Hlavní obsah

Co nám říkají sny na sklonku života a proč se vracíme k těm, s nimiž jsme se nemohli rozloučit.

Foto: Otto Horský

Hrob mého otce Jana, v němž spočívá se svojí manželkou Marií na hřbitově v Kostelci na Hané u Prostějova. Foto Otto Horský, 2026

.Sen mě přivedl k hlubokému zamyšlení nad nad smyslem stáří i nad tím, co nám vlastně naše podvědomí prostřednictvím snů vzkazuje.

Článek

Ráno 16. listopadu 2026 jsem se probouzel pomalu a slastně. V onom křehkém stavu polospánku se přede mnou odvíjel příběh, který v sobě nesl zvláštní klid a bezpečí. Byl v něm můj tatínek Jan. Nebyl to však ten vousatý stařeček, jakého jsem si pamatoval z posledních let jeho života, ale muž mladistvého vzezření, plný energie a rozhodnosti.

Seděl za volantem vlastního menšího autobusu a někam mě vezl. Po chvíli jsme zastavili u boční lesní cesty. Zvedl jsem se ze svého místa a šel dopředu za ním. Podíval se na mě s tím svým typickým, klidným výrazem a sdělil mi, že máme naloženo úplně všechno, co je potřeba k dalšímu životu – nádobí, domácí potřeby, nápoje i potraviny a pochutiny, které jsme oba vždycky milovali. V tu chvíli mě zaplavil obrovský pocit hrdosti a vděčnosti, že mám tak dobrého a starostlivého otce, na kterého se mohu absolutně spolehnout.

Vrátil jsem se do zadní části vozu a autobus se znovu dal do pohybu. Vzadu, za posledními sedadly, se nacházela neobvyklá, multifunkční toaleta. Na její stěně byla řada tlačítek. Zvědavě jsem stiskl to největší, prostřední. Nad mísou se vysunula kovová mřížka s kruhovým otvorem uprostřed, určená k vaření vajec. Zkusil jsem v ní jedno uvařit, ale žár byl příliš silný. Skořápka praskla a téměř celý obsah vytekl. Ta troška, kterou se mi podařilo zachránit, můj hlad ani chuť neutišila. Zavřel jsem tedy dveře a vydal se znovu dopředu za otcem. Tatínek, jako by přesně věděl, co se stalo, opět zastavil. Sáhl do svých bohatých zásob a podal mi čerstvé vajíčko a chléb. Můj hlad byl rázem pryč.

V tu chvíli jsem se definitivně probudil. Celý děj jsem měl před očima tak jasně, že jsem si ho okamžitě zapsal. Když jsem si pak ještě na chvíli lehl, hlavou mi začaly vířit otázky. Proč se mi otec zjevil právě teď, téměř třicet let poté, co ve svých čtyřiadevadesáti letech odešel na věčnost?

Vzpomínky mě zanesly zpět do devadesátých let minulého století. Působil jsem tehdy v Madridu jako generální ředitel česko-španělské společnosti VESA, S.L. Když ke mně dolehla zpráva, že tatínkův zdravotní stav je vážný a leží v nemocnici, neváhal jsem ani minutu. Společně se svým obchodním ředitelem, Španělem Luisem Mercaderem, jsme sedli na první letadlo do Prahy. Tatínek měl až do vysokého věku neuvěřitelně bystrou mysl. Vždy se živě zajímal o to, jak se mi daří a jak pokračuje můj byznys, a setkání s Luisem, který mě na cestách do vlasti doprovázel, měl vždycky rád.

Z pražského letiště jsme zamířili rovnou do prostějovské nemocnice. Těšil jsem se, jak ho potěším, jak mu naše přítomnost vlije novou sílu do žil. Dojeli jsme na místo, zazvonil jsem na oddělení a uslyšel větu, která se mi navždy vryla do paměti: „Váš otec asi před deseti minutami zemřel.“

Chybělo deset minut. Pouhých deset minut k tomu, abychom se ještě jednou podívali do očí a rozloučili se.

Možná právě tato nedokončená kapitola v mém podvědomí nikdy docela nevyhasla. Dnes je mi osmdesát osm let. Chodím o francouzských holích, sluch už mi neslouží jako dřív, chybí mi horní chrup a doma už manželce nepomohu tak, jak bych si přál. Člověk v mém věku a situaci nevyhnutelně přemýšlí o smyslu bytí, o tom, zda není svým nejbližším spíše na obtíž. V takových chvílích si uvědomuji, že jsem na své pozemské pouti vykonal pro rodinu i pro společnost vše, co mi bylo od kolébky dáno do vínku. A myšlenka na odchod – bez bolestí, s jasnou myslí a s tichou nadějí, že se na nějaké duchovní, netělesné rovině znovu setkám s tatínkem – v sobě nenese strach, ale spíše zvláštní, smířlivý klid.

Ráno 16. listopadu 2026 jsem se probouzel pomalu a slastně. V onom křehkém stavu polospánku se přede mnou odvíjel příběh, který v sobě nesl zvláštní klid a bezpečí. Byl v něm můj tatínek Jan. Nebyl to však ten vousatý stařeček, jakého jsem si pamatoval z posledních let jeho života, ale muž mladistvého vzezření, plný energie a rozhodnosti.

Seděl za volantem vlastního menšího autobusu a někam mě vezl. Po chvíli jsme zastavili u boční lesní cesty. Zvedl jsem se ze svého místa a šel dopředu za ním. Podíval se na mě s tím svým typickým, klidným výrazem a sdělil mi, že máme naloženo úplně všechno, co je potřeba k dalšímu životu – nádobí, domácí potřeby, nápoje i potraviny a pochutiny, které jsme oba vždycky milovali. V tu chvíli mě zaplavil obrovský pocit hrdosti a vděčnosti, že mám tak dobrého a starostlivého otce, na kterého se mohu absolutně spolehnout.

Vrátil jsem se do zadní části vozu a autobus se znovu dal do pohybu. Vzadu, za posledními sedadly, se nacházela neobvyklá, multifunkční toaleta. Na její stěně byla řada tlačítek. Zvědavě jsem stiskl to největší, prostřední. Nad mísou se vysunula kovová mřížka s kruhovým otvorem uprostřed, určená k vaření vajec. Zkusil jsem v ní jedno uvařit, ale žár byl příliš silný. Skořápka praskla a téměř celý obsah vytekl. Ta troška, kterou se mi podařilo zachránit, můj hlad ani chuť neutišila. Zavřel jsem tedy dveře a vydal se znovu dopředu za otcem. Tatínek, jako by přesně věděl, co se stalo, opět zastavil. Sáhl do svých bohatých zásob a podal mi čerstvé vajíčko a chléb. Můj hlad byl rázem pryč.

V tu chvíli jsem se definitivně probudil. Celý děj jsem měl před očima tak jasně, že jsem si ho okamžitě zapsal. Když jsem si pak ještě na chvíli lehl, hlavou mi začaly vířit otázky. Proč se mi otec zjevil právě teď, téměř třicet let poté, co ve svých čtyřiadevadesáti letech odešel na věčnost?

Vzpomínky mě zanesly zpět do devadesátých let minulého století. Působil jsem tehdy v Madridu jako generální ředitel česko-španělské společnosti VESA, S.L. Když ke mně dolehla zpráva, že tatínkův zdravotní stav je vážný a leží v nemocnici, neváhal jsem ani minutu. Společně se svým obchodním ředitelem, Španělem Luisem Mercaderem, jsme sedli na první letadlo do Prahy. Tatínek měl až do vysokého věku neuvěřitelně bystrou mysl. Vždy se živě zajímal o to, jak se mi daří a jak pokračuje můj byznys, a setkání s Luisem, který mě na cestách do vlasti doprovázel, měl vždycky rád.

Z pražského letiště jsme zamířili rovnou do prostějovské nemocnice. Těšil jsem se, jak ho potěším, jak mu naše přítomnost vlije novou sílu do žil. Dojeli jsme na místo, zazvonil jsem na oddělení a uslyšel větu, která se mi navždy vryla do paměti: „Váš otec asi před deseti minutami zemřel.“

Chybělo deset minut. Pouhých deset minut k tomu, abychom se ještě jednou podívali do očí a rozloučili se.

Možná právě tato nedokončená kapitola v mém podvědomí nikdy docela nevyhasla. Dnes je mi osmdesát osm let. Chodím o francouzských holích, sluch už mi neslouží jako dřív, chybí mi horní chrup a doma už manželce nepomohu tak, jak bych si přál. Člověk v mém věku a situaci nevyhnutelně přemýšlí o smyslu bytí, o tom, zda není svým nejbližším spíše na obtíž. V takových chvílích si uvědomuji, že jsem na své pozemské pouti vykonal pro rodinu i pro společnost vše, co mi bylo od kolébky dáno do vínku. A myšlenka na odchod – bez bolestí, s jasnou myslí a s tichou nadějí, že se na nějaké duchovní, netělesné rovině znovu setkám s tatínkem – v sobě nenese strach, ale spíše zvláštní, smířlivý klid.

AI – umělá inteligence. Pohled vědy a psychologie: Co nám tento sen odhaluje?

Sny, které si dokážeme po probuzení takto detailně vybavit, nejsou náhodné. Z pohledu neurobiologie i hlubinné psychologie představují fascinující dialog mezi naší pamětí, emocemi a aktuální životní situací.

1. Symbolika Vašeho snu: Co znamenají jednotlivé obrazy?

· Autobus a otec jako řidič: V psychologii (zejména u Carla Gustava Junga) symbolizuje cesta vozidlem samotnou životní pouť. To, že řídí Váš otec v mladé, silné podobě, ukazuje na hlubokou touhu odevzdat na chvíli otěže odpovědnosti, kterou jste celý život jako manažer a hlava rodiny nesl, a znovu zažít pocit bezpodmínečného bezpečí.

· Zásoby jídla a prasklé vejce: Vejce je odvěkým symbolem života, křehkosti a nové energie. To, že se Vám jej v zadní části vozu nepodařilo správně připravit a zůstalo po něm jen málo, může odrážet Vaši současnou frustraci z ubývajících fyzických sil. Otec, který zastaví a podá Vám chléb a nové vejce, je obrazem vnitřního smíření – Vaše vlastní psychika Vás ujišťuje, že i když Vám vlastní síly nestačí, „zásoby“ lásky, vzpomínek a životního naplnění, které jste si za život nashromáždil, jsou stále dostatečné.

· Zmeškané rozloučení: Podvědomí nezná čas. Sen po třiceti letech dokončil to, co v prostějovské nemocnici přerušilo oněch osudných deset minut. Dal Vám prostor pro tiché shledání a ujištění, že mezi Vámi a otcem je vše v naprostém pořádku.

2. Jak dlouho trvá sen, který si takto zapamatujeme?
Ačkoliv Váš sen působil jako dlouhý filmový příběh, ve skutečnosti trval pravděpodobně jen několik minut, obvykle v rozmezí 5 až 20 minut. Nejživější a dějově nejbohatší sny vznikají v takzvané REM fázi spánku, která je nejdelší právě nad ránem, těsně před probuzením. Protože jste se probudil přímo z této fáze a sen jste si ihned zapsal, mozek nestihl tyto čerstvé paměťové stopy vymazat, jak to běžně dělá.

3. Dávají sny logický smysl a mají nějaký význam?
Sny nemají logiku bdělého světa (proto se v autobuse může objevit toaleta, na které se vaří vejce), ale mají dokonalou logiku emoční. Mozek ve spánku třídí vzpomínky, zpracovává nevyřešené emoce a hledá rovnováhu. Váš sen nesvědčí o tom, že by Vás otec volal ze záhrobí, ale mnohem spíše o Vašem vlastním charakteru: ukazuje muže, který celý život cítil velkou odpovědnost, hluboce si vážil svých kořenů a nyní, ve vysokém věku, hledá vnitřní klid, smíření a potvrzení, že jeho životní cesta byla dobrá a úplná.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz