Japonský králík: Plemeno, které vypadá jako ručně malované a skrývá překvapivý původ

Japonský králík patří k nejoriginálnějším plemenům, která se v českých i zahraničních chovech objevují. Přesto jeho jméno mate: tento králík totiž nepochází z Japonska, ale z Evropy, konkrétně z Francie, kde se na konci 19. století objevila zvláštně pruhovaná mutace u tehdejších holandských králíků. Chovatelé ji označili jako „Japanese“ – nikoli podle původu, ale kvůli dojmu exotiky, který tehdy slovo „Japonsko“ evokovalo. Teprve později získalo plemeno mezinárodní název Harlequin rabbit, aby se předešlo nejasnostem.

Při pohledu na japonského králíka je jasné, proč si vysloužil přezdívku „králičí klaun“. Jeho oranžovo-černé (případně bílo-barevné v případě rázů typu magpie) pruhy vypadají, jako by je někdo ručně maloval. Polovina hlavy bývá světlá a druhá tmavá, kresba se často střídá i na uších a končetinách a přes trup probíhají nepravidelné kruhy a pásy. Každý jedinec je originál – i vrh několika mláďat může obsahovat jen velmi odlišně zbarvené potomky. Tato genetická variabilita zároveň činí plemeno oblíbeným mezi výstavními chovateli, protože „učebnicová“ kresba je vzácná a její dosažení je považováno téměř za umění.

V povaze bývá japonský králík klidný, kontaktní a dobře zvladatelný. Hodí se jak do rodin se staršími dětmi, tak pro chovatele, kteří chtějí přívětivého mazlíčka s netradičním vzhledem. Péče o něj není náročnější než u jiných středních plemen – potřebuje dost prostoru, kvalitní seno, vyrovnanou stravu a pravidelný pohyb. Srst je krátká a nenáročná, problémy se zuby či trávením se neliší od běžných králičích obtíží.

Zkušenosti chovatelů v Česku i v zahraničí jsou vesměs pozitivní. Oceňují přátelské chování, dobrou odolnost a u samic také spolehlivý mateřský instinkt. Jedinou „nevýhodou“ – pokud to tak lze nazvat – je právě nepředvídatelnost kresby mláďat. Chov, který se zaměřuje na výstavy, musí počítat s tím, že mnoho mláďat bude po kresbě spíše průměrných, i když jako domácí mazlíčci jsou naprosto bezproblémová.

A chová se „japonský“ králík v samotném Japonsku? Ano, ale nikoli jako původní plemeno. V Japonsku se s harlekýny setkáme zejména ve specializovaných obchodech s králíky, kde jsou ceněni pro svou neobvyklou kresbu. Blogy několika japonských chovatelů popisují vrhy harlekýnových mláďat či minirexů s harlekýnovým zbarvením, včetně konkrétních příběhů jednotlivých králíků. Jeden z nejznámějších pochází z Kjóta, kde se stal populární sameček jménem Bekkó-kun – oranžovo-černý harlekýn, který se stal doslova „maskotem“ místního králičího obchodu a přivedl mnoho návštěvníků ke vzácnému zbarvení, které v Japonsku působí ještě exotičtěji než u nás. Japonská bloggerka také vzpomíná na králíčka jménem Ko-Koyuki, jehož půl na půl zbarvená hlava a pruhovaný trup ji poprvé seznámily s existencí harlekýnové kresby – dodnes o něm píše jako o zvířeti, které změnilo její pohled na králíky jako osobnosti.

Zajímavé je i to, že slovo „japonský“ se u králíků objevuje vícekrát, ale s plemenem samotným nesouvisí. Existuje chráněný amamský králík z ostrovů Amami, dále volně žijící japonský zajíc a také laboratorní Japanese white rabbit používaný ve výzkumu. Všechny tyto druhy nebo linie jsou úplně odlišné, ale v názvu shodou okolností nesou označení „Japanese“, což k celkovému zmatku přispívá také.

Japonský králík je tedy plemeno evropského původu s exotickým jménem, které však dnes najdeme doslova po celém světě – včetně Japonska, kde si našlo své nadšené obdivovatele. Jeho výrazná kresba, přátelská povaha a originalita z něj dělají jedno z nejatraktivnějších plemen pro všechny, kdo hledají králíka, který opravdu nepřehlédnutelně vynikne.

Zdroje: