Článek
Čtu, že jistý pedagog je obžalován ze zneužívání studentek. Údajně je nejprve zdrogoval. Přimlouvám se za odpovídající trest. Půjde nejspíš o formu sexuální deviace, odborněji parafilie.
Definice z Wikipedie:
„Parafilie (označované též jako sexuální deviace, aberace, odchylky či úchylky) je psychiatrické a sexuologické označení pro ty varianty konstitučních vlastností sexuality, které jsou v příslušné kultuře (zemi a době) považovány (obecně nebo rozhodujícími institucemi) za poruchu osobnosti (její motivační složky), nebo jejichž některé specifické projevy jsou považovány za poruchu chování či za neobvyklé (nenormální). Osoba s parafilií, je-li třeba ji takto nazývat, se označuje jako parafilik.“
Pak čtu, že se Poltýn vrátil na Hrad. A že pan prezident si dává čas na vyjednávání o sestavení vlády. Stručně shrnuto: dvojkové péčko.
Ale koho ty sexuální a jiné deviace ještě zajímají? Vždyť je to pořád dokola. Seznam, blogy, Netflix – všude se to tím jen hemží. V podstatě se nedá dívat ani číst nic, kde by se to neobjevovalo. Možná je to tím, že to čtenáře a diváky opravdu zajímá. Ani ne „možná“, ale určitě. Pokud se někde v názvu objeví slovo sex nebo deviace, zájem prudce vzroste. V Netflixu to vědí – a šijí to tam dnes snad i do pohádek pro děti.
Funguje to spolehlivě, protože lidé jsou nějak zacyklení. Nastavení na opakování stejných vzorců chování: ulovit mamuta, sníst, strávit, zplodit potomky – a tak pořád dokola. Nezvratný cyklus, který lidstvo drží při životě. Žádná velká míra svobody v tom není. To je lidský úděl. I s tím handrkováním o vládě. Každý si chce domů odnést větší porci.
Ale protože se v nás přece jen rodí i vyšší potřeby, které nás vymaňují z přírodního determinismu, je třeba je kultivovat. Tím se odlišujeme od primátů a jiných savců.
Místo Netflixu pěstujme třeba květiny.
Květiny se nejlépe pěstují na slunném místě s kvalitní, propustnou půdou nebo vhodným substrátem v květináči. Vyberte druhy podle náročnosti – pro začátečníky se hodí narcisy, tulipány, kopretiny nebo levandule. Sázejte na jaře nebo na podzim, dodržujte rozestupy a po výsadbě zalijte. Pravidelně zalévejte, odstraňujte odkvetlé květy a podle potřeby hnojte. Kombinujte rostliny s podobnými nároky a začněte raději s menším záhonem nebo několika květináči. Květiny se vám odvděčí svou krásou a prosvětlí vám byt.
Člověk se z přírodní determinace úplně nevymaní – to je naprosto jasné. Ale že dokáže občas zalít květiny, aniž by je pěstoval jen na jídlo a věnuje se jim jen tak pro jejich půvab?
Neváhám to nazvat vznešeným.
