Článek
Dětský čtenář je dnes konfrontován s příběhy, které vznikly v době, kdy byly hodnoty nastaveny zcela jinak. Naši předci neznali pojem transgender, rovnost mezi lidmi nebyla samozřejmostí a nad liberálními principy převažovala křesťansko-judaistická morálka.
Chceme-li děti připravit na současný a budoucí svět, musíme proměnit i hodnoty, které jim předáváme v příbězích před spaním. Pohádky nejsou jen zábava — jsou to kulturní kódy, které formují vnímání světa. Jednu takovou pohádku jsem napsal.
Nedaleko Abú Dhabí, na kraji pouště, žil úspěšný obchodník jménem Bilal ibn-Huj. Měl tři ženy — Zaynab, Layla a Nour — které měl rád, prostorný stan, několik koz a stádo velbloudů. Jeho život byl poklidný a harmonický. Staral se o obchod a dbal na to, aby jeho stádečka měla vždy dostatek vody.
Tato idyla trvala až do chvíle, kdy se do vesnice přistěhoval nový soused Hassan Abu-Chakl. Byl to kovář a veselá kopa, známý svými příběhy z cest. Neměl ani stádo koz, ani velbloudy, ani tři ženy jako Bilal, ale měl něco jiného — nádherného arabského plnokrevníka jménem Šíra, kterého mu daroval emír z Dubaje za služby pro jeho stáje.
Když Bilal koně poprvé spatřil, okamžitě se do něj zamiloval. Toužil ho získat za každou cenu. Nemohl spát, ztratil chuť k jídlu, jeho spokojenost byla ta tam. I když se mu podařil výhodný obchod, radost trvala jen do chvíle, než si opět vzpomněl na Šíru. Zachmuřil se a nebylo s ním řeč. Už to nebyl ten vyrovnaný, vždy veselý Bilal, kterého vesnice znala. Nepotěšilo ho ani dobré jídlo od Zaynab, zpěv Layly, ani když mu Nour čechrala jeho černé vlasy.
Po delší době trápení se Bilal rozhodl, že půjde za Hassanem Abu-Chaklem a svěří se mu. Ten právě hřebelcoval Šírovu bohatou hřívu. Když Bilal koně uviděl, srdce mu poskočilo a málem zapomněl, proč přišel.
„Salám alejkum, sousede,“ pozdravil.
„Potřebuješ okovat koně?“ zeptal se Hassan.
„Kdepak, Abu-Chakle,“ odpověděl Bilal. „Já mám velké trápení a jen ty mi můžeš pomoci.“ A bez otálení mu vše vyložil: „Zamiloval jsem se do tvého koně Šíry. Nemohu myslet na nic jiného. Prosím, prodej mi ho.“
Hassan byl dobrák, ale svého koně měl velmi rád. Nechtěl ho prodat. Když však viděl, jak Bilal strádá, po delším váhání navrhl:
„Bilale, jsi bohatý obchodník. Dej mi své tři ženy — Zaynab, Laylu a Nour — a přidej ještě jednu. Pak ti dám Šíru.“
Bilal se zaradoval. „Dám ti milerád své tři ženy, a k tomu dva velbloudy a jednu kozu!“
Ale Hassan trval na svém: „Buď čtyři ženy, nebo nic.“
Bilal začal přemýšlet, kde sehnat ještě jednu ženu. O všem doma pověděl Zaynab, Layle a Nour. Ty dlouze přemýšlely, jak mu pomoci, a nakonec Zaynab, která byla ze všech nejchytřejší, řekla:
„Vydej se do města Abú Dhabí za emírem. Ten je moudrý a určitě na nějaké řešení přijde.“
Bilal nemeškal, vypravil se do města a vše emírovi pověděl. Když ho emír vyslechl, Bilala se mu zželelo a projevil pro jeho soužení pochopení. Sám miloval plnokrevníky a měl ve stájích i anglické hřebce.
„Nuže, Bilale,“ řekl emír, „budeš rok sloužit v mých stájích jen za jídlo a nocleh. Pokud budu s tvou prací spokojen, dám ti Zaynah, jednu ze svých služebných.“
Ve vesnici však žil závistivý soused Ibrahim ibn-Bawj, který Bilalovi koně nepřál. Přemýšlel, jak to navléct, aby Bilala před emírem nějak shodil. Jednoho dne přišel za emírem a řekl:
„Emíre, když bude mít Bilal koně Šíru, bude mít nejkrásnějšího hřebce v celé říši. Může se stát, že ani tví arabští ani angličtí koně nebudou tak rychlí a krásní jako on.“
Chtěl v emírovi vzbudit závist a poštvat ho proti Bilalovi.
Ale emír byl spravedlivý. „Když jsem Bilalovi slíbil, že mu dám Zaynah po roce služby, tak to také učiním. Co bych byl za emíra, kdybych nedržel slovo.“
A tak se i stalo. Po roce vzorné služby dostal Bilal služku jménem Zaynah, kterou si celý radostný odvedl domů.
Bilal dal Hassanovi své tři ženy — Zaynab, Laylu a Nour — a přidal k nim Zaynah. Na oplátku získal arabského plnokrevníka Šíru. Od té doby Hassan žije spokojeně se svými čtyřmi ženami a Bilal se pyšně projíždí po vesnici na svém milovaném koni.
A když Bilal potřebuje upravit kopyta svého koně, zajde za Hassanem a poklábosí si se svými bývalými ženami, které dodnes rády vzpomínají na život s ním. Nour se vždy rozveselí, když si vzpomene, jak mu čechrala vlasy, Layla zavzpomíná na svůj zpěv a Zaynab je dodnes pyšná, jak mu dobře poradila.
A tak se opět ukázalo, že když je láska silná a touha čistá, může zvítězit i nad závistí a zlobou jak v daleké Abu-Dhabí tak i u nás v Brně.
