Hledáte lásku na první pohled? Zkuste českého strakáče

Od stájového „uklízeče“ k národnímu pokladu

Na úplném začátku nebyly žádné výstavy ani luxusní králíkárny. V českých stájích se prostě drželi králíci, aby sbírali zbytky krmiva pod žlaby skotu a koní. Byli to nenároční pomocníci, „doplňková“ zvířata, která nikdo systematicky nešlechtil.

Právě z těchto stájových, různě strakatých králíků vyrostl český strakáč. Na přelomu 19. a 20. století se jim začal cíleně věnovat Jan Václav Kálal, učitel z Bernartic u Tábora. Křížil původní české králíky s anglickým strakáčem a neúnavně vybíral ty jedince, kteří měli nejhezčí kresbu i dobré tělo.

Dnes je český strakáč nejstarším středně velkým strakatým plemenem v Evropě a patří mezi chráněné genetické zdroje ČR. Exportuje se do řady evropských zemí a v evropském vzorníku je veden jednoduše jako „Czech Spotted“.

Možná vás překvapí, že český strakáč se neztratí ani na sportovišti. Má živý temperament, je učenlivý a dobře reaguje na člověka – přesně to, co hledají trenéři v disciplíně králičí hop.

Chovatelské portály uvádějí českého strakáče výslovně jako vhodné plemeno pro tuto disciplínu.

A nejsou to jen obecné řeči – v plemenné knize Klubu králičího hopu najdete záznam třeba o zakrslém českém strakáči modrém jménem Paul Walker, který si vysloužil zápis výkonem 60 cm ve skoku vysokém.

Představte si ho: drobnější strakáč s modrou kresbou, koncentrovaný před překážkou, pak odraz – a publikum zadržuje dech, než dopadne na druhé straně. Králíci tímhle sportem bourají stereotyp „zvířete do hrnce“. Najednou jsou to atleti s vlastním fanclubem.

Český strakáč je krásný výstavák, ale zároveň velmi solidní masné plemeno. Dospělý jedinec má 3,3–4 kg, dobře osvalené tělo a širokou zadní část, což jsou přesně ty partie, které se v kuchyni cení.

V jednom vrhu se rodí 6–8 mláďat. Jen část z nich má kresbu tak dokonalou, aby obstála před přísným okem posuzovatele. Zbytek – plnobarevní sourozenci nebo „kominíci“ – končí v užitkovém chovu a na talíři, kde se projeví jejich ranost a kvalitní osvalení.

Díky tomu je český strakáč ideálním plemenem pro drobnochovatele, kteří chtějí spojit radost z výstav a chovu s vlastní produkcí kvalitního masa. I odborné materiály doporučují nestandardní kusy po odstavu převádět na krátkodobý výkrm do věku kolem 3,5–4 měsíců.

Samozřejmě platí, že i „králík na pekáč“ si zaslouží dobré podmínky, čistý kotec, vyváženou stravu a humánní zacházení. Tradice chovu českého strakáče stojí na respektu k živému zvířeti – ať už skončí na výstavním stupni vítězů, nebo jako nedělní oběd.

Ať už máte králíky v králíkárně nebo doma v kleci, český strakáč vám nejspíš nedá pokoj. Je zvědavý, hravý, rád si vynucuje pozornost.

Chovatelské zkušenosti ho popisují jako živé, temperamentní, ale dobře zvladatelné plemeno, které se při pravidelném kontaktu rychle ochočí, nechá se drbat a často samo vyhledává blízkost člověka.

Zároveň je to odolný, skromný králík – nemá zvláštní nároky na krmení a je dobře přizpůsobený českému klimatu.

Pro rodiny s dětmi tak může být český strakáč výborným „učitelem zodpovědnosti“:

Český strakáč není jen roztomilý králík. Je to kus české chovatelské historie – národní plemeno, které patří mezi chráněné genetické zdroje. Obnovený klub českého strakáče od roku 1932.

Když si ho pořídíte nebo se zapojíte do chovu:

Klub chovatelů českých strakáčů organizuje výstavy, speciálky i mezinárodní prezentace, kde můžete vidět špičkové chovy, seznámit se s chovateli a získat kvalitní chovné jedince.

Jestli chcete zvíře, které:

je český strakáč jasná volba.

Zdroje: