Článek
Piráti se po celé lidské dějiny jen přiživovali na ostatních lidských společenstvích a neštítili se používat jakýchkoliv podlých metod, aby víceméně spořádané lidské komunity svými nízkými triky využívali. Jejich známou metodou bylo vniknout do pobřežních vod, tam vyvěsit vlajku buď příslušné země, nebo nějaké spřátelené země, aby získali důvěru potenciálních obětí. A když důvěru získali, přiblížili se k obchodní lodi s předpokládaným bohatým nákladem, tuto pak ze zálohy přepadli, posádku potom povraždili – nejprve však zneužili ženy, pokud se nějaké vyskytly, muže, zvířata, pokud se nějaká vyskytla – a pak se s ukradenou kořistí zase ztratili na Sejšely nebo Maledivy. A pak celý cyklus opakovali donekonečna.
Piráti vždy byli spodinou lidské společnosti, která se spolčovala s cílem přiživovat se na práci druhých. Lhali, kradli, manipulovali a bezostyšně loupili. Lidé na okraji společnosti, závislí na alkoholu či jiných látkách, a později – s postupující emancipací – i ženy, které se ocitly v těžké životní situaci a nebyly schopny se uživit běžnou cestou, se spojovali a ze zoufalství, když odhodili zbytky své lidskosti, se dávali na tuto všemi pohrdanou dráhu nepravosti.
Pamatuji si, že už jako dítě jsem četl román Ostrov pokladů od Roberta Stevensona. Mladý muž Jim Hawkins získá mapu s označením místa pokladu na jednom ostrově a chce tento poklad získat. Uspořádá výpravu, ale najme do své posádky jednonohého kuchaře Johna Silvera, řečeného Dlouhý, a ten mu lstivě doporučí i další členy posádky – své kumpány. Z Johna Silvera a členů posádky, které doporučil, se postupně vyklubají bezohlední piráti, kterým jde pouze o jedno: aby se zmocnili pokladu a zbavili se Jima Hawkinse, který s celým plánem přišel. Na ostrově pak probíhá boj mezi věrnými Jima Hawkinse a piráty, kterých je zpočátku většina. Piráti jsou však nenasytní a začnou se pobíjet navzájem, čímž se síly postupně vyrovnají. Celý děj po delší zápletce končí tak, že John Silver je zajat, nalezený poklad naložen na loď Hispaniola a zbylí piráti jsou ponecháni svému osudu na ostrově.
Trochu nečekaný je úplný konec románu, kdy se zákeřný, kulhavý padouch John Silver ztratí v jednom z karibských přístavů a čtenář se tak v románu nedozví, jak tento symbol falše, zlotřilosti a vypočítavosti vlastně skončí. Zda bude po zásluze potrestán, či ne. Stevenson tímto neuzavřeným příběhem čtenáři naznačuje, že John Silver, řečený Dlouhý, se v Karibiku neztratil a v souladu s logikou svého zvrhlého charakteru začal svými piklemi, opřenými o bohaté zkušenosti intrikána, budovat svou novou kariéru. Stevenson ví, že v románu pro děti se očekává, že děj skončí dobře, a tak zvolil kompromis – dětskému čtenáři dal, co očekával, a zároveň naznačil, jak to ve světě dospělých chodí.
V Karibiku se John Silver trochu otřepal, zotavil se v některém z mnoha nevěstinců, dal dohromady novou partu ztracených existencí a začal plánovat, jak se snadno dostat k penězům druhých. Nejprve udělal plán a při každé vhodné i nevhodné situaci ten plán každému strkal před oči. Postupně to začalo fungovat. Většina lidí na okraji společnosti se o plán začala zajímat, protože v tom cítili příležitost, jak se opět dostat k bohatství, moci nebo obojímu. Někdy to Johnovi nevyšlo – a když vytáhl svůj plán i v nevěstinci, tak ho madam vykázala s tím, že tam podivíni nemají co dělat. I tak ale byl úspěšný, protože věděl, že v karibských špeluňkách je minimálně 10–15 % různých existencí, které jeho plán zaujme. A přestože John Silver, řečený Dlouhý, byl sice bezskrupulózní a možná i tak trochu narušený, tu partu dal dohromady – a teď zase vesele loupí ve všech mořích od Malých Antil až po Tchaj-wan a čeká, až jeho příběh nějaký nový Stevenson napíše.
V historii máme podobných případů o pirátech mnoho. Známe příběhy o pirátu Černovousovi, Henry Morganovi, pirátce Anne Bonny a mnohých jiných. Čtou si je děti, příběhy byly mnohokrát zfilmovány, ale i tak se zdá, že nás stále lákají ti potetovaní dobrodruzi a ženy s divokou minulostí, které touží po zlatě druhých a jsou pro to ochotny udělat cokoliv. Mnozí z nás snad i mají rádi představu, že je někdo okrade a zmanipuluje – a fascinace piráty tak přetrvává.
Jen já těm pirátům nemohu přijít na jméno, protože jsem četl Ostrov pokladů už jako dítě, dobře si to pamatuji – a vím, co jsou zač.
