Otázka vedení ministerstva obrany? V době krize potřebuje Česko odborníka

Praha – Válka na Ukrajině vstoupila do další fáze a Evropa znovu čelí realitě, že mír na kontinentu není samozřejmostí. Česká republika, země se silnými spojeneckými závazky v NATO i Evropské unii, stojí před zásadní otázkou: kdo má vést ministerstvo obrany v době, kdy se od politiky nečekají jen projevy, ale konkrétní výsledky.

Generálporučík v. v. Jaromír Zůna patří k nejzkušenějším vojenským profesionálům, jaké Česká republika má. Byl prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády ČR (2019–2022), řídil Agenturu logistiky i Sekci podpory ministerstva, a má za sebou vrcholné funkce v aliančním štábu NATO Joint Force Training Centre v polské Bydhošti.

Jeho profesní dráha pokrývá všechny úrovně (taktickou, operační i strategickou) – od přímého velení v misích IFOR/SFOR na Balkáně, přes řízení logistiky a podpory, až po strategické plánování a reprezentaci ČR v NATO. Absolvoval prestižní vojenské školy v USA (National War College, Leavenworth, Norfolk), hovoří čtyřmi jazyky a působil také jako vojenský diplomat v Číně. Je uznávaným odborníkem v bezpečnostních otázkách po celém světě.

Argument pro odborníka na ministerstvu obrany není nový. Avšak v roce 2025 nabývá zcela jiné naléhavosti. Česká republika se podílí na podpoře Ukrajiny, přezbrojuje vlastní armádu a musí v rekordním čase naplňovat závazek výdajů na obranu i modernizace těžké techniky.

V takové chvíli může být výhoda, pokud resort nevede politik, který se teprve seznamuje s hierarchií, strukturou akvizic a mezinárodními závazky. Zůna přichází s desetiletími zkušeností, znalostí procedur NATO a EU, a především s realistickým pohledem na to, co je pro fungování armády nezbytné: odolná logistika, schopnost dlouhodobého zásobování a pevné alianční vazby.

Civilní kandidáti obvykle nabízejí politický tah na branku, schopnost prosadit rozpočet a komunikovat s parlamentem. V době krize však může převážit potřeba okamžité odbornosti. Zůna se opakovaně vyjadřuje k tomu, že Evropa zůstává závislá na americké vojenské pomoci a že česká armáda musí být připravena především na obranu vlastního území.

Takové zkušenosti a jasně formulované postoje mohou dát ministerstvu stabilitu a důvěryhodnost nejen doma, ale i u spojenců. V situaci, kdy se obranná agenda stává otázkou přežití, nabývá odbornost hodnoty, která nemůže být rychle nahrazena politickým učením za pochodu.

Česká debata o vedení ministerstva obrany se vymyká běžnému politickému soupeření. V době války na východě Evropy jde o schopnost zajistit bezpečnost a stabilitu země. Generálporučík v.v. Ing. Jaromír Zůna, MSc., Ph.D. představuje kandidáta, který může díky svým zkušenostem okamžitě přejít od slov k činům – a to je deviza, již civilní kandidáti jen těžko vyrovnají.