Článek
Díky svým krvežíznivým přirozeným instinktům a strachu, který vzbuzovali, Jíbarové přežili invazi Evropanů do Latinské Ameriky a vzbuzují respekt do dnešních dnů. Příšerná reputace tohoto amazonského kmene však nebyla získána až po příchodu Evropanů. Pro jejich krutost, s jakou zacházeli s poraženými, pro jejich přirozený instinkt sekat hlavy a zmenšovat je na velikost pěsti, z nich měli strach i Inkové.
Psal se rok 1450 a Inkům Jíbarové leželi v žaludku. Rádi by si je podmanili a skončili s jejich krutými praktikami. Vojsko Inky Túpaca Yupanquiho se proto vypravilo do pralesa do oblasti dnešní hranice mezi Ekvádorem a Peru, severně od řeky Maraňon. I když Inkové ve válce zvítězili, toto vojenské tažení se setkalo s neúspěchem, neboť Jíbarové se rozptýlili po neprostupném pralese, mnoho inckých vojáků zabili, jejich hlavy usekli a podle tradice jako válečnou trofej zmenšili. Nejen jejich krutost a divoký odpor, jaký kladli dobyvatelům, ale zejména tento krutý zvyk nakonec Inky odradil od dalších tažení.
Jíbarové jsou kmenem který patří mezi izolované jazykové skupiny. Žijí dosud v rodovém zřízení. Základní jednotkou je rodina v nejširším slova smyslu. Žijí společně v jednom velkém domě, který je rozdělen na dvě části. V jedné žijí muži, v druhé ženy. V domorodé vesnici je seskupeno více takových domů, ale všichni navzájem jsou svázáni příbuzenskými vztahy a jsou si rovni. Náčelníka volí pouze pro období války. Válka je však na denním pořádku. K jejich přirozeným instinktům patří neustále prokazovat krvežíznivou bojovnost, válka je pro ně otázkou prestiže. Od nepaměti hlavním nepřítelem Jíbarů byl domorodý kmen „Achuras“, žijící v jejich blízkosti. S nimi byli Jíbarové neustále ve válečném stavu a oni byli vždy hlavní zásobárnou pro zmenšování hlav. Který jíbarský bojovník jich měl více, byl ve větší vážnosti a mohl se stát při větších válečných střetech náčelníkem kmene. Hlad po zmenšených hlavách byl tak vysoký, že když došly zásoby kmene „Achuras“, bojovali Jíbarové mezi sebou jen z prosté válečnické vášně. Nebyla to otázka boje o území či o potravu. Lovné zvěře, ryb a plodin, které sbírali, byla vždy hojnost pro všechny.
Velký válečník je ten, kdo zabije více nepřátel. Velký válečník je ten, který má ve své sbírce více redukovaných hlav neboli „trantsa“. Ale tato redukce hlav neměla jen obřadní smysl s cílem ukázat při častých slavnostech svoje válečnické trofeje a blýsknout se před ostatními muži. Jíbarové věřili, že zabitý nepřítel se může vrátit a vykonat pomstu. Bylo proto třeba zlikvidovat i jeho ducha „muisaka“. A to bylo možno jedině provedením kompletního rituálu zmenšení hlavy s cílem uvěznit ducha zabitého válečníka v jeho vlastní zmenšené hlavě.
Redukce hlavy je velmi náročná a celý proces je doprovázen magickými rituály. Aby nenastal rozklad hlavy, přistupuje se k její redukci již za pochodu domů z válečného tažení. Nejdříve ale obětem zašijí víčka, protože zabitý nepřítel nesmí vidět, co se s jeho hlavou děje. A to přesto, že jeho oči jsou předtím vyrvány a hozeny, stejně jako celý chrup, anakondám. Potom se jeho vysušená kůže natře na černo, aby mrtvý byl uvržen do věčné temnoty. Kosti z lebeční části se postupně vytahají, a nakonec se do hlavy udělá otvor, jímž se protáhne silný provaz. To aby na něm zmenšená a vysušená hlava visela a aby si ji mohl válečník pověsit vedle ostatních hlav kolem krku při posvátných rituálech. Nikdo již z takto upravených hlav nemá strach, neboť duch mrtvého „muisak“ byl v ní navěky uvězněn a nemůže tedy přemýšlet o pomstě.
Je třeba dodat, že od XIX. století se redukované hlavy staly předmětem výborného obchodu. Domorodci je buď prodávali, nebo vyměňovali za zbraně, alkohol a jiné potřebnosti. Zájem mezi muzei a sběrateli byl v Evropě enormní zájem. Tento obchod kvete stále, jenže většinou se již jedná o falsifikáty. Přesto je prokázáno, že dodnes tyto kmeny nebyly zcela pacifikovány a občas se skutečně na trhu objeví i pravý „muisak“.
Jíbary redukovaná hlava, Equador, 1.1.1991. Getty Images de fotos e imágenes auténticas libres de derechos de alta calidad de Jíbaro, https://www.gettyimages.es/
Redukovaná hlava je tou nejvzácnější trofejí jíbarského válečníka. Kresba Otto Horský, 1975
Zdroje:
