Článek
Existuje teorie, že celý vesmír je prostoupen energetickým polem, které propojuje vše živé. Někteří lidé jsou na toto pole napojeni silněji než jiní. V krizových chvílích se tato síla může aktivovat — jako by vesmír věděl, že ještě nejsme připraveni odejít. Možná právě tato síla mě držela nad vodou, když jsem se topil. Možná mě obklopovala při každé nehodě, jako neviditelný štít.
Je fascinující, jak některé životní události, zvláště ty, které působí téměř zázračně, mohou vést k otázkám o existenci strážných andělů. Pro mnoho lidí je tato víra spojena s pocitem ochrany, podpory nebo neviditelné přítomnosti, která je provází v těžkých chvílích.
Podle duchovních tradic a různých kultur jsou strážní andělé považováni za nadpozemské duchovní bytosti nebo energie, které pomáhají a chrání jednotlivce v jejich životě. Pro jiné může být pocit „štěstí“ nebo „zázračného přežití“ vnímán spíše jako projev vesmíru, synchronicity nebo prostě čisté náhody. Ano, projev náhody, když se to stane jednou, dvakrát, ale třeba dvacetkrát, jako v mém případě? Moje osobní zkušenost s přežitím mnoha těžkých autohavárií, s pádem z okna ze třetího poschodí, když nějaká vesmírná síla mě vrhla místo na ulici zpět na venkovní zasklený balkon, i když těžiště mého těla bylo zcela jednoznačně na na straně druhé. Pro mě jako geologa, přírodovědce, je těžké si přiznat, nebo o tom vůbec přemýšlet, že moje dosavadní přežití všech neblahých příhod bylo vždy spojeno s něčím nadpozemským, se zásahem vyšší moci, která mě v těchto chvílích provázela. Vždy jsem si v těchto nešťastných momentech vzpomněl na moji maminku, zapálenou katoličku, která mě vykládala, samozřejmě, až jsem nabyl rozumu, že mě nechala pokřtít v kostele u Milosrdných bratří v Prostějově a po křtu jí kněz sdělil: „Až toto dítě nabude rozumu, ať v těžkých chvílích pronese slova: „Ježíšovo sladké srdce, dejž, abych se Ti zalíbil“. No, neměl jsem z toho mnoho rozumu, ale vždy jsem to pro jistotu v těžkých a nebezpečných situacích raději dělal.
Mnoho náboženství věří ve strážné anděly jako duchovní bytosti, které ochraňují a vedou každého jednotlivce z nás. Například v křesťanství jsou andělé často vnímáni jako Boží poslové, kteří mají za úkol chránit lidi. Někteří lidé, bez ohledu na konkrétní náboženství, věří v existenci strážných andělů nebo ochranných energií. Mohou to být neviditelné síly nebo duchovní průvodci, kteří ho podporují a chrání.
Existuje však mnoho skeptiků, kteří považují strážné anděly za koncept vytvořený lidskou představivostí, jako způsob, jak najít útěchu nebo vysvětlit nevysvětlitelné situace. Víra ve strážné anděly může být projevem lidské potřeby cítit se ochraňováni a podporováni zvláště v těžkých situacích. Tento pocit může pomáhat jednotlivcům překonat náročné chvíle nebo i období.
Někdo může považovat moje slova za pouhé fantazírování. Jenže někdy je fantazie právě ta, která nás spojuje s hlubšími pravdami života, která nás posouvá kupředu. Mnoho lidí prožívá momenty, kdy se zdá, že jsou napojeni na něco většího – na vnitřní vedení, které jim dává pocit, že život má hlubší smysl než jen denní rutinu. Někteří to nazývají intuicí či duchovním spojením, jiní vidí v těchto zážitcích potvrzení, že každý z nás má na světě nějaký úkol, určité poslání, které ještě ani neumíme zcela pochopit nebo naplnit.
Moje vlastní zkušenost spočívá v tom, že pozdě večer, když uléhám ke spánku, tělo se uklidní, ale mozek začíná aktivně pracovat za hluboké propojenosti s mým vlastním nitrem nebo s pro mě neznámou energií, kterou začínám vnímat každým okamžikem stále hlouběji a silněji, jakoby to bylo duchovní znamení, či nějaká vyšší síla, která mě nenápadně upozorňuje, že je stále přede mnou nějaké dosud nesplněné poslání, které na mě čeká zítra, nebo kdykoliv jindy, každým dnem. Tyto moje před spánkové okamžiky, kdy je mysl uvolněná a otevřená, jsou právě zdrojem mých inspirativních a kreativních nápadů, které mi ukazují další směr mých aktivit a chování. V těchto momentech mezi spánkem a bděním je moje mysl otevřenější k vjemům, které se mohou zdát mystické nebo spirituální.. Mě však přinášejí klid a jistotu, že zatím jsem ještě nesplnil na této zemi poslání, které se ode mne očekává. A myšlenka, že buď nějací strážní andělé či dosud nepoznaná vesmírná energie směřují moje další životní kroky, mě naplňuje klidem a sebevědomím. Jakoby se jednalo o duchovní znamení, že můj svět řídí a ovládá nějaká vyšší, dosud neznámá nebo neprobádaná síla, která mě upozorňuje na moje dosud nenaplněné poslání. Jsou při těchto mých zvláštních předspánkových meditacích přítomni andělé strážní? Ať je tomu jakkoliv, já každý den po probuzení opětovně přemýšlím o těchto meditacích a snažím se je realizovat. A většinou úspěšně.
V mé dosud poslední knize, Laškování se smrtí- viz zdroje, jsem napsal: „Když se mi stane někdy něco logicky nevysvětlitelného, a to se mi stává častokrát, tak přemýšlím, jaké mechanismy asi působí, když se spustí nějaká nečekaná událost v mém životě, která ovlivňuje moje další kroky. Jsem přece přírodovědec a nevěřím v zázraky. Nic ale nevymyslím, nenajdu logické vysvětlení, jen vždy zůstává „škrábanec“ v mé duši. Nechce se mi ale připustit, že existují „strážní andělé“, alespoň ne mimo nás. Je docela možné, že strážný anděl je v každém z nás, a že v extrémních situacích dojde k mobilizaci vnitřní energie, která „hory“ přenáší.“
Přežil jsem věci, které se nedají vysvětlit. A jistě se nestaly náhodou. Věřím, že jsem tu proto, abych něco vykonal. Ne pro slávu, ale pro rovnováhu. Pro světlo. Pro druhé.
Ať již mě během mé cesty životem chránili strážní andělé, nebo vesmírné pole, děkuji. Ale nejvíc děkuji tomu, že jsem měl odvahu naslouchat. Vnímat. Jít vždy vlastní cestou, která nebyla snadná a jednoduchá, ale byla pravdivá. Až jednou budu na odchodu z tohoto světa (mám 87 roků), nebudu přemýšlet, kolik jsem vydělal, ale zdali jsem naplnil to, proč jsem sem přišel. Zda jsem žil srdcem, zda jsem byl vždy mostem mezi světy, mezi tím viditelným a neviditelným.
Zdroje: Horský Otto (2023):“Laškování se smrtí“, Nová forma, s.r.o. (2023). Rodinné vydání, bez udělení ISBN.
Epitaf: Život je křehký a je třeba ho žít, neboť každý den může být naším dnem posledním.
