První výsadkáři, kteří seskočili bojovat proti říši. Operace Columba – zapomenutý příběh

Poštovní holubi patří k nejpřekvapivějším hrdinům druhé světové války. V době, kdy radar teprve dozrával a rádiový provoz byl snadno odposlechnutelný, představoval dobře vycvičený holub jednu z nejspolehlivějších cest, jak dostat tajnou zprávu přes okupovanou Evropu do bezpečí Británie. Spojené království proto už od roku 1939 budovalo obří organizaci jménem National Pigeon Service, která během války shromáždila přes dvě stě tisíc ptáků. Nejznámější kapitolou se stala zpravodajská operace Columba – britští agenti shazovali na padácích do Francie, Belgie a Nizozemska malé kontejnery, v nichž seděl poštovní holub, tabulka s instrukcemi a šifrovací formulář. Pokud jej našli civilisté či členové odboje, mohli na něj napsat zprávu o německých pohybech, připoutat ji k holubovi a vypustit jej směrem k Anglii. Domů se vrátilo odhadem přes 2000 z nich, ale každý jeden z nich měl vysokou zpravodajskou hodnotu – přinášel informace, které často putovaly přímo na stůl premiéra Winstona Churchilla.

Z nejpůsobivějších příběhů vyniká holubice Kenley Lass. S britským agentem nejprve seskočila padákem na území okupované Francie a po splnění úkolu vzlétla sama zpět přes kanál La Manche. Její let měřil téměř pět set kilometrů a stal se jedním z prvních potvrzených případů, kdy se holub ze sabotážní mise skutečně vrátil domů. Kenley Lass nebyla výjimkou – z Francie a Belgie přiletěla do Británie celá řada bojovníků se zprávami o továrnách, pohybu vojsk či náladě civilního obyvatelstva. Mezi nimi vynikala i proslulá Mary of Exeter, která byla tolikrát zraněna německými dravci a střelbou, že jí chovatel musel sešít křídlo speciální chirurgickou jehlou, přesto neúnavně dál létala s novými vzkazy.

Britové však nebyli jediní, kdo si uvědomoval cenu těchto okřídlených kurýrů. Němci rychle pochopili, že holubi jsou slabinou spojeneckého zpravodajství – není možné je odposlouchávat, a jakmile vzlétnou, nelze je zastavit jinak než silou. Okupační správa ve Francii zakázala civilní chov holubů a na atlantské pobřeží nasadila speciální jednotky vybavené dalekohledy, puškami a především vycvičenými sokoly a jestřáby. Tito dravci měli jediný úkol: zachytit holuby letící přes kanál zpět do Anglie. Útoky byly tak časté, že britská zpravodajská služba MI5 zřídila vlastní tým sokolníků, kteří měli naopak chytat údajné německé „špionážní holuby“, a armáda vytvořila tzv. Falcon Destruction Unit – jednotku, která měla likvidovat dravce ohrožující spojenecké ptáky.

Jedním z nejpůsobivějších příkladů skutečné špionáže je příběh belgické skupiny Leopold Vindictive. Kněz Jozef Raskin s dalšími odbojáři našli britského holuba z operace Columba, připojili na něj detailní mapu německých opevnění a rozsáhlé hlášení o přesunech vojsk. Zpráva, dnes známá jako „Message 37“, byla po návratu holuba vyhodnocena jako jedna z nejcennějších zpravodajských informací, jaké se z okupované Evropy podařilo získat. Bohužel neunikla německým protiopatřením – Raskin a několik jeho spolupracovníků bylo později odhaleno a popravováno.

Dodnes existují případy, které budí otázky. V jednom starém anglickém komíně byly po desetiletích nalezeny kosterní pozůstatky holuba s kapslí obsahující šifrovaný vzkaz zřejmě odeslaný během invaze v Normandii roku 1944. Text tvoří sedmadvacet pětimístných skupin, ale žádná zpravodajská služba ani amatérští kryptologové dosud nedokázali šifru spolehlivě prolomit. Holub tak i po desítkách let zůstává němým svědkem operace, jejíž podrobnosti možná už nikdy neodhalíme.

Navzdory technickému pokroku sehráli poštovní holubi ve válce klíčovou roli. Byli tichí, nenápadní a – pokud měli štěstí – také neuvěřitelně spolehliví. Z jejich návratů se radovali agenti, velitelé i celé zpravodajské týmy. V době, kdy šlo o minuty a nejspolehlivější technologií byla pevná vůle a instinkt návratu domů, představovali holubi jeden z nejdůležitějších komunikačních kanálů mezi evropskou pevninou a Británií. A díky příběhům jako Kenley Lass, Mary z Exeteru či tajemné šifře z Normandie zůstávají dodnes symbolem odvahy, odhodlání a překvapivé vynalézavosti.

Jak holuby vnímáme dnes? Jsme jim dostatečně vděčni za jejich služby? V České republice vznikl unikátní projekt spolku Obecní holubník z.s., který dává holubům novou šanci na přijetí ve společnosti cestou osvěty a zřizování regulačních holubníků s plnou péčí, kterou si holubi zaslouží. Za tímto účelem byla již dvakrát vyhlášena sbírka na portálu Doniu, kde jednotlivý přispěvatelé podpořili projekt částkou 83 600 Kč, což umožní vybudování dalšího bezpečného místa pro městské holuby a zároveň umožní redukci počtu tou nejférovější cestou.

Zdroje:

Zahraniční: