Druhý život pro válečné veterány: Projekt Honey by Veterans

Když se voják vrátí z války domů, většina lidí si představí šťastný konec.

Návrat k rodině. Návrat do bezpečí. Návrat do normálního života.

Ale kdyby to tak bylo, pak by více než 58 000 veteránů války ve Vietnamu neukončilo svůj život dobrovolně - v důsledku posttraumatické stresové poruchy, drogových závislostí a celkového odcizení od rodiny a společnosti.

Válka nekončí ve chvíli, kdy utichnou zbraně. Nekončí ani překročením prahu vlastního domu. Často pokračuje skrytě uvnitř a ničí, rozežírá, devastuje naději na uzdravení duše člověka, který viděl příliš mnoho. Veterán tak žije v neustálé ostražitosti, nespavosti, úzkostí, ztráty smyslu a pocitu, že civilní svět už není místem, kam by ještě patřil. Vítejte ve světě ukrajinských veteránů a veteránek, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou.

Právě tento tichý boj se dnes odehrává po celé Ukrajině.

A právě proto vznikl projekt Honey by Veterans.

Válka na Ukrajině je jedním z nejintenzivnějších konfliktů současnosti. Měsíce nepřetržitého ostřelování, útoky dronů a dlouhodobý pobyt v první linii zanechávají následky, které nejsou na první pohled vidět.

Mnoho vojáků se vrací bez končetin. Ještě více jich však přichází domů s ranami, které nelze zachytit rentgenem.

Komplexní posttraumatická stresová porucha, známá jako C-PTSD, se stává jednou z největších výzev poválečné obnovy Ukrajiny.

Lidé, kteří byli měsíce nebo roky nuceni žít v režimu neustálého přežívání, se mají ze dne na den vrátit do běžného života. K dětem. K partnerům. K práci.

Jenže mozek stále zůstává na frontě.

Mnozí veteráni popisují, že se po návratu cítí jako cizinci ve vlastním městě, ve vlastním domě". Jako lidé, kteří mluví jazykem, kterému nikdo kolem nerozumí, a proto nemá cenu ani mluvit. To ticho, je ale ve skutečnosti lidský řev, výbuchy granátů, bzučení dronů…a jediný, kdo je slyší je sám veterán, na židli v čele stolu, kde probíhá večere s rodinou, jen on není přítomen, rodina už si zvykla. Nemá cenu se ptát.

Většina humanitárních projektů je zaměřena na materiální pomoc, ať už samotnému obyvatelstvu Ukrajiny, tak i vojákům, kteří stále bojují za svobodu své země, možná za svobodu nás všech. Jen si to možná ještě nejsme všichni schopni plně připustit.

Projekt Honey by Veterans jde jinou cestou.

Místo otázek, co veterán ztratil, se ptá: Co ještě dokáže v životě vytvořit, kam se může posunout?

Na první pohled může spojení válečných veteránů a včelaření působit překvapivě. Ve skutečnosti však tato cesta dává hluboký smysl.

Práce se včelami vyžaduje soustředění, trpělivost a klid. Tisíce živých včel, v rukou včelí rámek, někde musí být matka, tady jsou vajíčka, tady už je zavíčkováno, tady to krásně vystavěly…včely dokážou doslova pohltit pozornost, dostat mysl do stavu „Flow“, kdy je veterán zcela ponořen do světa včel, který mu nedává prostor přemýšlet o ničem jiném po dobu i několika hodin.

Musí ovládnout vlastní dech. Musí být přítomen tady a teď.

Pro člověka, jehož nervový systém byl roky nastaven na přežití, jde o mimořádně silnou terapii.

Srdcem projektu je speciálně navržené centrum podpory přímo na Ukrajině v areálu nemocnice, kde probáhají rehabilitace jak vetránů po amputacích, tak veteránů s C-PTSD.

Velká část programu je však přizpůsobena lidem s těžkým tělesným postižením.

Mnozí účastníci přišli ve válce o končetiny a pohybují se na invalidním vozíku.

Právě pro ně jsou určeny speciální horizontální úly u nás známé jako ležany.

Zatímco běžný včelař musí zvedat těžké nástavky a neustále se sklánět, ležan umožňuje obsluhu úlu z úrovně mírně zvednutých rukou. Vše je dostupné přímo z invalidního vozíku. Bez zbytečné námahy.

To, co se může zdát jako technický detail, představuje pro mnoho lidí zásadní rozdíl mezi závislostí a samostatností.

Jedním z podporovatelů projektu je americký válečný veterán z U.S. Air force - Jon Mark Cunningham.

Se včelami pracuje od roku 1981.

V roce 1997 utrpěl vážné zranění, po kterém zůstal ochrnutý a odkázaný na invalidní vozík.

Mohl skončit.

Místo toho si pořídil několik úlů a založil vlastní farmu Papa Mark's Honey Farm.

Dnes prodává vlastní med a pomáhá dalším lidem s hendikepem objevit cestu ke včelaření.

Jeho příběh ukazuje něco důležitého.

Život po těžkém zranění nemusí být horší, prázdný. Jen bývá jiný.

Právě takové příklady dávají ukrajinským veteránům naději, že budoucnost nemusí být definována tím, co jim válka vzala, ale tím co na ně ještě čeká.

Skutečná síla projektu nespočívá v úlech ani ve včelách.

Spočívá v lidech.

Veteráni se během programu setkají s ostatními na nové životní křižovatce. Nemusí nic vysvětlovat. Nemusí skrývat své problémy.

Vzniká bezpečný prostor, kde lze mluvit o věcech, o kterých se jindy a jinde mlčí.

Projekt je proto zaměřen na takzvaný buddy systém, při kterém pracují veteráni ve dvojicích a vzájemně si pomáhají.

Cílem projektu není vytvořit závislost na naší pomoci.

Ba naopak.

Veteráni, kteří projdou celým programem, se mají stát mentory dalších veteránů.

Kruh pomoci tak zůstává v rukou těch, kteří nejlépe rozumějí tomu, čím si druhý člověk prochází.

Veteráni dostávají možnost vybudovat si vlastní včelnici přímo doma.

Projekt jim pomáhá zajistit úly, včelstva i potřebné vybavení.

Pokud je účastník na vozíku, tým upravuje terén, buduje bezbariérové přístupy a navrhuje stanoviště tak, aby mohl pracovat samostatně.

Nejde pouze o nový koníček.

Pocit, že člověk není jen příjemcem pomoci, ale že může být užitečný sobě, rodině i společnosti je daleko důležitější, než plné sklenice medu.

Válka na Ukrajině jednou skončí.

Do civilního života se však vrátí statisíce lidí poznamenaných zkušeností, kterou si většina Evropanů neumí představit.

Budoucnost Ukrajiny nebude záviset pouze na obnově měst a infrastruktury.

Bude záviset také na tom, zda se podaří vrátit do života ty, kteří za její svobodu zaplatili nejvyšší cenu.

Skutečné vítězství nezačíná na bojišti.

Začíná ve chvíli, kdy člověk uvěří, že jeho život má smysl i po válce.

Stále hledáme dobrovolníky pro tento projekt, stále hledáme klíčové partnery, vše ostatní už máme.

Možná jste to právě Vy?

Oficiální odkaz veřejné sbírky na portálu DONIO

Skupina Honey by Veterans na platformě Facebook

Stránky spolku Planet Witness, z.s., více o projektu naleznete zde

Někdy máme pocit, že abychom ve světě něco změnili, musíme udělat obří, hrdinské gesto. Přitom stačí úplný detail. Zítra ráno si možná cestou do práce koupíte kávu. Bude skvělá, ale za deset minut po ní zbyde jen prázdný kelímek.

Když přesně tuhle jednu kávu, kterou si nedáte, pošlete na Donio, stane se z ní něco trvalého. Stačí jedno kliknutí a ta zítřejší káva bude mít mnohem lepší chuť. Klik

Autorka článku: MUDr. Ing. Petra Fejtová, MBA

Zdroje

1. https://planetwitness.eu/thousand-yard-stare/

2. https://planetwitness.eu/komplexni-trauma-v-kulisach-moderni-valky-na-ukrajine/

3. https://www.congress.gov/crs-product/RL34024

*foto J.M. Cunningham s jeho osobním svolením.