Článek
Úvodem:
Vznik Money Clubu je od počátku spjat s peněžním ústavem – Českou spořitelnou. Je až skoro s podivem, že ze skoro dvousetletou tradicí od jejího založení, existuje velmi málo písemných svědectví o aktivitách tohoto ústavu. Snaží se to napravit Jan Žižka ve své knize “ Money Club a vybrané kapitoly z nedávné historie České spořitelny“ důležitým svědectvím o některých aktivitách tohoto peněžního ústavu, zejména v posledních dvou desetiletích - viz citace uvedena ve zdrojích. V knize, kterou lze spíše považovat za „case history “, se nehovoří jen o finančních transakcích a významných ekonomických a finančních úspěších, ale hlavně o podpoře ekonomických aktivit podnikatelů či drobných střadatelů, kde se Česká spořitelna nikdy nezpronevěřila svému hlavnímu poslání. Hovoří se také o doprovodných aktivitách, které svým významem přesahují běžný rámec aktivit tohoto finančního ústavu a vytvářejí tak daleko komplexnější pohled nejen na jeho ekonomickou, ale i výchovnou a společensky prospěšnou činnost.
Založení Money Clubu.
Ke konci minulého století vznikla myšlenka o založení klubu, který by usiloval o kultivaci české společnosti v její podnikatelské i nepodnikatelské sféře, Jan Žižka stál u jejího zrodu. Opravdový klub začal fungovat od roku 2000 a v roce 2002 byl zaregistrován pod názvem Občanské sdružení Money Club České spořitelny. Od té doby je Ing.Mgr. Jan Žižka jeho výkonným tajemníkem.
Všechny akce Money Clubu jsou výrazně vzdělávacího charakteru a zabývají se nejpalčivějšími problémy naší doby, nejen v České republice, ale i v zahraničí. V rámci univerzální sekce vystupovali a vystupují na různých klubových akcích členové vlád, i té současné, členové parlamentu, guvernér a viceguvernéři České národní banky, Prezident České bankovní asociace, členové NERV, významní universitní profesoři, představitelé významných šlechtických rodů, ale také špičkoví odborníci ze zahraničí. Je ke cti autora této knihy, že všechny tyto akce, jichž byl zároveň hlavním organizátorem, jsou díky jemu od samého počátku bohatě jak písemně, tak fotograficky dokumentovány. O tom je první část jeho knihy.
Velmi významnou je sekce cestovatelská. V jejím rámci navštívili někteří členové Money Clubu již pět kontinentů a všech Sedm novodobých divů světa. V žádném případě však nikdy nešlo jen o běžné turistické zájezdy, ale o cesty vzdělávacího charakteru s profesionálně připraveným programem nejen turistickým, společenským, ale i výchovným, vedoucím k dalšímu prohloubení znalostí a komplexního pohledu na současný svět a jeho problémy. Proto se nepoužívá pro tyto cesty termín expedice, ale Super-Expedice.
Je jistě na místě formou otevřené blogovací platformy Média.cz seznámit s některými aktivitami tohoto klubu i širokou čtenářskou veřejnost. V minulém blogu jsem tak učinil v článku „Jak se hlasovalo o sedmi novodobých divech světa“ (2025-11-07). Nyní uvádím blog „26. Super Expedice Money Clubu do Albánie v roce 2025“. Počet těchto každoročních vzdělávacích expedic je za uplynulých 25 roků je úctyhodný a zasluhuje mimořádnou pozornost. Nutno se také zmínit, že návštěva Albánie byla časově velmi vhodně zvolena, o čemž svědčí mimo jiné i nedávná návštěva albánského prezidenta Bajrama Begaje, jemuž byla našimi ústavními činiteli vyjádřena podpora v jejich úsilí uspět v přístupových jednáních do EU a na pořadí jednání byla mimo i otázka zájmu o rozšíření cestovního ruchu do Albánie, neboť tato země má co nabídnout. Ale o tom již předám slovo tajemníkovi Money Clubu Ing. Mgr. Janu Žižkovi:
„V roce 1960 jsem byl přijat ke studiu na Vysokou školu ekonomickou – VŠE v Praze. Konkrétně na obchodní fakultu. První ročník studia byl zaměřen jak na vnitřní, tak na zahraniční obchod. Teprve později se fakulta rozdělila na dvě samostatné – na vnitřní a na zahraniční obchod. V průběhu prvního semestru jsem se sblížil se spolužákem z Albánie. O několik měsíců později ke mně přišel a byl evidentně velice zdercen. Sdělil mi, že on i ostatní albánští studenti jsou odvoláváni ze studia v Československu. Po svém odjezdu mi ještě několikrát poslal pohled z Tirany a potom se natrvalo odmlčel. Mrzelo mne to, ale nedalo se nic dělat. Albánské vedení se tehdy rozešlo se Sovětským svazem, již předtím i s Jugoslávií a navázalo novou spolupráci s Čínou.“
Jan Žižka, Super Expedice do Albánie.
Dne 13. září 2025 jsme zahájili naši „26. Super Expedici – Money Club - Albánie 2025. Bylo nás v tomto případě 14. Cesta po Albánii se realizovala ve třech autech. V každém autě jelo 7 lidí a řidič. Řidič našeho prvního auta byl zároveň naším průvodcem. My jsme tedy obsadili dvě auta a třetí obsadili spolucestující, které si vybrala cestovní kancelář, která tuto cestu zabezpečovala. Před cestou jsme si připomněli, že tato země leží na jihozápadě Balkánského poloostrova. Sousedí s Řeckem, Severní Makedonií, Kosovem a Černou Horou.
Z Prahy jsme vylétali velmi pozdě a tak jsme se do Tirany, resp. do hotelu Garden Boutique, dostali až v ranních hodinách. Moc jsme toho nenaspali, protože poměrně brzy ráno již začínal náš program. Téhož dne dopoledne jsme si prohlédli centrum města. Především gigantické Skanderbegovo náměstí, nově rekonstruovanou Hodžovu pyramidu (viz úvodní obrázek), čtvrť Bloka další zajímavá místa. Na různých místech jsme narazili na miniaturní busty Envera Hodžy a další suvenýry s jeho jménem, svědčící zřejmě o tom, že i dnes má Enver Hodža nemálo příznivců.
Odpoledne jsme se vydali na sever. Po nové dálnici jsme se dostali k soutoku řek Bílého a Černého Drinu, poblíž města Kukes. Všude kolem nás byla překrásná příroda. Odtud jsme pokračovali klikatou horskou cestou do Severní Albánie. Zastavili jsme se až v údolí Valbony, ve velmi příjemném hotelu Valbona Relax. Zde jsme strávili dvě krásné noci. Obdivovali jsme řeku Valbonu, která protéká fantastickým kaňonem.
Kaňon řeky Valbona je součástí Národního parku Valbona Valley v albánských Alpách. Je známý svou divokou a nedotčenou přírodou s vápencovými horami a hustými lesy. Foto Pinterest.
Druhý den ve Valboně byl věnován nádherným, ale náročným tůrám do Albánských Alp. Zastavili jsme se ještě u zajímavého starého mlýna. A hned po obědě jsme se nalodili na trajekt a následovala velmi zajímavá plavba po Komanské přehradě. Vodní nádrž Koman představuje přehradní nádrž na řece Drin v Severní Albánii. Několika hodinová plavba byla skutečně nádherná. Kolem přehrady se tyčily k nebi fantastické Albánské Alpy. Člověk prostě nevěděl, kam se dříve podívat. Pozdě odpoledne tato romantická plavba skončila a my se následně dostali až ke Skadarskému jezeru a ubytovali se ve Skadaru, kde se nachází slavný a krásný Hrad Rozaf. Ve Skadaru je kromě tohoto hradu celá řada dalších významných památek.
Hrad Rozafa se nachází poblíž Skadaru na soutoku tří řek. Legendami opředená a častokrát obléhaná pevnost patří k nejvýznamnějším kulturním památkám Albánie. Foto Pinterest.
Další den jsme pokračovali v naší cestě po Albánii. Zastavili jsme se v městečku Kruja, které je spjato s národním albánským hrdinou Skanderbegem. Je zde mohutný hrad a zajímavý orientální bazar. Po krátké prohlídce městečka jsme pokračovali do historického města Beratu. Zde jsme se ubytovali v hotelu Berat Castle Hotel, kde jsme strávili dvě noci.
Berat leží v centrální části Albánie na krásné řece Osum. Město bylo významným centrem během existence Osmanské říše. Jeho historické jádro je nesmírně zajímavé, protože představuje mimořádně bohatou kulturní směsici, pokud jde o původní architekturu. Berat dostal přezdívku „Město tisíce a jednoho okna“. Proč ? Je to díky tradičním osmanským domům s charakteristickými okny. Je to skutečně velmi působivé. O Beratu se také hovoří jako o městu, které je známo svou náboženskou tolerancí. Vedle sebe zde stojí četné kostely a mešity. Město Berat je mimochodem zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Berat, město tisíce a jednoho okna, česky také někdy nazývané Albánský Bělehrad, je město na jižní střední části Albánie. Foto Pexels.
Velmi zajímavý je Kostel sv. Michaela, nacházející se na kopci u města. Člověk, který stojí na úpatí tohoto kopce, má dojem, že je vybudován přímo ve skále.
Byzantský kostel Svatého Michaela ležící na kopci u města Berat. Foto Pexels.
Po obědě jsme se vydali do Vinařství Alpeta. Absolvovali jsme zde ochutnávku vynikajících albánských vín. Na našich superexpedicích jsme absolvovali celou řadu podobných ochutnávek. Tato však byla, bez jakéhokoliv přehánění, jedna z nejlepších.
Nejdříve nás představitel Vinařství Alpeta vzal na vinici, kde nám řekl mnoho zajímavého o vinařství v celé Albánii a potom samozřejmě o Vinařství Alpeta. Dozvěděli jsme se, že v Albánii existují ideální klimatické podmínky a odrůdy vinné révy, které jinde na světě neexistují. Podle místních zvyklostí se očekávalo vystoupení představitele Money Clubu. Byl jsem pověřen tímto čestným úkolem, abych řekl několik slov. Velmi rád jsem to udělal. Asistovala mi mi mnželka, která byla navíc zdvořile požádána, aby zazpívala nějakou českou píseň. Toto přání přenesla na mne. Zahájil jsem zpěv známé české lidové písně „Nemelem, nemelem…“. Naše pěvecké vystoupení se velmi líbilo.
Dalšího dne jsme se vydali do oblasti Llogarského národního parku. Byla to opět překrásná cesta. V Llogarském průsmyku se uskutečnila nenáročná procházka. Z tohoto místa jsme mohli obdivovat výhledy na pobřeží Albánské riviéry. No a cestou plnou fantastických serpentin jsme se dostali k Jónskému moři, kde se většina z nás vykoupala.
Následovalo ubytování v Hotelu Republika – Saranda.
No a další (poslední den našeho pobytu v Albánii) jsme si prohlédli město Gjirokastra, kde se nacházejí velmi zajímavé domky s typickými břidlicovými střechami. Na krátkou procházku jsme se ještě zastavili u kouzelné meandrující řeky Vjose a následně jsme již ujížděli směrem k Tiraně.
Večerní let nás úspěšně dopravil do Prahy.
V průběhu letu i před ním jsme se shodli na tom, že „26.SuperExpedice - Tirana – Money Club 2025“ byla opět velice úspěšná.
Albánie je nesporně velmi krásná země. Vysoké hory a kouzelná údolí. A také úžasné řeky. O mořském pobřeží ani nemluvě. Určitým nedostatkem a zároveň určitou předností Albánie je nesporně skutečnost, že tato malá evropská země není ještě zahlcena turisty. Zřejmě se tomu v budoucnu nevyhne. My jsme však moc rádi, že jsme Albánii projeli ještě v tomto panenském období, pokud jde o turistiku.
Zdroje:
https://cz.pinterest.com/fbayraktar6/unesco-albania-berat/
https://www.istockphoto.com/cs/fotografie/kostel-svat%C3%A9ho-michaela-berat-alb%C3%A1nie-gm1193540547-339528289
Knihy:
Jan Žižka (2011): Za sedmi novodobými divy světa. Repronis Ostrava, 2011, ISBN 978-80-7329-268-3. S předmluvou Otto Horského.
Jan Žižka (2012): Money Club a vybrané kapitoly z nedávné historie České spořitelny. Repronis Ostrava, 2012. ISBN 978-80-7329-328-4. S předmluvou Otto Horského.
