Již druhý rok přispěvatelem otevřené blogovací platformy Médium.cz

Již druhý rok jsem pravidelným přispěvatelem do otevřené blogovací platformy Médium.cz, kde mohou lidé publikovat své texty. Většina z těch mých se dostala na hlavní stránku Seznamu, jeden dokonce do knihy vydané Seznamem ke dvouletému výročí „Dva roky s blogy Médium.cz“ (6) a stal jsem se Partnerem Seznamu.

Moje blogy jsou uvedeny krátkou charakteristikou autora, jejímž nejsem autorem:

Ing. Otto Horský, CSc, světově uznávaný inženýrský geolog, diplomat, cestovatel, spisovatel a peruanista. Zodpovědný řešitel a koordinátor projektů výstavby přehrad vodních děl Dalešice, Mohelno, Slezská Harta, Josefův Důl a dalších dvaceti přehrad v projekční přípravě. Zde je na místě se zmínit, že zejména VD Dalešice, s kamenitou přehradní hrází s jílovým těsněním, vysokou 99,5 metrů je nejvyšší hrází tohoto typu ve střední Evropě a voda z přehrady slouží k zásobování atomové elektrárny v Dukovanech. Pokud bychom pominuli jeho stavby v zahraničí, patří Dalešice a jím navržená a zdokumentovaná koncepce sypané zemní hráze mezi jeho stěžejní díla. Autor řady nejen odborných publikací doma a v zahraničí, ale i mnoha populárně vědeckých článků. Žil a pracoval 16 let v zahraničí, převážně ve španělsky mluvících zemích, především v Peru, na Kubě a ve Španělsku. Významně se zde podílel na budování přehrad a dalších velkých vodních a energetických staveb. Žil mezi domorodci, Indiány. Celkem převážně pracovně jako odborný expert navštívil více než 40 zemí. Přednášel na univerzitách ve Španělsku, v Mexiku, na Kubě a v Peru. Účastník vědecké expedice Titicaca 2004. Mluví a píše španělsky, anglicky, německy a rusky. Přítel cestovatelů Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla. Dům jeho rodiny v Brně, kde dnes žije, je doslova protkán obrovským množstvím zajímavých artefaktů z cest a života v zahraničí. V roce 2018 mu peruánská vláda udělila nejvyšší peruánský řád, který mohou dostat cizinci, kteří přispěli k rozvoji Peru a jeho propagaci ve světě. – Orden al Mérito del Servicio Diplomático del Peru „José Gregorio Paz Soldán“ s právem nosit rytířský titul Comendador – Velitel, Komtur a být součástí jeho jména. Od roku 2016 je instalována v Letovickém zámku u Boskovic jeho trvalá výstava fotografií a dokumentů s peruánskou tematikou. V roce 2021 obdržel zlatou medaili AQZ (akademika Quido Záruby), která se uděluje významným osobnostem za mimořádný přínos k rozvoji oboru inženýrské geologie a geotechniky u nás a v zahraničí.

V jedné reakci „diskutéra“ k tomuto úvodu jsem se dočetl: Nic tak „samožerského“ jsem již dlouho nečetl. Myslím, že k tomu není co dodat.

Postupně se krátce vyjádřím k uvedeným oborům:

Inženýrský geolog:

V řadě mých již uveřejněných blogů se této profesi myslím dostatečně jasně vyjadřuji. Proto mě překvapuje, když v diskuzích se objevuje základní neznalost existence Inženýrská geologie jako oboru. Jeden „diskutér“ napsal:

„Proboha, co ten autor pil? Inženýrský geolog, co to je za profesi? Vážený pane autore, než začnete psát o něčem, o čem víte kulové ....., Zjistěte si fakta a  nebo přestaňte používat geologický překládač “. Co k tomu dodat více?

Diplomat:

Diplomat je odborník, který reprezentuje svou zemi nebo organizaci v zahraničí, udržuje diplomatické vztahy a jedná s cizími vládami za účelem podpory národních zájmů. Je to náročná profese vyžadující široký politický rozhled, schopnost vyjednávat a analyzovat mezinárodní události.(AI).

Diplomatem v tomto smyslu jsem byl v letech 1974 až 1976, kdy po smrti mé manželky Olgy jsem musel službu v zahraničí ukončit a pokračoval jako hlavní řešitel projektu a výstavby přečerpávací vodní elektrárny v Dalešicích. Ne funkci, ale diplomatický pas jsem měl i v letech 1984 až 1989, protože jsem koordinoval a řídil průzkumné a projekční práce pro projekt a výstavbu největší a nejdůležitější stavby na Kubě, která byla pod přímým dohledem Fidela Castra, výstavbu přečerpávací vodní elektrárny v pohoří Escambray. Ve většině západních zemí diplomat nefunkčně zůstává diplomatem až do smrti.

Cestovatel:

je člověk, který cestuje a navštěvuje různá místa s cílem poznávat nové kraje, kultury, nebo za jinými účely, jako je odpočinek, práce či vědecký výzkum. Může jít o osoby, které se pohybují v rámci turismu, obchodníci, migranti, nebo ti, kteří podnikají dlouhodobé výpravy za poznáním světa. (AI).

To je velmi dobrá a vyčerpávající charakteristika. Většinou za prací nebo za účelem výzkumu, ale i za rekreací, jsem strávil v zahraničí 16 roků a nalétal 1 185 800 km.(5).

Spisovatel:

Spisovatel je osoba, která píše a vytváří literární díla, jako jsou knihy, povídky, básně a další texty. Je autorem těchto děl a jeho práce se obvykle týká vyjadřování myšlenek, příběhů nebo emocí v psané formě. (AI)

Jako vedlejší produkt mých cestovatelských a pracovních aktivit jsem napsal a publikoval více než 20 populárně odborných, výzkumných, či knih o navštívených zemích, označených ISBN a publikoval 155 odborných článků v mnoha zemích světa (Etiopie, Austrálie, Holandsko, Rusko, Cuba, Španělsko, Peru).

Peruanista:

Slovo „Peruanista“ znamená odborník na Peru. Je to člověk, který se zabývá studiem Peruánské kultury, historie, geografie, jazyka nebo jiných aspektů této jihoamerické země.

Kdo a čím jsem

Nejdříve uvedu, co je o mně a o mém životě uvedeno na Wikipedii:

Otto Horský,

(* 13. dubna 1938 Prostějov) je český inženýrský geolog, diplomat, cestovatel, spisovatel a peruanista. 16 let žil a pracoval v zahraničí, převážně ve španělsky mluvících zemích, především v Peru, na Kubě a ve Španělsku.

Absolvoval základní školu a gymnázium v Prostějově, v roce 1961 dokončil studium geologie na Vysoké škole báňské v Ostravě. Od roku 1960 pracoval ve společnosti Geotest Brno, s níž v 60. a na počátku 70. let absolvoval stáže v mnoha zahraničních zemích (Rakousko, Egypt, Španělsko, Itálie, Řecko, Rumunsko, Jugoslávie, SSSR aj.).

V letech 1974–1976 vykonával službu inženýrského poradce na vodních stavbách v Peru, a v letech 1978–1982 na Kubě, kde rovněž působil jako hlavní inženýr ministerstva stavebnictví. V letech 1984–1988 se na Kubě podílel na projektování přečerpávací elektrárny. V letech 1991–1994 ředitelsky vedl geologickou akciovou společnost VESA, SA ve Španělsku. Od roku 1994 samostatně podniká v ČR v oblasti provádění a projektování geologických prací.

V letech ČSSR působil jako projektant a koordinátor výstavby přehrad vodních děl Dalešice (s unikátní vysokou – 99,5 m – sypanou hrází), Mohelno, Slezská Harta, Josefův Důl; u dalších 28 přehrad vedl předprojekční přípravu.

Je autorem řady českých i zahraničních odborných publikací, ale i populárně vědeckých článků (5). Mluví a píše španělsky, anglicky, německy a rusky. Přednášel na univerzitách ve Španělsku, v Mexiku, na Kubě a v Peru. Zúčastnil se vědecké expedice Titicaca 2004. Jako odborný expert navštívil více než 40 zemí. Žil a pracoval 16 let v zahraničí, převážně ve španělsky mluvících zemích, především v Peru, na Kubě a ve Španělsku. V zemích Jižní Ameriky žil mezi domorodci a Indiány; nejen proto se mohl stát přítelem cestovatelů Miroslava Zikmunda a Miloslava Stingla.

Od roku 2016 je v Letovickém zámku u Boskovic instalována jeho trvalá výstava fotografií a dokumentů s peruánskou tematikou „Peru - 50 let kontaktů a spolupráce. Retrospektivní pohled na Peru“. (5).

Ocenění

V roce 2018 mu peruánská vláda udělila nejvyšší peruánský řád, udělovaný cizincům, kteří přispěli k rozvoji Peru a jeho propagaci ve světě – Orden al Mérito del Servicio Diplomático del Peru „José Gregorio Paz Soldán“ s právem nosit u jména rytířský titul Comendador(Velitel, Komtur). V roce 2021 obdržel zlatou medaili AZQ (akademika Quido Záruby) za mimořádný přínos k rozvoji oboru inženýrské geologie a geotechniky u nás a v zahraničí.

Co o mně napsal můj starší bratr Milan

Kdo jiný, než můj o čtyři roky starší rodný bratr Milan, vždy premiant, můj vzor a učitel, se může o mně lépe vyjádřit? S radostí jemu vlastní napsal co o mně soudí na základě našeho celoživotního soužití::

„Všichni jsme se narodili do jednoho světa. Každý z nás, pozemšťanů, však ten svět vidí po svém. V tomto smyslu se dá moudře pravit: kolik pozemšťanů, tolik světů. Přidejme k tomu i objektivní jev, že svět není zkamenělinou, nýbrž pulzujícím a věčně se vyvíjejícím organizmem a hned dojdeme k potvrzení toho rádoby moudrého závěru, že ani dva bratři, ba ani dvojčata nevidí svět stejně.

Člověk jako živočišný druh si přitom dělá ambice, že svět změní k svému obrazu a k svému prospěchu. To se do jisté míry daří, ale nelze při tom zapomenout na fakt, že vyvíjející se svět pak působí zpětně na nás. A když se pak jako mladí toho světa nasytíme, jako produktivní pak na něm náležitě zapracujeme, tak při troše štěstí se dožijeme stáří. O co pak mají úspěšní staříci největší starost? Aby zrekapitulovali své životní úspěchy a strasti, aby pomohli potomstvu k pochopení, „jak to tehdy bylo“, aby v nějaké formě zachovali své zkušenosti pro příští generace - a nebuďme skromní: aby se též po právu trochu pochlubili, jak dalece s tím kolesem dějin pootočili. Tak se z pamětníků stávají kronikáři a spisovatelé, jejichž dílo je svým způsobem unikátní a takto se nedá v plné míře nahradit žádným dalším elaborátem. To platí v plné míře i pro Paměti mého mladšího bratra Otto Horského (© 2012) a zejména pro jeho knihu Živá monografie (© 2019), kde se setkáváme nejenom s přehledem odborného vývoje osobnosti, nýbrž i se všemi vlivy, kterými svět působil na něho samého a celou jeho rodinu.

Dovoluji si odhadnout, že takto z přetlaku vzpomínek a životních zkušeností vznikla i kniha mého rodného bratra Otty Horského „Laškování se smrtí“ (©2023). Na tomto místě si jen dovoluji připomenout, že o své rodné jméno Zatloukal přišel sňatkem s Olgou Horskou, která si to tak přála a Otto s tím souhlasil. Pro naše potomstvo jsou uvedené knihy o to cennější, že brácha coby autor, technický odborník a československý atašé, procestoval pěkný kus světa a neváhal při tom poznávat pouze techniku a zeměkouli, nýbrž i národy a prosté lidi. Těmito konkrétními poznatky však už většinou nejsou zatěžovány stránky jeho Pamětí, proto je v případě zájmu musíme hledat v jeho dalších autorských dílech. Snad je třeba ještě uvést, že za zásluhy v diplomatické službě Peru byl oceněn v roce 2019 nejvyšším peruánským státním řádem Comendador (Komtur) a v roce 2021 Zlatou medailí AZQ za celoživotní přínos pro rozvoj celosvětové inženýrské geologie a geotechniky.

Závěrem bych chtěl poukázat na skutečnost, že témata autorových pamětí a vzpomínek nevznikla pouze u stolu nebo na pláži pod palmami. Sám vím, s jakým úsilím musel Otto po studiích pronikat do odborné sféry a svoje působení v cizině začínat v pampách či ve vysokých horách a na budoucích staveništích mnohdy bez styku s přepychem civilizace. Dny o hladu a žízně nebyly až takovou výjimkou a případný nezdar v posouzení geologických podmínek mohl na příklad v kubánském prostředí zcela jistě znamenat i postih na svobodě. Časté cestování napříč časovými pásmy i klimatickými oblastmi kladlo vysoké nároky na tělesnou schránku a časté existenční nejistoty a odloučenosti od rodiny vyžadovaly morální odolnost a přesnost v rozhodování. To mohl zvládnout jen člověk od mládí tvrdý na sebe a takovým Otto vždycky byl. Na štěstí jeho zdraví dosud úspěšně odolává a jeho mozek je ve vynikající kondici, která slibuje ještě další kapitoly v jeho Pamětech a dalších knihách. Proto jemu my, rodina a čtenáři, můžeme svůj vděk vyjádřit veršem ze zdravice „přejeme Ti, aby tělo dlouho ducha podrželo!“

Zdroje: