Život je součtem všemocných nahodilých událostí a souvislostí

Když někdo tvrdí, že všechno souvisí se vším, má pravdu. Nikdy jsem nepodceňoval žádný detail mého konání a byl jsem pozorný k projevům druhých. Nepochybuji o tom, že mám dar určité intuice, který je mi cenným pomocníkem při vytváření přátelských či pracovních vztahů.

Celý můj život probíhal ve vzájemně navazujících souvislostech, každá událost měla svůj hlubší smysl a přišla ve správný čas, aby umožnila další pozitivní rozvoj mé osobnosti a pochopení dílčích souvislostí. Celý můj dosavadní život byl dotvářen v jeden harmonický celek a nepovažuji jej ani dnes za dotvořený, a ani bych si to nikdy nepřál, neboť potom by mě čekala již jen myšlenková stagnace a celkový úpadek těla i duše. Tedy dokud to půjde, budu se snažit být vždy aktivním a nežít minulostí. Sice, moje některé současné aktivity tak vypadají, sepisování pamětí a zážitků ze zahraničních cest není ničím jiným než znovuprožíváním těch nádherných a obohacujících zážitků, ale činím tak pro svoje blízké, dělám to jako odkaz pro příští generace našeho podnikatelského rodu a činím tak s opravdovým nadšením, aniž bych tím sledoval jiné cíle.

Nepodceňování a využití všemocných nahodných událostí a souvislostí je jedním ze základních principů dosažení úspěchu. Snad prvním impulsem k tomu, abych si to uvědomil, mi byla návštěva akademika Quido Záruby, snad nejuznávanější světové autority v oboru inženýrské geologie a zakladatele tohoto oboru, na některých námi řešených stavbách na Ostravsku v roce 1962. Jako začínající inženýr jsem považoval za nesmírnou čest, že se přijel podívat na některé naše stavby, i když já nebyl hlavním aktérem jeho pozvání. Na to jsem byl ještě příliš mladý. Ale stejně jsem se ho zeptal, proč se chová tak pozorně a přátelsky k začínajícím odborníkům. Na to mi řekl:

„Vy mladí jste právě ti, kteří mi jednou, až budu opravdu starý, budou připichovat řády a vyznamenání“.

Někdo, tedy nevšímavý člověk, by na to ihned zapomněl a nepovažoval by to za něco významného. Jak může předpokládat, že právě já, nebo někdo jiný, bude v budoucnu ten, kdo bude mít vliv a bude mu připichovat řády. Ale měl pravdu, kdo jiný, než my mladí, bude tak v budoucnu činit? Stejné příklady mi později dával španělský vysokoškolský profesor, můj přítel z Barcelony San Miguel Arribas, jehož jsem poprvé navštívil na základě jeho pozvání již v roce 1967. On, šéf katedry geologie na Barcelonské universitě, se mě, začínajícímu odborníkovi dosud bez jména, věnoval jako „rovnocennému“ partnerovi celý měsíc. Měl již světové jméno, já ještě nic neznamenal. Byl šokován, že jsem mu dovezl hotový článek ve španělštině o stavu oboru inženýrské geologie v Československu a ihned jej v prestižním odborném časopise nechal publikovat. Tím se tato moje informace dostala do celého světa, všude je uváděna a probudila zájem o zavedení oboru „Inženýrská geologie“ podle našeho vzoru.

Později jsem na jeho universitě měl několik odborných přednášek a přátelské a odborné vztahy s ním a s dalšími profesory katedry a s odborníky z praktické činnosti udržuji doposud. Samozřejmě jsem mu později jeho pozornosti vrátil a dvakrát jej pozval na výměnu odborných zkušeností do Československa.

Potom přišel nešťastný rok 1968 a možnost další možné spolupráce byla narušena. Tyto kontakty by mohl někdo v té době považovat za nebezpečné a neperspektivní. Přesto jsem tyto vztahy dále budoval, i když jsem si od nich nemohl nic slibovat. Podařilo se mi zorganizovat účast tříčlenné delegace na světový kongres pro velké přehrady do Madridu. To se psal rok 1972 a začínalo období normalizace. Byl jsem vedoucím této delegace a jediný znalec španělštiny. Pan profesor Arribas mě seznámil s ředitelem geologické služby Ministerstva veřejných prací, dnes profesorem Angelem García Yagüem. Opětovně jsem zorganizoval o dva roky později účast československé delegace na kongresu IAEG - (Světové asociace inženýrských geologů) a mé přátelské vztahy s profesorem Yagüem se prohloubily. V zápětí poté jsem se zaměřil na jiné aktivity a další udržování kontaktů se zdálo jako nesmyslné a do budoucna nepotřebné. Kdybych tak ale po celou dobu normalizace nečinil, asi by se se mnou ani nebavil. Když jsem byl pověřen jako generální ředitel „Vodní Espaňoly“ (VESA, S.A.) najít ve Španělsku práci a zachránit zruinovanou společnost, asi by mi pomocnou ruku nepodal. Také by se mnou později nezaložil společnost „Geoinza, S.L“a zřejmě by nespojil své budoucí aktivity s mými. A to jsou právě ty maličkosti a všemocné souvistosti, které postupně skládají mozaiku, až dotvoří konečný obraz. V tomto obraze osobnosti člověka každý detail, každá maličkost, má své místo. Samozřejmě všemocným souvislostem je třeba „dláždit“ cestu. Nebyly by k ničemu, kdyby za nimi nestály důslednost, cílevědomost, profesionalita, umění brát i dávat, systematičnost, promyšlenost, v případě styků se zahraničními subjekty perfektní znalost jazyka, vysoký stupeň adaptability k překonání rozdílností v chápání kulturních, společenských a sociálních tradic, vyplývajících jak z rozdílnosti společenských systémů, tak z rozdílného vývoje země a mentality jejích obyvatel. Ale aby to vše fungovalo, musí být člověk vnímavý ke všemu, co se kolem něho děje a každou příležitost musí „chytit za pačesy“, pevně ji držet a nepustit. Základním předpokladem k dosažení úspěchu doma i v zahraničí je přiblížit se lidem natolik, že vás začnou považovat za své vlastní, za svoji rodinu. Musíte u nich získat pocit důvěryhodnosti. Ne každý to umí. Ale to je již pouze nadstavba všemocných souvislostí, ovšem stejně důležitá. Bez ní nelze dotvořit konečný obraz toho všeho, čím se člověk stává osobností.

Náhodné události většinou člověk nemůže ovlivnit. Je ale otázkou, zda rozpad SSSR a jeho východního impéria, který se stal mojí novou a zásadní etapou života, se dal očekávat tak náhle. Alepoň já jsem to neočekával. Ale byl jsem na to připraven a právě zde nastoupily ty souvislosti. Podle mého celoživotního kréda již od poválečného skautingu „Buď připraven“ jsem připraven byl. Jako doma a ve světě uznávaný odborník v inženýrské geologii, jazykově dobře vybaven (dvě státní zkoušky ze španělštiny, dobrá znalost angličtiny, ruštiny a němčiny), získané praktické zkušenost z prací v zahraničí (Peru, Španělsko, Kuba), krátkodobě i v dalších zemích. Není proto divu, že se na mě obrátili Španělé s žádostí, abych převzal místo Generálního ředitele výše uvedené Vodni Espaňoly, která pro mě znamenala raketový úspěch, nejen odborný, ale i ekonomický. A je tomu tak do dnešních dnů, o čemž mimo jiné svědčí různá zahraniční ocenění a vyznamenání. Otevřela se mi zcela nová cesta, po níž jsem vzhledem k podnikatelským aktivitám mého rodinného klanu tolik toužil. Podle příkladu mého dědečka Františka Zatloukala, který stál u zrodu oděvního průmyslu v Prostějově ke konci devatenáctého století a v domě bývalé první oděvní manufaktury v Rakousko Uhersku jsem se 13 dubna 1938 narodil, mně svobodné podnikání proniklo až do krve.

Ukončil jsem proto řízení na VUT v Brně, kde mi nabízeli profesorský titul a vedení Ústavu geotechniky a nastoupil v Madridu na místo generálního ředitele již zmíňované akciové společnosti. No není to úžasný případ souhry všemocných náhodných událostí a souvislostí?