55 roků od katastrofy československých horolezců pod Huascaranem v Peru

Dne 31. května roku 1970 postihlo Peru mohutné zemětřesení o síle 7,5 stupně Richterovy stupnice. Otřesy způsobily uvolnění laviny ledu a kamení ze severní stěny Huascaranu, která se sesunula o 2500 m níže a svým pravým okrajem pohřbila základní tábor československé horolezecké expedice. Všech 14 členů výpravy společně s chilským průvodcem zahynulo.

Toto zemětřesení o síle 7 až 9 stupňů Richterovy stupnice, patří svojí obrovskou intenzitou, ale i počtem mrtvých, mezi největší zaznamenaná zemětřesení nejen v historii Peru, ale na celé západní polokouli. Zasažená oblast přesahovala od pobřeží Pacifiku až do pohoří Kordiller délku 1000 km a šířku 250 km, zpustošena byla oblast o rozloze 83 500 km2.  Zcela nebo téměř zaniklo 250 měst a obcí, zahynulo asi 80 000 lidí, 20 000 zůstalo nezvěstných, dalších 50 000 bylo vážně zraněno. V nemocnicích bylo hospitalizováno 143 331 zraněných, bez přístřeší zůstalo 200 000 lidí, nějak postižených bylo dle odhadů až 3 miliony lidí. Epicentrum zemětřesení se nacházelo v moři 30 km západně od přístavního města Chimbote. V samotném Chimbote dosahovalo magnitudo zemětřesení M až VIII. stupně, ve starobylém městě Casma dokonce IX. stupně. Síla zemětřesení byla tak mohutná, že vyvolala celou řadu sesuvů v okruhu přesahujícím 100 km kolem města Chimbote a na pobřeží Pacifického oceánu, ale zejména v pohoří ve správní oblasti Ancash a v provinciích Huánuco a La Libertad. Téměř třetina všech obětí katastrofy zahynula v oblasti nejvyšší peruánské hory, Huascaranu, z něhož se utrhla mocná lavina, která zasáhla hustě obydlené oblasti. Následné svahové pohyby se zde zkombinovaly a způsobily velké hmotné ztráty, ale i další lidské oběti.

Katastrofa neblaze postihla naší československou horolezeckou výpravu. Byl vlhký, podzimní den, 31. května 1970, podobný jako každý rok v tuto dobu. V Limě v Peru bylo za­taženo, na město padala „garrúa“, jak obyvatelé nazývají husté mžení, typické pro podzimní dny. Správní oblasti Ancash a La Libertad odpočívaly v klid­né odpolední pohodě. Tam někde vy­soko pod nejvyšší peruánskou horou Huascaran (6768 m n.m.) se chystala čtrnáctičlen­ná československá horolezecká expe­dice k výstupu. Právě byli shromážděni všichni v základním táboře a domlouvali se na podrobnostech a úkolech jednotlivých členů výpravy. A pak se to přihodilo. Bylo právě 15:36 hodin. Nikdo to nečekal. Obrovský otřes země o síle VII0 intenzity dle stupnice MCS trval 45 vteřin. Těchto 45 vteřin zmařilo tisíce lidských životů. Dese­tiletí lidského úsilí se rázem promě­nilo v trosky a škody byly nedozírné. Z 38 měst a vesnic v regionu Ancash 15 bylo totálně zničeno a zbytek byl po­vážlivě poškozen. Více než 70 000 do­mů bylo klasifikováno jako neobyva­telných, byly zničeny přivaděče vody, kanalizace, byla omezena výroba elek­trické energie na pouhých 10 % normálního výkonu v hydrocentrále „Caňol del Pato“ na řece Santa v provincii Huallanca a hydrocentrála byla vážně poškozena. Beze všech pochybností, tato správní oblast byla nejvíce postižena a v ní zejména malebná oblast Callejon de Huayllas pod Huascaranem. Město Huaráz bylo po zemětřesení pokryto černým kobercem prachu a zůstalo v něm 10 000 mrtvých. Také další města a vesnice v této oblasti byla totálně zničena, od Recuay na jihu až po město Huallanca na severu. Druhé nejvýznamnější město Yungay, společně s osadou Ranrahirkou, byly pohřbeny pod lavinou bahna a kamení, pod níž zůstalo 25 000 obyvatel a celá československá horolezecká expedice. Laviny a sesuvy půdy přerušily cesty a silnice, v několika místech zatarasily tok řeky Santa a zmizela železnice spojující město Chimbote s Huallankou.

Se smutkem vzpomínáme na tuto tragickou přírodní katastrofu. Je všeobecně známo, že severní vrchol Huascaranu v Bí­lých Kordillerách patři k masivům, které stojí na nepevných nohou. Již v minulosti se z této hory zřítily ni­čivé laviny kamení a rozbředlého ma­teriálu a zničily osadu Ranrahirca. V roce 1962 zahynuly v této osadě a v jejím okolí čtyři tisíce lidí. Severní vrchol již několikrát v novodobé historii dokazoval svůj neklid. Snad žádná jiná hora v této oblasti tak často nesetřásá svůj mo­hutný ledový příkrov.

Bohužel, právě v době, kdy pod Huascaranem tábořila výprava československých horolezců, postihlo Peru snad jedno z největších zemětřesení v novodobé historii. Tako­vému náporu nemohl nesoudržný Hu­ascaran odolat. Po prvním větším zá­chvěvu země se odlomil až devadesát metrů tlustý a dva kilometry široký blok ledu a sněhu, který se zřítil po osm set metrů vysoké skalní stěně. Přitom s sebou strhl nesmírné množství skal­ních bloků a sutí. Lavina proletěla po jednom z ledovců, protrhla postran­ní morény a dole se natlačila do ka­ňonu Rio Shacsha. Příval měl takovou kinetickou energii, že ještě na hor­ním konci kaňonu přeletěl jeho postranní proud horský hřeben, jako by byl katapultován, a pak se sesunul na město Yungay. Hlavní proud laviny se hnal dolů údolím řeky Shacsha, smetl Ranrahir­ku a valil se pak dál údolím řeky Santa, kde na celém toku dokončil dílo zkázy. K představě, o jak výjimečný sesuv šlo, snad přispěje údaj, že až do údo­lí Shacsha í dál přinesl skalní bloky veliké jako panelový dům. Rychlost sesuvu byla v souladu s fyzikálními zákony. Od místa odtrhnutí hmot až k soutoku zmíněných řek je to patnáct kilometrů. Hlavní masa sesuvu urazila tuto vzdálenost asi za dvě minuty, což odpovídá ry­chlosti až 450 kilometrů v hodině. Samozřejmě, že při takové rychlosti měl ničivé účinky í stále stlačovaný polštář vzduchu před lavinou, jejíž objem se odhaduje na padesát miliónů ku­bických metrů hmoty. Pod obrovskou masou sněhu, ledu, bláta a kamení nalezlo smrt i čtrnáct českoslo­venských horolezců. Město Yungay přestalo existovat.

Při vzpomínce na tuto událost vyvstává otázka, zda si naši horolezci správně vybrali svoji základnu, v níž se připravovali na výstup. Určitě ano. Ostatně, její umístění konzultovali s peruánskými andinisty a dalšími odborníky. Ale kdo mohl počítat s tím, že utržená masa hory Huascaranu bude tak obrovská a živá, že se převalí přes údolí a přes protilehlý hřeben a zasype naše horolezce? Asi dva kilometry výše ve svahu byl tábor japonských horolezců, kteří celou tragedii pozorovalia je lavina minula.

Přizvaní odborníci na posouzení místa katastrofy.

Po zemětřesení přizvala peruánská vládu k posouzení katastrofy celou řadu mezinárodně uznávaných expertů. Mezi nimi také jednoho z nejuznávanějších světových odborníků z oboru mechaniky hornin, profesora Vojtěch Mencla z Vysokého učení technického v Brně. Ten posuzoval zejména příčiny vzniku a charakter sesuvu. Podle něj se západní část vrcholu hory Nevados Huascaran zřítila na ledovec, čímž vznikla ohromná lavina kamení, sněhu a ledu, která vytvořila suťový proud dlouhý 16 km, při čemž sesuvné hmoty dosahovaly objemu 50–100 mil. m3.  Rychlost pohybu skalních sutí byla odhadována na 280 km/h, místy i více. Část pohybu se děla po vzdušném polštáři (Mencl 1974). V údolí řeky Santy došlo k promísení tohoto materiálu s vodou a pohyb dále pokračoval jako typický suťový proud.

Svědectví dvou přeživších obyvatel města Yungay.

„V horní části města jsem pozoroval blížící se světlešedou gigantickou vlnu bahna a kamení, velmi podobnou přílivové vlně na moři. Hřeben vlny dosahoval výšky 25 až 30 metrů“.

„Slyšeli jsme ohromný hluk, který se šířil po obou stranách údolí. Ten hluk připomínal řev mnoha letadel. Netušili jsme, odkud přichází, ani co se přihodilo, v těchto okamžicích nás nenapadlo dávat to do spojitosti s Huascaranem. Nakonec jsme spatřili blížící se aluvion složený z černého bahna a kamení vysoký 40 metrů a z něho se metaly a přeskakovaly různě barevné jiskry a ve vzduchu se vznášely obrovské balvany.“

Některé zdroje uvádějí, že v Yungay bylo pohřbeno pod 7 až 10metrovou pokrývkou bahna a kamení až 23 000 lidí. Zachránilo se jen asi 300 lidí, kterým se podařilo doběhnout ke hřbitovu na pahorku a několik desítek dětí, které byly právě v cirkuse Berolina výše ve svahu. Lavina pohřbila i svatebčany při právě probíhajícím bujném veselí.

Doslov

Je opravdu potěšitelné, že peruánská strana si velice váží předchozích badatelských aktivit českých odborníků a štafetu převzala mladší generace badatelů, kteří velmi úspěšně rozvíjejí v kooperaci s pracovištěm Národního vodohospodářského úřadu Peru (Autoridad Nacional de Agua – ANA) v Huarazu badatelský projekt, týkající se pohoří Cordillera Blanca. Jde o hodnocení přírodních rizik a nebezpečí sesuvů a povodní z ledovcových jezer ve vybraných ledovcových údolích. Mezi ně patří zejména doc. RNDr. Jan Klimeš z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR, doc.RNDr. Vít Vilímek z Katedry fyzické geografie a geoekologie Při F UK a pracovníci Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.Masaryka v Brně.

Nezasvěcení možná nevědí, že s touto smutnou horolezeckou expedicí je spojená Jizerská padesátka. Ta se běhá od roku 1968, kdy proběhl první ročník. Smyslem závodu byla příprava horolezců na sezónu, a jejími účastníky byli právě i účastníci výpravy na Huscarán. Po jejich tragické smrti získala Jizerská padesátka přídomek Memoriál Expedice Peru 1970 a vzpomínka na horolezce je nedílnou součástí každoročního zahájení tohoto jedinečného vytrvalostního běžeckého lyžařského závodu.

Dojemná návštěva místa katastrofy po dvou letech.

V roce 1972 doprovázel několik manželek zahynulých horolezců do Peru pod Huascaran MUDr. Zdeněk Vlč, expediční lékař několika výprav do jihoamerických And a do Hindúkuše. V televizním pořadu Dobytí kontinentů v dílu „Člověk proti horám“, v němž jsem společně s ním vystupoval, mi vyprávěl, že původně byla návštěva místa katastrofy horolezců slíbena všem manželkám, ale nebyly na to finanční prostředky, tak byly vybrány jen některé. Jedna z nich našla mezi balvany v suťovém proudu, pokrývajícím těla horolezců, ponožky, které upletla svému muži na tuto výpravu. Byl to prý pro všechny přítomné velmi silný emocionální a nezapomenutelný zážitek.

Památník zahynulým horozlezcům, vybudovaný v blízkosti místa katastrofy:

Zdroje:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File: Yungay_Viejo_location_of_landslide_1970

https://espanol.radio.cz/la-tragedia-de-alpinistas-checos-y-el-libro-sobre-huascaran-8070541

https://www.gob.pe/institucion/embajada-del-peru-en-republica-checa/noticias/699248-homenaje-a-montanistas-checos-fallecidos-en-huascaran