatým Otcem Janem Pavlem II.

Absolvoval měsíční speciální kurz v Evropské úřadovně OSN v Ženevě v roce 1970 věnovaný technické pomoci OSN. Tento kurz byl organizován a financován UNDP. Mimochodem, v Československu bylo tehdy realizováno několik projektů právě ve spolupráci s UNDP. Nejúspěšnější byl projekt Výzkumného výpočetního střediska v Bratislavě, tehdy dobře známého pod zkratkou VVS, v rámci kterého slovenští kolegové obdrželi moderní americký počítač, který by jinak nezískali, vzhledem k tehdy platnému tvrdému embargu. I na přípravě a realizaci tohoto projektu se aktivně podílel.

V Ústavu teorie a praxe žurnalistiky při Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy vedl v letním semestru 1980/ 1981 kurz „Aktuální problémy mezinárodních ekonomických vztahů“.

Počátkem a koncem 80. let působil jako místopředseda Československých výborů pro spolupráci s UNICEF, FAO a UNIDO.

V říjnu roku 1988 vedl československou delegaci na meziministerských Německo (NSR) – českých konzultacích v Praze v Černínském paláci.

V roce 1989 absolvoval dvoustranné konzultace na ministerstvu zahraničních věcí NSR v Bonnu a téhož roku rovněž ve Stockholmu.

Počátkem roku 1990 doprovázel delegaci UNICEF na Pražský hrad na jednání s prezidentem Československa Václavem Havlem.

V prosinci roku 1991 absolvoval v Curychu seminář pro bankovní odborníky organizovaný Crédit Suisse.

Procestoval pracovně i soukromě celou Severní a částečně též Západní Afriku od Egypta až po Senegal, Ruskou Federaci a prakticky všechny bývalé svazové republiky dnes již neexistujícího Sovětského svazu, včetně oblastí Sibiře, Kavkazu, Pobaltí, Střední Asie, Krymu, Abcházie a prakticky všechny evropské země.

V roce 1959, ve dnech 10. – 12. července, se podílel na organizaci sjezdu „šumavských cirkusáků“ ve Vimperku, doprovázenou výstavou Čs. státních cirkusů, výstavou obrazů a fotografií.

V roce 1966 se zúčastnil měsíčního budovatelského tábora v Egyptě a při této vynikající příležitosti procestoval společně s inženýrským geologem, cestovatelem, spisovatelem a znalcem Latinské Ameriky a Kuby, peruanistou Ing. Ottou Horským, CSc. Egypt od Káhiry až po Asuán. Společně také navštívili i právě dokončovanou Asuánskou přehradu na řece Nilu, tehdy největší vodní dílo světa (10).

V roce 1970 se zúčastnil velkého mezinárodního setkání mládežnických organizací z celé Evropy v Helsinkách. Navštívil celkově více než 80 zemí celého světa.

V roce 1980 absolvoval velice zajímavý měsíční kurz v Diplomatické akademii Ministerstva zahraničních věcí SSSR v Moskvě.

19 let, až do roku 2013, pracoval v České spořitelně, a.s. v sekretariátu pěti generálních ředitel, 12. prosince 2000 byl jmenován ředitelem odboru v sekretariátu generálního ředitele Jacka Stack. Podílel se aktivně na úspěšné privatizaci České spořitelny, a.s. Aktivně se rovněž podílel na vzniku České bankovní asociace.

Několik let pracoval jako poradce generálního ředitele jedné z prvních privátních bank Banky Bohemia, a.s.

Zúčastnil se jako člen delegace několika Výročních zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové Banky v HongKongu, Praze a Washingtonu, Světových kongresů spořitelen v Tokiu, Berlíně a Madridu a četných jednání Světového institutu spořitelen – WSBI a Evropského sdružení spořitelen – ESBG v řadě evropských zemí, včetně Ruské Federace, Litevské republiky, atd.

Absolvoval měsíční studijní pobyt ve Společné kanceláři WSBI – ESBG v Bruselu. Koncem 90tých let byl opakovaně pozván do Bonnu do centrály DSGV – Svazu německých spořitelen a Landesbank, kde se zúčastnil několika speciálních školení a zasedání. Pozval ho Dr. Horst Köhler, v té době prezident DSGV a ESBG. Později šéf Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, následně šéf Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu, a nakonec německý prezident.

Od roku 2003 se věnoval, kromě celé řady dalších záležitostí, které vyplývaly z jeho zařazení v sekretariátu představenstva a dozorčí rady České spořitelny, a.s., organizaci cestovatelských superexpedicí Money Club po celém světě. A právě o těchto superexpedicích pojednává jeho kniha „Za sedmi novodobými divy světa aneb Poučné a veselé příhody z cest Money Club České spořitelny kolem světa s CK ESO travel“. Vyšla v roce 2011. K dnešnímu dni se uskutečnily tyto nádherné superexpedice : “Svatý Petrohrad a okolí, Moskva a okolí, Jihoafrická republika – Zimbabwe – Viktoriiny vodopády, Čína, Singapur – Austrálie – Nový Zéland, Kyjev – Ukrajina, Peru – Bolívie – Brazílie, Vatikán – Řím, Indie – Nepál, Svatá Země – Jordánská Petra, Cuba, Japonsko – Jižní Korea, Velký Západ USA, Španělsko – Malaga – Granada / Alhambra – Sevilla – Córdoba – Cádiz – Gibraltar – Malaga, Indočína – Vietnam – Laos – Kambodža, Canada, Zámky na Loiře – Paříž, Argentina – Patagonie – Ohňová Země – Ushuaia – Mendoza – Vodopády Iguacu , Skandinávie – Severní Norsko, Indonésie – SAE – Dubaj, Perská říše - Írán, Maroko, Island, Madeira, Albánie (9), Thajsko“…

Od roku 2002 je výkonným tajemníkem Občanského sdružení, nyní Spolku Money Club. Tento Klub má několik sekcí, včetně velice aktivní sekce cestovatelské. Je rovněž výkonným tajemníkem Zaměstnaneckého golfového klubu České spořitelny.

V roce 2011 se stal členem Českého klubu cestovatelů. Dne 27. ledna 2012 byl, spolu s Evou Žižkovou, přijat do prestižního „Klubu H + Z“. Stalo se tak ve zlínském zámku za účasti slavného československého cestovatele Ing. Miroslava Zikmunda.

V roce 2012 vyšla jeho další kniha, která nese název „Money Club a vybrané epizody z nedávné historie České spořitelny“. V roce 2013 vyšla jeho kniha „Amnestii jsem nepřijala…Eva Žižková – životní příběhy“. V roce 2015 vyšla jeho kniha „Cesty za poznáním a po 13 letech spravedlnost pro Evu Žižkovou“. V roce 2017 vyšla jeho kniha „Podíl USA na vzniku sovětské supervelmoci – Česká republika a svět ve 20. a 21. století“.

V roce 2019 vyšla jeho kniha „Od bipolárního k multipolárnímu světu – Malé a velké záležitosti v rámci České republiky a ostatního světa“.

V roce 2021 vyšla jeho další kniha „Diplomacie úsměvná, vážná, ale i tragická – Diplomacie tradiční a diplomacie bankovní“.

A v roce 2025 to byla zatím poslední knížka „Svět se výrazně mění – Navíc stále rychleji“.

Na jeho dlouholeté všestranné činnosti se mimořádně aktivně podílela jeho celoživotní partnerka a manželka Eva Žižková. V roce 2026 to bude již 60 let společného života.

Zdroje:

1 - Jan Žižka (2011): Za sedmi novodobými divy světa. Repronis Ostrava, 2011, ISBN 978-80-7329-268-3. S předmluvou Otto Horského.

2 - Jan Žižka (2012): Money Club a vybrané kapitoly z nedávné historie České spořitelny. Repronis Ostrava, 2012. ISBN 978-80-7329-328-4. S předmluvou Otto Horského.

3 - Jan Žižka (2013): Amnestii jsem nepřijala…Eva Žižková – životní příběhy“ ISBN 978-80-260-4396-6. Úvodní slovo Prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.

4 - Jan Žižka (2015): Cesty za poznáním a po 13 letech spravedlnost pro Evu Žižkovou. ISBN 978-80-260-81-16-6. Úvodní slovo Prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.

5 - Jan Žižka (2017): Podíl USA na vzniku sovětské supervelmoci - Česká republika a svět ve 2. a 21. století. ISBN 978-8/0-270-08-84-1. Slovo úvodem Otto Horský.

6 - Jan Žižka (2019): Od bipolárního k multipolárnímu světu – Malé a velké záležitosti v rámci České republiky a a ostatního světa. ISBN 978-80-270-5677-4. Úvodní slovo Otto Horského.

7 - Jan Žižka (2021): Diplomacie úsměvná, vážná, ale i tragická – Diplomacie tradiční a diplomacie bankovní. Několik slov úvodem Otto Horský. ISBN 978-80-270-8881-2.

8 - Jan Žižka (2025): Svět se výrazně mění – Navíc stále rychleji. ISBN 978-80-11-06465-5.

9 - Otto Horský (2025): Super expedice Money Clubu do Albánie v roce 2025. Platforma - Médium.cz, 2025-11-29.

10 – Otto Horský (2010): Nosičem vody v Egyptě. Vydavatel Nová Forma s.r.o. ISBN 978-80-7453-050-0.