Evropa na rozcestí: dokáže si zajistit kritické suroviny pro čisté technologie?

Na severu Estonska se jedna z nových továren pomalu rozbíhá do plného provozu. Zvenku působí nenápadně, uvnitř však představuje symbol změny. Vyrábí permanentní magnety pro větrné turbíny a elektromobily – technologii, která byla dosud téměř výhradně doménou především čínských výrobců. Pro Evropu jde o malý, ale zásadní moment. V tiché hale se totiž ukazuje, že přechod na obnovitelné zdroje nebude rozhodovat jen o klimatu. Bude to především test evropské soběstačnosti, schopnosti předvídat rizika a udržet kontrolu nad tím, z čeho se budoucí energetický systém vyrábí.

Tento text se pokouší přehledně a srozumitelně ukázat, co se v posledních letech změnilo, proč Evropa pracně hledá cestu k bezpečnějším dodávkám kritických surovin, co stojí v cestě rychlejší transformaci a proč se otázka zdrojů stává politickou i civilizační výzvou.

Představme si dnešní energetickou infrastrukturu. Baterie v elektromobilech, fotovoltaické panely na střechách, větrné parky na pobřeží i polovodiče ve všech chytrých zařízeních – to vše spojuje jeden prvek: bez specifických kovů a minerálů se výroba těchto technologií neobejde. Evropská unie označuje jako kritické ty suroviny, jejichž význam je vysoký a zároveň existuje riziko, že se mohou stát nedostupnými. Patří mezi ně lithium, kobalt, grafit, vzácné zeminy, nikl, měď a řada dalších.

Poptávka po těchto surovinách dramaticky roste. Evropský přechod na čistou energii ji dále zrychluje. S narůstající potřebou však přichází i obnažení jedné zásadní slabiny: Evropa většinu klíčových surovin nedoluje ani nezpracovává na svém území. U některých materiálů, například u permanentních magnetů pro větrné turbíny, byla závislost na Číně téměř stoprocentní. To je nejen technologický, ale i geopolitický problém. Konflikt, obchodní spor nebo politické napětí může zásadně narušit dodávky a zpomalit celou klimatickou transformaci.

Právě proto EU přijala v roce 2024 nový zákon známý jako Critical Raw Materials Act (CRMA). Jeho cílem je zajistit spolehlivý, udržitelný a rozmanitý přístup k surovinám, na kterých závisí strategická odvětví.

První posun je patrný ve způsobu, jakým EU přistupuje k plánování. CRMA zavádí rámec pro rychlejší povolování projektů a vymezil kategorii tzv. strategických projektů. Ty mohou získat výhodnější financování a přednostní postup při povolovacích řízeních. V roce 2025 bylo vybráno čtyřicet sedm projektů po celé EU – od těžby přes zpracování až po recyklaci. Další výběr bude následovat v roce 2026. Je to první nástroj, který umožňuje evropským vládám i firmám pracovat s jasnými prioritami a s větší jistotou, že investice do infrastruktury, která je kapitálově náročná a dlouhodobá, nebude blokována nekoordinovaným administrativním procesem.

Vedle legislativy se Evropa snaží řešit také závislost na jednom regionu. Proběhla série partnerství s Austrálií, Norskem, Srbskem, Uzbekistánem nebo Kanadou. Smyslem není vytěžit více surovin v Evropě samotné – to je možné jen částečně –, ale rozšířit síť stabilních, politicky spolehlivých dodavatelů. Diverzifikace je klíčovým nástrojem, pokud se Evropa nechce ocitnout v pozici, která by připomínala její dřívější závislost na ruském plynu.

Začínají se objevovat i první evropské zpracovatelské kapacity. Zmíněná továrna v Estonsku je příkladem toho, že některé části hodnotového řetězce se mohou postupně přesouvat zpět na evropské území. Zpracování surovin, zejména u vzácných zemin, bylo dosud téměř výhradně v rukou Asie. Jakmile se však podaří rozšířit výrobní základnu v Evropě, vznikne nejen vyšší technologická suverenita, ale i příležitost pro evropské firmy zachytit větší část ekonomické hodnoty.

Zajímavý posun nastal také v oblasti recyklace. EU si uvědomila, že bez výrazného zvýšení míry zpětného zisku materiálů nebude možné dlouhodobě pokrýt poptávku. Moderní větrné turbíny, solární panely nebo baterie obsahují materiály, které lze s vhodnou technologií opakovaně využívat. Některé členské státy začínají vytvářet pobídky pro sběr a recyklaci zařízení na konci životního cyklu. Jde o první kroky k oběhovému modelu v odvětví, které dosud převážně fungovalo lineárně.

Pátým prvkem změny je vznik iniciativy RESourceEU, evropského centra pro společné nákupy a skladování surovin. Připomíná mechanismus společných nákupů plynu z let 2022–2023. Pokud bude spuštěno v plném rozsahu, může Evropské unii poskytnout větší vyjednávací sílu, snížit volatilitu cen a zlepšit dostupnost kritických materiálů pro výrobce.

Tyto kroky dohromady vytvářejí rámec, o kterém před několika lety nebyla ani řeč. Přesto však Evropa stojí teprve na začátku.

Největší problém je pomalý rozvoj domácí těžby a zpracování. Evropské projekty se často potýkají s dlouhými povolovacími procesy, vysokými náklady a velmi náročnými požadavky na životní prostředí. To samo o sobě není špatně, ale výsledkem je, že nové kapacity vznikají pomaleji, než roste poptávka. Podle několika analytických zpráv existuje reálné riziko, že Evropě budou chybět nezbytné objemy surovin pro její klimatické cíle už v příštím desetiletí.

Dalším problémem je, že Čína – hlavní světový hráč – neovládá jen těžbu, ale především zpracování. I když se surovina vytěží jinde, většinou putuje do čínských zpracovatelských zařízení. Právě tato fáze výroby je nejvíce koncentrovaná a nejhůře nahraditelná. Evropa proto nezíská nezávislost tím, že otevře několik dolů. Bez navýšení vlastních kapacit zpracování nebude mít plnou kontrolu nad klíčovými segmenty.

Recyklace, jakkoliv důležitá, nedokáže v horizontu několika let nahradit primární těžbu. Technologie se rychle inovují, ale objemy recyklovaného materiálu budou významné až tehdy, když dospěje k životnímu konci velké množství současných zařízení. Do té doby je recyklace cestou ke snížení dopadu, nikoliv k plné soběstačnosti.

Evropská strategie se potýká i s geopolitickými omezeními. Některé partnerské země mohou být nestabilní, jiné vyžadují vyjednávání o dlouhodobých investicích. Suroviny jsou strategickou komoditou. Získat důvěru a navázat dlouhodobou spolupráci je složité, nákladné a vyžaduje stálou diplomatickou pozornost.

Evropa má prostor posílit svou pozici, pokud bude postupovat koordinovaně. Politická reprezentace může urychlit povolovací řízení, stabilizovat investiční prostředí a stanovit realistické, ale závazné cíle pro těžbu, zpracování i recyklaci. Bez jasného rámce investoři riskují příliš mnoho a projekty nevznikají.

Firmy mohou více diverzifikovat své dodavatelské řetězce, investovat do inovací s nižší materiálovou náročností a zakládat partnerství s evropskými i mimoevropskými dodavateli. Změna přístupu už probíhá. Velké technologické i energetické společnosti začínají zveřejňovat strategické plány, jak snížit závislost na jednotlivých regionech.

Občané a spotřebitelé mohou ovlivnit poptávku i tím, jaké výrobky si vybírají nebo jak zacházejí se starými zařízeními, která obsahují cenné materiály. Zodpovědnější nakládání s elektronikou a ochota využívat recyklační systémy má skutečný dopad – suroviny se vracejí do oběhu a nevznikají zbytečné ztráty.

Výzkumné instituce mohou přispět zejména hledáním alternativních materiálů, zvyšováním efektivity zpracování a optimalizací recyklačních postupů. Inovace jsou klíčovým faktorem, protože některé materiály mohou být v budoucnu nahrazeny méně vzácnými nebo lépe dostupnými prvky.

Evropa v posledních dvou letech udělala viditelný krok kupředu. Poprvé má legislativní rámec, který se surovinami zabývá systematicky. Poprvé se snaží koordinovat strategické projekty a poprvé vznikají domácí kapacity, které alespoň částečně snižují závislost na Číně. To vše je dobrý začátek, nikoliv konečné řešení.

Příští desetiletí rozhodne, zda bude evropská zelená transformace pouze ambiciózní vizí, nebo reálně uskutečnitelným projektem. Jedna věc je jistá: bez zajištěných dodávek kritických surovin nelze masově stavět větrné parky, rozšiřovat elektromobilitu ani budovat bateriové úložiště pro stabilní síť. Energetická bezpečnost už není jen otázkou plynu či ropy. Stává se otázkou lithia, niklu, kobaltu a vzácných zemin.

Bude-li Evropa jednat rychle, promyšleně a s dlouhodobou vizí, má šanci stát se také technologicky suverénním hráčem.

Zdroje:

European Commission. Regulation (EU) 2024/1252 establishing a framework for ensuring a secure and sustainable supply of critical raw materials. Official Journal of the EU, 2024. URL: https://commission.europa.eu/topics/competitiveness/green-deal-industrial-plan/european-critical-raw-materials-act_cs

WindEurope. Europe making some progress in securing critical raw materials for clean tech. 18 Nov 2025. URL: https://windeurope.org/news/europe-making-some-progress-in-securing-critical-raw-materials-for-clean-tech/

Systemiq. Critical raw materials and Europe’s energy transition. 2022. URL: https://www.systemiq.earth/raw-materials-europe/

SP Global / Systemic. Critical Raw Material Supply-side Innovation Roadmap for the EU Energy Transition. 2024.

Umbach, F. Securing Europe’s Independence in Critical Raw Materials and Technological Components. Martens Centre, 2024. URL: https://www.martenscentre.eu/wp-content/uploads/2024/12/Securing-Europes-Independence-in-Critical-Raw-Materials-and-Technological-Components.pdf