Článek
Podmínky přátelství jsou vzájemné chápání, důvěra, podpora a respekt, které se projevují zejména v dobách nepřízně osudu. Klíčové je, abyste se k přátelům chovali tak, jak si přejete, aby se oni chovali k vám, a abyste si vážili kvality před kvantitou. AI
“ Štěstí přátele získává, neštěstí prověřuje.“Seneca
Článek:
V době, kdy se vztahy často měří počtem zpráv, reakcí nebo lajků, je opravdové přátelství vzácností. Není to soutěž o to, kdo je první na seznamu, kdo se ozve nejčastěji, nebo kdo přináší nejvíce radosti. Je to tiché, hluboké a trvalé pouto, které se nevyžaduje – ale je tu vždy, když ho potřebujeme.
Přítel není ten, kdo má odpovědi na všechny naše otázky. Je to ten, kdo s námi hledá na ně odpovědět. Kdo pozorně naslouchá, nehodnotí, ale podporuje. Kdo nám nabídne ruku, když klopýtneme, a pomůže nám vstát. Kdo s námi pláče, když nás bolí svět, a pomáhá nám posbírat střepy zlomeného srdce.
Opravdové přátelství neklade podmínky. Nepotřebuje masky ani dokonalost. Stačí být – takový, jaký jsi. Přítel tě miluje právě takového. Nehodnotí, jaký jsi byl v minulosti, neříká ti, jaký bys měl být. Jen ti nabízí prostor, ve kterém můžeš růst.
A pak jsou tu chvíle, kdy si na své přátele vzpomeneš. Kdy se ti vybaví jejich úsměv, záře v očích, radost, kterou cítí, když tě vidí. A ty sám cítíš klid a štěstí, když s nimi mluvíš – v radosti i v tichu. V těch chvílích si uvědomíš, že jsi bohatší, než sis kdy myslel. Máš přátele, kteří tě mají rádi. A mezi nimi je někdo, kdo tě neřadí na začátek ani na konec seznamu. Jen tě vnímá jako výjimečného člověka, který obohacuje jeho život.
A možná si ani ty nečiníš nárok být první, druhý nebo třetí na něčím seznamu. Stačí ti vědomí, že tě někdo má rád jako přítele. A to je ten největší dar, jaký může být.
Zastavte se na chvíli. Zamyslete se nad tím, komu byste dnes mohli napsat, zavolat, nebo jen poděkovat za to, že je. Přátelství je jako květina – roste, když se o něj staráme. Neumíme nabídnout řešení všech problémů života, ani nemáme odpovědi na pochybnosti či obavy, ale můžeme vyslechnout a hledat společně řešení. Nemůžeme změnit minulost ani budoucnost, ale když mě budeš potřebovat, budu stát po tvém boku. Nemohu zabránit tomu, abys klopýtl. Mohu ti však nabídnout svou ruku, aby ses mohl zachytit a nespadl. Mohu tě jen milovat takového, jaký jsi, a být tvým přítelem.
Příklady z mé vlastní zkušenosti:
Opravdové přátelství přesahuje hranice života a smrti.
Přečtěte si můj blog: Drsná smrt dvou mladých geologů, uvedený ve zdrojích. Jejich zkušebního potápění na jezeru, bývalém štěrkovišti v Antošovicích na Hlučínsku, jsem se měl jako jejich nejlepší přítel a host osobně zúčastnit. Jen náhoda tomu chtěla, že k tomu nedošlo. Svědectví náhodných diváků:Můj spolužák Tuček se potopil jako první. Když po delší dobu nevyplaval, skočil do vody ho dohledat a zachránit spolužák Ganger. Oba se utopili. Kdybych se byl zkušebního potápění zůčastnil, skočil bych do vody oba dva zachránit? Suďte sami.
Podobný příklad:
Dne 24. března 1913 zemřeli při mezinárodním lyžařském závodu na 50 km v Krkonoších dva čeští běžci, Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Hanč si běžel pro jasné vítězství. Všichni ostatní zůstali daleko pozadu, nebo to již vzdali. Náhlé výrazně zhoršené počasí, silný vítr a mokrý sníh ho však zcela vyčerpaly a znehybnily. Jeho věrný přítel, lyžař Vrbata, ho našel a snažil se mu pomoci. Poskytl mu dokonce i svoje teplé oblečení. Oba však umrzli a zemřeli.
Přátelství není omezeno časovým limitem.
Můj učitel geologie, jemuž jsem dělal během studií až do roku 1961 pomocného asistenta, byl se mnou po celý další život v písemném nebo telefonickém kontaktu. Na smrtelné posteli diktoval své vnučce oponenturu mé odborné knihy o přehradách, kterou jsem mu k tomuto účelu zaslal. Tuto práci nedokončil a zůstala pro mě jen milou vzpomínkou. Týden před smrtí mne telefonem informoval, že umírá, a že děkuje za mé přátelství, které jsem mu po celý život poskytoval. Zemřel dne 17 srpna 2014.
Přátelství nezná hranice ani vzdálenosti.
Až do roku 2017 jsem spolupracoval se zakladatelem a majitelem nejmenované akciové společnosti v Madridu, pracující v oblasti farmaceutického průmyslu, která má dnes filiálky nebo obchodní zastoupení ve více než devadesáti zemích světa. Po mém odchodu do důchodu a návratu do Brna mě majitel, můj přítel, informuje e-mailem nebo telefonem každou neděli o svých aktivitách a zahraničních cestách a zajímá se o moje zdraví a zdraví mé rodiny. Záhy nazval tento přátelský kontakt „Cada Domingo“, každou neděli, a nikdy, ani když participoval v zahraničí na vědeckých kongresech či mezinárodních symposiích či veletrzích, opravdu nikdy, nezapomněl mě v neděli přátelsky pozdravit a informovat. Až jednou ode mne nedostane odpověď a poděkování, záhy zjistí, že jsem odešel tam, odkud se již nevrací.
Přátel bez hranic a vzdáleností mám mnoho, nejen ve Španělsku, ale i v Portugalsku, v Peru, na Kubě či v Indii.
Přátelství bez osobního poznání.
Ano, i taková existují. Mám několik vzácných přátel, s nimiž jsem se nikdy nesetkal, ale přesto existuje mezi námi věrné přátelství. Např. Akademik, prof. José Luis Tellería Gaiger, bývalý předseda Boliviské Akademie věd, jemuž jsem slíbil během výzkumných prací v rámci vědecké expedice Titicaca 2004 přednášku na půdě Akademie věd v La Pazu. Těžký průběh horské nemoci (nemoc z vysoké nadmořské výšky) mi v tom zabránil. Přátelství však zůstalo a trvá do dnešních dnů.
Zdroje:
Drsná smrt dvou mladých geologů. Blog Médium, 2024-07-11.
