Článek
Podle odhadů Evropského institutu pro genderovou rovnost žijí v Evropské unii statisíce žen a dívek, které nesou následky ženské obřízky. Další tisíce jsou ohroženy. Nejvíce případů je hlášeno v zemích s dlouhodobou migrací z Afriky a Blízkého východu. Ve Velké Británii například úřady odhadují, že jen v Anglii a Walesu žije až 137 tisíc žen a dívek s touto zkušeností. Přestože soudy vydaly stovky ochranných příkazů, které mají zabránit rodičům v odvezení dětí k obřízce do zahraničí, odsuzujících rozsudků je málo. První padl až v roce 2019, kdy byla matka z východního Londýna shledána vinnou z toho, že nechala svou tříletou dceru podstoupit zákrok – jednalo se o vůbec první úspěšné stíhání v historii Anglie a Walesu.
Francie patří k zemím, které se problematice věnují nejdéle a nejkomplexněji. V Montreuil na předměstí Paříže funguje specializované centrum, kde se obětem dostává chirurgické, psychologické i sociální pomoci. Francouzské soudy se navíc neváhají vypořádat i s případy, které se odehrály mimo území státu. V roce 2022 například soud v Le Mans odsoudil matku, která nechala své tři dcery obřezat během pobytů v zahraničí. Verdikt měl silný preventivní účinek: Francie tím dala jasně najevo, že považuje obřízku za trestný čin, i když k ní došlo mimo její hranice.
Další případy jsou zaznamenány i ve Španělsku, Švédsku či Německu, kde státy kombinují prevenci, represivní nástroje a ochranu dětí. Ve Švédsku například proběhla série procesů, při nichž byli odsouzeni rodiče i vykonavatelé zákroků, zatímco ve Španělsku úřady zavedly tzv. „ochranné deklarace“ – rodiče musejí při cestě do zemí, kde je FGM běžné, podepsat závazek, že k zákroku nedojde.
Přesto se evropské zdravotní systémy s fenoménem FGM stále potýkají. Lékaři často přiznávají, že nemají dostatečné znalosti, aby zákrok včas rozpoznali, a necítí se jistě ani při rozhovoru s pacientkami. V Británii i jinde platí povinnost hlásit případy úřadům, lékaři ale varují, že to může narušit důvěru mezi nimi a pacientkou. Psychologická a psychosociální podpora bývá navíc soustředěna do velkých měst, zatímco menší regiony zůstávají bez specializované péče. Příklady z Francie a Británie ale ukazují, že multidisciplinární centra, která kombinují zdravotní, právní i sociální služby, fungují nejlépe.
Ani v azylových a integračních centrech není situace jednotná. Některé státy investují do preventivních programů, pořádají osvětové akce pro rodiny a pracují s komunitními lídry. Jinde se oběti setkávají s neinformovaným personálem a chybějícími tlumočníky, což jim brání otevřeně hovořit o svých zkušenostech. Základním předpokladem účinné pomoci je přitom bezpečné prostředí, kde mohou ženy i dívky o svém traumatu mluvit bez strachu a s jistotou, že jejich důvěra nebude zneužita.
V České republice zatím obřízka nepředstavuje rozšířený problém. To ale neznamená, že se s ní naše zdravotnictví a sociální služby nesetkají. Migrace přináší nové výzvy a čeští lékaři, učitelé či sociální pracovníci mohou stát před situacemi, na které nejsou připraveni. V praxi chybí vzdělávání o FGM, téma není součástí učebních osnov a psychologická ani sociální pomoc pro migrantky s touto zkušeností není systematicky nastavena.
Nejznámější případ
Waris Dirie se narodila v Somálsku a už jako malá podstoupila ženskou obřízku, která jí způsobila celoživotní následky. Když ji chtěli provdat za staršího muže, rozhodla se utéct a po dramatické cestě se dostala až do Londýna. Tam nejprve pracovala jako služebná, později žila bez domova, dokud ji náhoda nepřivedla do světa modelingu.
Z neznámé uprchlice se stala mezinárodní hvězda, která využila svůj hlas k tomu, aby promluvila o traumatickém dětství a stala se jednou z nejvýraznějších aktivistek proti ženské obřízce. Její autobiografie Květ pouště i stejnojmenný film inspirovaly miliony lidí a otevřely téma, o kterém se dříve v Evropě téměř nemluvilo.
Připravenost zdravotního systému
Zdravotní systém v Evropě se s tímto problémem dlouhodobě potýká:
- Praktičtí lékaři a gynekologové často nemají dostatečné znalosti ani sebedůvěru při řešení FGM a při komunikaci s pacientkami.
- V Británii i dalších zemích existuje povinné hlášení FGM, ale lékaři se obávají narušení důvěry s pacientkou.
- Psychologická a psychosociální podpora je mnohde roztříštěná, dostupná spíše ve velkých městech než v menších regionech.
- Specializovaná centra (jako Montreuil ve Francii nebo některé kliniky NHS v Londýně) ukazují, že multidisciplinární přístup – zdravotní, psychologická, právní a sociální pomoc – funguje nejlépe.
Centra pro migranty a podpora obětí
V azylových a integračních centrech je situace nerovnoměrná:
- Některé státy nabízejí cílené programy prevence a podpory, včetně osvětových aktivit pro rodiny.
- Jinde chybí systematická péče – oběti mohou narazit na neinformované personály a na nedostatek tlumočníků či kulturních mediátorů.
- Klíčovým prvkem je bezpečné prostředí pro důvěrnou komunikaci, aby ženy a dívky mohly bez obav sdílet svou zkušenost.
Závěr
Ženská obřízka je těžké téma, které se netýká jen vzdálených kontinentů. Evropa ukazuje, že kombinace represivního rámce, specializované zdravotní péče a komunitní prevence může přinést výsledky. Česká republika má nyní šanci připravit se včas – aby naše zdravotnictví, sociální služby i právní systém dokázaly chránit dívky, které by se jinak mohly stát oběťmi této praxe.
Politická strana Výzva2025 je tu pro děti, rodiče a prarodiče. Jsme stranou, která stojí pevně na straně práv dětí – jejich bezpečí, zdraví a důstojnosti. Věříme, že žádné dítě by nemělo vyrůstat v prostředí, kde je ohroženo násilím či škodlivými praktikami, ať už se odehrávají kdekoli na světě.
https://www.vyzva2025.cz/
Nechceme nikoho soudit ani stavět kultury proti sobě. Rozmanitost považujeme za hodnotu, kterou je možné obohacovat naši společnost. Zároveň ale víme, že rozdíly v tradicích a životních zvyklostech mohou být zdrojem nedorozumění. Právě proto je důležité reagovat s předstihem, s respektem a otevřeným dialogem.
Naší prioritou je, aby Česká republika byla zemí, kde se děti mohou svobodně a bezpečně rozvíjet. To znamená podporovat vzdělávání odborníků, posilovat prevenci a budovat prostředí, kde mají rodiče i komunity dostatek informací a pomoci. Vždy stojíme na straně dětí – a budeme hledat cesty, jak jim zajistit budoucnost bez bolesti a strachu.
Zdroje:
1. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5806373
2. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7510848/
3. https://bjgpopen.org/content/7/3/bjgpo.2023.0005
4. https://www.journalslibrary.nihr.ac.uk/hsdr/HSDR0731
5. https://eige.europa.eu/gender-based-violence/female-genital-mutilation?language_content_entity=en&utm
6. https://www.reuters.com/world/europe/eu-parliament-adopts-first-eu-wide-rules-combat-domestic-abuse-2024-04-24/
7. https://publications.parliament.uk/pa/cm5901/cmselect/cmwomeq/714/report.html?
8. https://www.lemonde.fr/intimites/article/2025/06/01/sarah-abramowicz-chirurgienne-obstetricienne-reparer-l-excision-ce-n-est-pas-seulement-reparer-un-clitoris-ou-une-vulve-c-est-aussi-prendre-soin-de-la-souffrance-psychique_6609881_6190330.htm
9. https://en.wikipedia.org/wiki/Desert_Flower_%28film%29
10. https://www.judiciary.uk/wp-content/uploads/2024/02/R-v-Amina-Noor-Approved-Sentencing-Remarks.pdf
11. https://www.judiciary.uk/wp-content/uploads/2015/01/BandG_2_.pdf?
