Článek
ODS se probudilo ve své nové vile v Ostravě-Porubě. Z okna mělo hezký výhled na zakonzervované strojírny a věže dávno zavřených dolů. Pohled mu padl na nový nábytek a trochu zaprášený obraz ostravské radnice, stále zahalené místním smogem. Spokojeně se protáhlo a v hlavě si promítlo, co všechno má: hezké nové auto v garáži, apartmán na Kanárech, spoustu nových šatů a dva byty na pronájem. Zkonstatovalo, že se má skvěle. Od revoluce si výrazně polepšilo. „Co bych si tak ještě mohl koupit, aby byl můj hezký život ještě hezčí?“, říká si.
A jak tak přemýšlelo, napadlo ho, že by si mělo koupit nové trenky. Ty staré už jsou zaprané, barvy vybledlé a místy dost prošoupané. Hlavně ale – za ta léta, co je nosí – ODS trochu ztloustlo, takže guma ho tlačí, a to nejen v pase. Kupovalo si je ještě za Klause, když byly v módě, a od té doby už uplynulo dost času. Chtělo pořídit nové už za Nečase, ale jak se děly ty věci kolem Nagyové, tak na to pozapomnělo.
ODS se tedy zaradovalo a s vidinou nového, moderního módního doplňku vyskočilo z postele a hned po snídani běží k Vietnamci na rohu koupit si trenky. Přijde do obchodu a říká, že by chtělo nové trenky. Vietnamec Ngu-Ň už v Ostravě žije skoro 30 let, hovoří trochu česky, ale slovo „trenky“ nezná. Je ale dobrý obchodník, takže na pult přinese polské zelí v láhvi s patentním víkem, šroub na utahování ostravských matic, ponožky na fárání a čerstvé Lidové noviny.
ODS pochopí, že Ngu-Ň nezná slovo „trenky“, a tak mu ukáže obrázek na mobilu. Ngu rázem porozumí: „Aha, chceš quần đùi!“ Odběhne za regál s banány a přinese pět nebo sedm pánských trenek – u Vietnamců v obchodě se dá sehnat skoro všechno. ODS si je prohlíží: velikost sedí, kvalita z bangladéšské příze taky dobrá, na omak příjemná struktura, ale barva není to, co hledá. Chtělo by modré – aby každý viděl, že je ODS. Modré trenky ale Ngu nemá. ODS, když už Ngu-Ň obtěžovalo, koupí alespoň ostravské okurky – prý pro Nagyovou – poděkuje a řekne si: „Musím hledat někde jinde.“
V nakupování oblečení není moc zběhlé, tak ho napadne zavolat Lidovci, aby mu poradil. Vylíčí mu, co potřebuje, a ptá se, jestli neví, kde by se daly sehnat modré trenky. Na penězích nezáleží, těch má dost. Lidovec chvíli přemýšlí a pak řekne: „Z vlastní zkušenosti ti neporadím, já chodím naostro. Dřív jsem nosil slipy, ale dělaly se mi pupínky, tak teď chodím bez. Ale zkus TOPku, ta by ti mohla poradit.“
TOPka ale taky neví. S TOPkou byla vždycky potíž, a tak si ODS od ní moc neslibuje. Jde na to ale systematicky – jak je zvyklé ještě od Klause. Je to tak, jak si myslelo: nic neví, a aby nevypadalo, že je k ničemu, radí ODS, aby nosilo slipy. To je rada naprosto nepoužitelná – ODS slipy nesnáší. To je, nebo spíš bylo, než dostal ty pupínky, pro Lidovce.
ODS začíná být už trochu rozmrzelé, ale ještě zavolá STANu. STAN se tváří, že o trenkách nikdy nic neslyšel. Podezřívavě se ptá, co jako myslíš těma trenkama. ODS to trpělivě vysvětlí. STAN, když se dozví, že nejde o past od státního zastupitelství nebo médii, se zamyslí a řekne: „Poslední, kdo o nich mluvil, byl Pulčák – ale toho jsme už vyloučili.“ Aby napravil počáteční nedorozumění, nabídne ODS zakódovaný telefon. O trenkách ale nemá ani páru, a už vůbec ne o modrých. Redl by možná poradil, ale teď má jiné starosti, dodává.
Nakonec STAN říká: „Podle mě jediný, kdo by ti mohl říct, kde seženeš modré trenky, je ANO. Nic jiného mě nenapadá. ANO má dobrý program, všechno stínovali, takže určitě budou vědět i to, kde se dají sehnat dobré modré trenky.“ Má tam také schopné lidi.
Ale tady se ODS už naježí. Říká si: „ANO nikdy o nic prosit nebudu. Nemám je rád. Raději budu nosit své staré zaprané trenky, co mě tlačí v rozkroku, i kdybych si měl ušoupat scrotum. Při nejhorším pojedu na Gran Canarii na nuda pláž v Maspalomas – tam se můžu provětrat s německými turisty.“
