Článek
Na Kubě devatenáctého a dvacátého století koncept Posada znamenal prostě místo, které nabízelo ubytování a jídlo a zvláštní prostor, kde páry našly alternativu pro momenty intimity, omezené na tři hodiny za dříve stanovenou cenu. Podle příběhů byl průkopníkem tohoto typu služeb na Kubě motel Carabanchel, který se nacházel v Havaně v rohu ulic San Miguel a Consulado. Tato tříposchoďová budova měla 22 pokojů a bytů, z nichž každá byla vybavena nezávislým vchodem z ulice.
Carabanchel zavedl zvláštní rituál. Po třech hodinách hostinský neboli posadero milencům diskrétně naznačil konec času silnými údery na dveře. Pokud se pár rozhodl prodloužit svůj pobyt, musel na konci pobytu zaplatit rozdíl. Existovaly posady různé cenové úrovně, lišící se stupněm vybavenosti a služeb a rovněž i stupněm dostupnosti. Některé se nacházely přímo v městské části, jiné na okraji města a někdy i ještě dále podél silnice a později dálnice. Populární a cenově nejdostupnější byly např. posady na rohu ulic č.11 a 24 na Vedadu, preferované zejména studenty, až po ty exkluzivní, kde byly poskytovány různé služby navíc, jako lehká jídla a nápoje nebo dokonce i služby jiného typu přímo v pronajaté místnosti. Muž měl zpravidla podle obvyklých zvyklostí za úkol vyřizovat účty na recepci a udržovat kontakt s vedením posady, zatímco žena posedávala někde v blízkosti. Za velmi přívětivé a tolerantní byly považovány například posady na rohu ulic Pajarito a Carlos III. a již zmíněný Carabanchel. Posady nacházející se u monumentální dálnice nabízely Kubáncům a zejména turistům ze zahraničí iluzi země četných zajímavých exkurzí, čímž se rozšířil zážitek pro ty, kteří hledali více než jednoduchý pobyt.
Posada na rohu dvou ulic ve starobylé Havaně. Foto Otto Horský, 1982.
Při návštěvách posad bylo doporučeno dodržovat určitá bezpečnostní pravidla, to jest zejména dobře prohlédnout nabídnutý pokoj, protože některé z nich byly vybaveny odposlechovým zařízením, což bylo veřejně známé pod pojmem „zvuk a video“. Tento výraz nebyl odkazem na přítomnost televizorů či hudebního vybavení, ale na tajné díry, které umožňovaly pozorovat aktivity mileneckého páru nebo je poslouchat z další místnosti, často přes elektrické zástrčky.
V roce 1958 telefonní adresář Havana uváděl 40 posad v odpovídající kategorii. Pravděpodobně jich bylo více, některé byly katalogizovány jako motely či hotely nebo jednoduše jako ubytování bez telefonní služby.
Po roce 1959 po vítězství Castrovy revoluce byly posady přejmenovány na útulky pro oběti přírodních katastrof pod vedením nově zřízeného Národního institutu cestovního ruchu (INIT). V roce 1971 bylo takto zaznamenáno 60 útulků, ale jejich počet se v průběhu dalších let snížil až na 27 v době ekonomické krize v 90. letech. Přejmenování bylo pouze jistým způsobem kamufláže, ve skutečnosti nadále sloužily stejným způsobem jako státní „motely lásky“. Nebyla však věnována pozornost jejich fyzické údržbě, budovy chátraly a poskytované služby klientům se místo od místa lišily, neboť dostupné finanční zdroje byly v důsledku ekonomické krize většinou již vyčerpány. Klienti si na návštěvu útulku - posady dokonce museli přinášet vlastní pitnou vodu a skromné jídlo. Zejména po rozpadu SSSR komunistický režim na Kubě přišel o finanční a ekonomickou podporu z Moskvy a laciné azyly pro milence již nemohl podporovat. U těch několika nadále udržovaných posad se začaly vytvářet nekonečné fronty a milenci museli většinou čekat i několik hodin, než se na ně dostalo pořadí. Vášniví mladíci a přítažlivé ladné Kubánky, ať již bílé nebo barevné, si však vždy věděly rady a bez reptání snášely i dlouhodobé čekání, které vyplňovaly vášnivým hovorem s partnerem, zpěvem, tancem a popíjením kvalitního kubánského rumu.
Milenecké páry čekající před posadou na svoje pořadí. Volný čas, někdy i několikahodinový, vyplňují veselou zábavou. Foto Otto Horský, 1982.
V současné době přecházejí posady a jejich staré tradice do rukou soukromého sektoru, což způsobuje jejich velmi těžkou dostupnost pro běžného Kubánce. Zatímco dříve stál pronájem klimatizovaného pokoje s lednicí na tři hodiny 1 až 2 dolary, dnes je to 5 dolarů, což představuje šestinu průměrného měsíčního platu, a to si většina Kubánců nemůže dovolit. Nezbývá jim proto nic jiného, než provozovat sex v havanských parcích, dokonce i v zelených pruzích podél širokých bulvárů, nebo přímo u slavného nábřeží na Malecónu.
Havanský Malecon na břehu moře se stává občas dějištěm setkání nejen přátel, ale i milenců, kteří se očividně se svými úmysly nijak netají. Foto Unplash.
Zde může padnout otázka, proč tedy Kubánci neprovozují sex v pohodlí svého domova. Na tomto místě je třeba se zmínit, že většina z nich k tomu nemá podmínky, neboť buď v bytech bydlí až několik rodin pohromadě, nebo žádný nemají, nebo prostě hledají místo pro větší láskyplnou intimitu. Určitě však nejde o skrytí svého záměru před partnerem (manželkou), neboť na Kubě se víceméně nebere vážně pojem „nevěra“ a návštěva „motelu lásky“ se v žádném případě za nevhodné jednání vůči partnerovi nepovažuje. Záměr znovuotevření několika státem dotovaných a provozovaných motelů lásky, které by měly být finančně dostupné pro běžné Kubánce, je proto velmi chvályhodné. Stát si navíc představuje, že toto opatření přispěje k tomu, že souložící páry se ztratí z veřejných prostranství, zejména z Malecónu, kde jsou všem na očích a některým zahraničním turistům to očividně vadí.
Pro bohaté turisty jsou již otevřeny v Havaně v řadě míst i soukromé „hodinové“ hotely či motely nebo luxusní byty, v nichž cena služby je pohyblivá a závisí na počtu pobytových hodin. Ostatní služby jsou mimo domluvenou cenu za pobyt a závisí na dohodě provozovatele s klientem. Je třeba však zdůraznit, že mezi tyto další služby nepatří zajištění partnerky, tu si každý turista, pokud ji nemá, musí zajistit sám.
V ulicích Havany se již na mnoha místech objevují hodinové hotely. Foto Pexels.
Bohatí majitelé nádherně upravených domů ve staré koloniální Havaně rovněž pronajímají cizincům pokoje za dohodnutou cenu. Foto Otto Horský, 2017.
Zdroje:
https://www.google.com/search?q=Posadas+en+la+Habana&oq=Posadas+en+la+Habana&gs_lcrp=EgZjaHJvbWUyBgg
Otto Horský: „Osm roků na Kubě“. Repronis Ostrava, 2007. ISBN: 978-80-7329-166-2
