S manželem na dovolenou zásadně nelétám

Na dovolené v Egyptě jsme potkali paní Janu. Nenápadná dáma z Brna, která na první pohled vypadala, že si své klidné dny u moře užívá v naprosté pohodě. Až při večerní kávě nám prozradila, že Jura není její manžel, ale bratr. Nepůsobila nijak výstředně ani exoticky. Naopak z ní vyřazoval naprostý klid a pozitivní nálada. Což je pocit, který už roky během dovolené nezažila.

Důvod, proč cestuje pouze se svým bratrem Jurou — a proč její manžel cestuje pro změnu zase bez ní byste asi těžko uhádly.

„Vzrušuje ho ten moment u kontroly,“ vyprávěla Jana. „Buď projde, nebo bude platit obrovskou pokutu. A nebo ho rovnou zadrží. To napětí je pro něj ta odměna (droga).“

Její muž propadl zvláštnímu koníčku: pašovat zakázané zvířecí artefakty, nebo schránky z dovolených — ne kvůli zisku, ale kvůli vzrušení, jestli projde kontrolou. Mušle, hvězdice, želví krunýř, korál — drobnosti, které by laik označil za suvenýr. On za trofej.

Když před lety cestovali poprvé, Jana vnímala mušle všemožných barev a velikostí v kufru s úsměvem. Postupně ale přibyly zákazy, mezinárodní dohody o ochraně ohrožených druhů, jasná letištní upozornění. A čím přísnější pravidla, tím větší euforie v manželových očích rostla přři příchodu před letištní kontrolu.

„Už mu vůbec nešlo o tu věc jako takovou, žádný suvenýr, jako památka na dovolenou. Chtěl jen znovu a znovu zažít tu chvíli těsně před kontrolou. To napětí. Těch mušlí, hvězdic, co jsme nechali na letištích… nespočet.“

„Většinou to skončilo pouze pokutou, jindy dlouhou debatou s celníky. Normální lidé si šetří na dovolenou a pak na kapesné na útraty. Můj muž byl donucen svým stylem života vytvořit si ještě úspory na pokuty!!! Stalo se to naprostou přirozeností našeho života, mít finanční rezervu na pokuty, aby se manžel mohl vyplatit hned na letišti a stihnout ještě plánovaný odlet.“

A pak přišel okamžik, který všechno změnil.

On zůstal na letišti. Ona nastoupila do letadla. V kufru jejího muže našli lebku krokodýla.

„Viděli jsme se až doma, veškerá má snaha o změnu, jakékoli argumenty o těch manžel nechtěl ani slyšet. Dohodli jsme se tak, že budeme trávit dovolené odděleně, a tak už to trvá více jak 5 let.“

Pašování pro dopamin z pohledu Psychologie

Odborníci tomu říkají sensation-seeking — vyhledávání intenzivních zážitků.
Jde o stejný mechanismus, který stojí za hazardem či extrémními sporty. Krátké napětí před rizikem, náraz dopaminu, úleva, nutkání to zopakovat.

Někteří lidé nechtějí vlastnit zakázaný předmět. Chtějí jen opakovat ten okamžik, kdy se buď kontrolor na letišti zamračí a pokyne rukou k podrobnější kontrole, nebo s pocitem, „tak jsem to zase dokázal“ odchází plni vzrušení do letadla. Je to rituál napětí, nejde o trofej.

Takové chování ale není bez následků — ekologických ani právních.

Pašování částí chráněných druhů je regulováno dohodou CITES.

Ročně jsou na letištích po celém světě zabavovány tisíce chráněných mušlí, mořských koníků, želvoviny i krokodýlích trofejí.

A byť může motiv vypadat „nevinně“, devastuje mořské ekosystémy a podporuje černý trh.

Turismus není jen o zážitcích, ale i o odpovědnosti vůči místům, která navštěvujeme. Každá mušle, kousek korálu či část chráněného živočicha může znamenat skutečnou ekologickou ztrátu a přispívat k tlaku na ohrožené druhy. Přitom stačí jediné: před cestou si ověřit, co je možné dovézt, a čemu je lepší se vyhnout.

Zdroje a užitečné odkazy: